Čís. 233 dis.

Porušení povinností povolání a poškození cti a vážnosti stavu, neupozornil-li advokát, přihlašuje u advokátní komory přijetí koncipienta, na to, že přihlašovaný je i zaměstnancem soukromé organisace, která ho platí a poskytuje mu kancelářské místnosti, a přečin podle § 13 lit. a) kár. stat., žádal-li tento koncipient o zápis do listiny kandidátů advokacie, zamlčev ono služební postavení u třetí osoby.
Příslušnost kárné rady, stíhati koncipienta pro vyloudění zápisu, nepomíjí tím, že obviněný v době vydání kárného nálezu nebyl již advokátní koncipientem.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1934, Ds I 44/34.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl v neveřejném zasedání odvolání obviněných do nálezu kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 29. března 1934, jímž byli uznáni vinnými: Dr. Jiří P. přečinem porušení povinností povolání a poškození cti a vážnosti stavu, Dr. Oldřich Ch. přečinem ve smyslu § 13 lit. a) disc. statutu.
Důvody:
I. K odvolání Dr. J. P-ého: Odvolání je nedůvodné. Kárný soud odvolací neshledává důvodu, by se odchýlil od stanoviska, jemuž dal nejvyšší soud výraz ve svém rozhodnutí ze dne 23. června 1933 č. j. R I 552/33. Na stanovisku tom nebyla by s to nic změniti ani okolnost tvrzená odvolatelem, že Jednota soukromých úředníků vyplácela sice Dr. Oldřichu Ch-ovi služné a sociální příspěvky, avšak z části à konto palmárního účtu odvolatele. Neboť i při zřeteli na onu okolnost zůstává neotřesena skutečnost, o niž při uvažování věci hlavně a jedině jde, že Dr. Ch. nebyl ve své praktické právní činnosti výlučně podřízen odvolateli jako advokátovi a že nekonal u něho praxi tak úplně, jak to najmě §§ 8, 15 adv. řádu a § 5 odst. 5 novely k adv. ř. vyžadují. Dlužno dále plně souhlasiti s napadeným nálezem, že povinností odvolatele, když výboru advokátní komory oznamoval přijetí Dr. Ch-y do své kanceláře jako koncipienta, bylo, by ony zvláštní okolnosti, za kterých se přijetí stalo, výboru advokátní komory ohlásil, aby tento mohl posouditi, zda zápis do listiny kandidátů advokacie za oněch okolností lze povoliti či nikoli. Odvolatel tak neučinil a tím porušil povinnost svého povolání, jež ho za všech okolností zavazuje k naprosté bezelstnosti a poctivosti ve svém chování.
Pokud jde o otázku subjektivního zavinění, zapomíná stěžovatel, že skutková podstata kárného přečinu, jímž byl uznán vinným, nevyžaduje zlého úmyslu na způsob hmotného práva trestního. Netřeba proto úmyslného porušeni povinností advokátu zákonem uložených, nýbrž stačí i pouhá nedbalost (dis. 95, 101). Že si pak odvolatel mohl uvědomiti, že svým jednáním porušuje své povinnosti, dlužno vzhledem k jeho inteligenci a povolání pokládati za nepochybné. Neuvědomil-li si snad ráz svého počínání, mohlo se to státi jen proto, že neuvažoval o věci s pečlivostí, jíž bylo třeba a jež byla možnou, což k naplnění skutkové podstaty kárného činu po stránce subjektivní dostačí (nedbalost nevědomá). Nepoznání kárné trestnosti skutkové podstaty o sobě neomlouvá právě tak jako neznalost trestního zákona v trestním řízení (dis. 110). S hledisek těchto jeví se býti bezpodstatnými všechny vývody odvolatele, jimiž snaží se dovoditi, že jednal v dobré víře, zvláště, když při těchto svých vývodech vychází jednak ze skutečností, majících proti sobě formálně i věcně bezvadně zjištěný skutkový stav věci, jednak z právního stanoviska, jehož nesprávnost je očividná.
Pokud jde o kvalifikaci jednání odvolatelova za poškození cti a vážnosti stavu, brojí odvolatel proti něčemu, co v nálezu obsaženo není. V nálezu se nevyslovuje, že se výbor advokátní komory dověděl o celém stavu věci snad teprve na anonymní udání třetí osoby, nýbrž praví se v němí, že poměr mezi odvolatelem a Dr. Ch-ou došel k vědomosti třetích osob, což kárná rada dovozuje z anonymního oznámení, které bylo učiněno u výboru advokátní komory. V důsledku toho pozbývají půdy závěry odvolatelem z onoho nesprávného předpokladu činěné. Ta okolnost, že se odvolateli od komorního výboru nedostalo včas nějaké výtky neb upozornění, že výbor neshledává onen stav za správý, nemá významu pro přičítatelnost závadného jednání. Odvolání z výroku o vině bylo proto v obou směrech zamítnouti jako bezdůvodné.
II. K odvolání Dr. O. Ch-y: Nedůvodnou je procesuální námitka, že v době, když byl vydáván nález kárné rady, nepodléhal odvolatel pravomoci kárné rady a nemohlo se proti němu vésti jakékoliv řízení. Kárné zavinění odvolatelovo záleží v tom, že si vyloudil jako koncipient Dr. P-ého u advokátní komory zápis do listiny kandidátů advokacie. Prováděti kárné řízení a rozhodovati o takovém jednání přísluší podle ne- pochybných předpisů §§ 4 a 13 a) discipl. statutu kárné radě advokátní komory a její kompetence a pravomoc k těmto procesuálním úkonům nepomíjí, i když snad v době vydání kárného nálezu obviněný nebyl již advokátním koncipientem. Že pak ustanovení kárného statutu, jakož i advokátního řádu sluší obdobně užiti i na kandidáty advokacie, vysvítá zu stanovení § 3 kárného statutu.
Ve věci samé platí v podstatě to, co bylo řečeno ohledně spoluobviněného Dr. P-ého. Na tom, že se odvolatel jako kandidát advokacie nepřihlašoval sám, ale že ho přihlašoval Dr. P. nezáleží; stačí, že se tak stalo s vědomím a souhlasem odvolatelovým, jak to sám ve svém odvolání připouští. Poukaz odvolatelův na to, že advokátní komora nemá žádných námitek proti řadě advokátních koncipientů, kteří od advokáta nepobírají vůbec platu a nejsou pensijně pojištěni, musí zůstati mimo zřetel pro souzený případ, kde jde jedině o otázku, zda je tu zavinění odvolatelovo. I u odvolatele je a zůstává podstatou věci, že ve své praktické právní činnosti nebyl výlučně podřízen advokátu a že nekonal u něho praksi tak úplně, jak to advokátní řád žádá, nýbrž že byl zaměstnancem soukromé organisace, která ho platila, nahrazovala sociální a pojišťovací příspěvky a poskytovala mu kancelářské místnosti. Za tohoto stavu věci nemůže obviněného ospravedlniti, i kdyby rozsah právnických prací, které konal pro Dr. P-ého, byl sebe větší. Kárný nález uznal právem, že kandidát advokacie, který, jsa ve služebním postavení u třetí osoby, žádá o zápis do listiny kandidátů a zamlčuje toto své služební postavení, klame svým jednáním výbor advokátní komory, ježto předpokladem pro zápis do listiny kandidátů advokacie je takové služební postavení kandidáta u advokáta, jaké advokátní řád žádá a jak to bylo shora naznačeno. V příčině otázky subjektivního zavinění stačí poukázati k tomu, co bylo vyloženo u Dr. P-ého. Co do tohoto odvolatele posoudila kárná rada věc v každém ohledu bezvadně a bylo proto jeho odvolání o vině zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

Č. 233 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 599-601.