Čís. 4962.

Při souběhu činů spáchaných před dokonaným 18. rokem s činy spáchanými později platí trestní sazby podle §§ 8 a 9 zák. o trestním soudnictví nad mládeží jen pro čin spáchaný před dokonaným 18. rokem, nikoli též pro sbíhající se a zároveň souzené činy pozdější.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1934, Zm I 907/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti veřejného obžalobce do rozsudku senátu mládeže krajského soudu v Táboře ze dne 12. září 1932, pokud jím byl obviněnému, odsouzenému pro zločin veřejného násilí podle § 93 tr. zák., pro provinění podle § 93 tr. zák. a § 3 zákona o trestním soudnictví nad mládeží a pro přestupek proti bezpečnosti těla podle § 431 tr. zák. uložen trest žaláře 3 týdnů, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a obžalovanému vyměřil za provinění veřejného násilí podle § 3 zákona čís. 48/1931 sb. z. a n. a § 93 tr. zák., za zločin veřejného násilí podle § 93 tr. zák. a za přestupek proti bezpečnosti těla podle § 431 tr. zák., pro něž byl již pravoplatně odsouzen, nový trest podle první sazby § 94 tr. zák. Důvody:
Podle napadeného rozsudku dopustil se obžalovaný trestného činu ve smyslu § 93 tr. zák., celkem třikrát, jednou před dokonaným 18. rokem, dvakráte po 18. roce. Nalézací soud kvalifikoval prvý skutek veřejného násilí omezováním osobní svobody za provinění ve smyslu § 3 zák. ze dne 11. března 1931 sb. z. a n. a § 93 tr. zák., ostatní dva za zločin podle § 93 tr. zák. Mimo to spáchal obžalovaný po 18. roce též přestupek proti bezpečnosti těla podle § 431 tr. zák.
Právní kvalifikace nalézacího soudu je vadná, není však zmateční stížností napadena. Nalézací soud, ač dovolává se též ustanovení § 25 zák. čís. 48/1931 sb. z. a n., neuvědomuje si náležitě podstatu a význam 2. věty odst. 5 tohoto předpisu. Jako souběh pouhého přestupku podle § 431 tr. zák. s proviněním veřejného násilí podle § 3 zák. čís. 48/1931 sb. z. a n. a § 93 tr. zák. byl by měl vliv na právní kvalifikaci onoho přestupku spáchaného po 18. roce, přetvořuje jej rovněž v pouhé provinění, podobně též souběh samostatných fakt zločinu veřejného násilí podle § 93 tr. zák., spáchaných po 18. roce, pozměňuje právní kvalifikaci sbíhajícího se tu provinění; toto stává se rovněž zločinem. Nedopustil se tudíž obžalovaný, jak praví rozsudek, trojího druhu trestných činů, 1. provinění veřejného násilí omezováním osobní svobody, 2. zločinu veřejného násilí omezováním osobní svobody a 3. přestupku podle § 431 tr. zák., nýbrž jen zločinu podle § 93 tr. zák., sbíhajícího se s přestupkem § 431 tr. zák. Jak již bylo uvedeno, stížnost nenapadá právní kvalifikaci rozsudkovou výtkou zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř. a uvedenou hmotněprávní vadnost rozsudkovou nelze napraviti ani použitím předpisu § 290 tr. ř.; rozsudkový výrok o vině, byť i pochybený ve směru právního posouzení, je směrodatný i pro další rozhodování soudu zrušovacího.
Zmateční stížnost uplatňuje proti rozsudku jen zmatek podle § 281 čís. 11 tr. ř. odůvodněně. Prvý soud vyměřuje trest podle § 94 tr. zák. a § 25 zák. čís. 48/1931 sb. z. a n., uvádí v rozsudku výslovně, že mez trestní sazby byla vzata podle § 8 zák. čís. 48/1931, t. j. pouze poloviční prvá sazba § 94 tr. zák., čímž však vykročil z mezí zákonné sazby trestní. Toto hmotněprávní pochybení nalézacího soudu pramení v mylném výkladu, který dává doslovu druhé věty odstavce 5 § 25 cit. zák. Nalézací soud přehlédl, že při souběhu činů spáchaných před dokonaným 18. rokem s činy spáchanými později platí trestní sazby podle §§ 8 a 9 zák. o trestním soudnictví nad mládeží jen pro čin spáchaný před dokonaným 18. rokem, nikoli též pro sbíhající se a zároveň souzené činy pozdější. Ukládá-li na př. zákon na čin spáchaný před dokonaným 18. rokem trest těžší nežli na skutek, jehož se týž pachatel dopustil později, bude nutno ve smyslu předpisu § 25 odst. 5 posl. věta cit. zák. při použití § 34 tr. zák. vzíti za základ pro výměru trestu poloviční trestní sazbu z oné, jež je uložena na onen závažnější čin spáchaný před dokonaným 18. rokem. Byjl-li však nalézací soud v daném případě při uvedené Již pravoplatně vyslovené vadné právní kvalifikaci prvního činu za pouhé provinění povinen uložiti trest za sbíhající se zločin podle § 93 tr. zák., provinění podle § 3 zák. čís. 48/1931 a podle § 93 tr. zák. a za přestupek podle § 431 tr. zák., pak pro výměru trestu přichází v úvahu jediná a to prvá sazba § 94 tr. zák. Prvý soud vykročil z těchto mezí zákonné sazby, vzav za základ jen sazbu poloviční.
Bylo proto zmateční stížnosti vyhověti a napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušiti a vyměřiti na základě jinak již pravoplatného rozsudku nový trest a to podle první nezkrácené sazby § 94 tr. zák. a se zřetelem na § 35 tr. zák.

Citace:

č. 4962. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 162-164.