Čís. 224 dis.

Zlehčení cti a vážnosti stavu, příjal-li advokát (nedbaje resoluce advokátní komory) zastupování inkasního podniku, jenž za provisi vymáhá cizí pohledávky.
(Rozh. ze dne 4. prosince 1934, Ds II 8/34.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl odvolání obviněného z nálezu kárné rady moravské advokátní komory ze dne 18. dubna 1934, jímž byl obviněný uznán vinným kárnými přečiny porušení povinností povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu.
Z důvodů:
Obviněný nepopírá a vlastně ani úspěšně popírati nemůže, že mezi ním a L-ní bankou došlo k uzavření smlouvy o právním zastoupení a to ve formě uvedené v dopise obviněného ze dne 21. března 1933, nýbrž jen namítá, že činnost »L-ní banky« nespadá pod pojem inkasních podniků, které má na mysli zejména resoluce valné hromady moravské advokátní komory ze dne 4. prosince 1931. Než kárná rada na základě reklamního prospektu a ostatního důkazního materiálu došla způsobem jasným a správným k závěru, že »L-ní banka« náleží mezi takové inkasní podniky, jaké má na mysli uvedená resoluce, na niž byli všichni advokáti, tedy i obviněný protokolem o valné hromadě ze 4. prosince 1931 výslovně upozorněni s tím, aby se zdrželi spojení s podobnými podniky. Okolnosti, které kárná rada ve svém nálezu k odůvodnění tohoto zjištění uvádí, totiž, že jmenovaná banka vymáhá za provisi cizí pohledávky, které si dává za tím účelem postoupiti, avšak nikoli do vlastnictví, čímž vykonává úkony, které náležejí do činnosti advokátů, jsou zcela přesvědčivé a nemohou býti vyvráceny okolnostmi uvádě- nými obviněným v jeho odvolání, jež jsou bez významu pro zmíněnou otázku, zda šlo o »inkasní podnik«.
Neposuzovala totiž kárná rada a neměla také k tomu příčiny, aby posuzovala oprávnění »L-ní banky« k podobným obchodům, nýbrž řešila otázku, zda obviněný mohl a směl, aniž porušil čest a vážnost stavu, převzíti zastoupení takového inkasního podniku. V tomto směru pak dospěla kárná rada správně k názoru, že vzhledem k tomu, že vymáhání cizích pohledávek náleží do činnosti advokátů, je s hlediska cti a vážnosti stavu advokátního nepřípustné, aby obviněný jako advokát přejímal vymáhání pohledávek, které si »L-ní banka,« dala postoupiti způsobem v prospektech uvedeným nikoli do vlastnictví, nýbrž jen, aby získala legitimiaci k žalobě.

Citace:

Č. 224 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 584-585.