Čís. 4996.

Pobuřování ve smyslu § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep. výrokem »Heil Hitler! Hitler wird schon herüberkommen und wird euch Bonzen herausholen«; subjektivní stránka.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1934, Zm I 923/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 19. září 1933, jímž byl obžalovaný zproštěn podle § 259 čís. 2 tr. ř. z obžaloby pro přečin rušení obecného míru podle § 14 čís. 1 zákona na ochranu republiky, zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným oním přečinem.
Důvody:
Veřejný obžalobce vytýká rozsudku nalézacího soudu zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. proto, že ve zjištěném činu obžalovaného nebyla shledána skutková podstata přečinu rušení obecného míru podle § 14 čís. 1 zákona na ochranu republiky. Podle napadeného rozsudku zvolal obžalovaný dne 2. května 1933 v J. před více lidmi; »Heil Hitler, heil Hitler! Hitler wird schon herüberkommen und wird euch Bonzen herausholen!« První soud má za to, že tímto výrokem nebylo pobuřováno proti statkům chráněným v § 14 čís. 1 zákona na ochranu republiky, poněvadž obžalovaný chtěl jím jen sesměšniti a pohaněti Oskara F-a, který byl výroku též přítomen a o němž obžalovaný věděl, že jako sociální demokrat uprchl z říše německé pro vyvinuvší se tam politické poměry. Proti tomu tvrdí veřejný obžalobce, že obžalovaný dal svým výrokem na jevo, že se stotožňuje s programem německé národně sociální strany dělnické, čsl. státu nepřátelské, a že obžalovaný si toho byl i vědom a provedl čin úmyslně. Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění.
Je obecně známo, že Hitler — vůdce dělnické strany národně socialistické v Německu — je v představě širokých vrstev obyvatelstva Československé republiky, a to jak vrstev s jeho hnutím sympatisujících, tak i vrstev hnutí to potírajících, považován za representanta snah tohoto hnutí, usilujícího podle obecně už známých programových prohlášení strany o sloučení všech Němců, obývajících v jinostátních s Německem sousedících územích v t. zv. Třetí říši. Těmito snahami hnutí je tedy ohrožována ve své celistvosti i Československá republika, pokud jde o území, obývané příslušníky národnosti německé. Je-li tedy Hitler jako představitel tohoto hnutí oslavován za okolností, jež nenechávají pochybností o tom, že tato oslava je ve vztahu k podvratným snahám hnutí strany jím vedené, jež jsou namířeny proti územní celistvosti, nedílnosti a tím i jednotnosti Čsl. republiky zaručené její ústavou (§ 3 ústavní listiny), tudíž proti její ústavní jednotnosti, je takové výroky podřaditi objektivně pod ustanovení § 14 čís. 1 zákona na ochranu republiky, neboť jsou v takovém případě způsobilé, by vyvolaly, po případě povzbudily nepřátelské zaujetí proti tomu, že kraje republiky obývané Němci k ní příslušejí; za těchto okolností mohou vzbuditi, po případě posíliti tužbu po uskutečnění snah, jež směřují k jejich sloučení s říší německou a tím i k odtržení jich od Československé republiky. Takové okolnosti mohou pak býti též podkladem pro dovodění subjektivní náležitosti přečinu podle § 14 čís. 1 cit. zákona, jak ji správně vyznačuje napadený rozsudek (srv. rozh. čís. 4873 Sb. n. s.).
V souzeném případě je pro posouzení smyslu a významu oslavy Hitlerovy i subjektivní viny obžalovaného rozhodující již samo znění výroku k oslavě té připojeného »Hitler wird schon herüberkommen und euch Bonzen herausholen.« Je tím naznačeno právě to, v čem snahy hnutí Adolfem Hitlerem vedeného směřují proti ústavní jednotnosti Čsl. republiky, že totiž Hitler přijde na naše území, uplatní zde svoji moc, což by bylo možné právě jen při uskutečnění té části programu NSDAP., která směřuje též proti územní celistvosti Čsl. republiky. Obžalovaný podle zjištění pronesl tento výrok před 3 osobami, tudíž před více lidmi a byl výrok ten v pohraničním území způsobilý působiti na osoby, před nimiž byl pronesen, aby v nich byl vyvolán nepřátelský stav a nálada proti celistvosti a tím i ústavní jednotnosti Čsl. republiky. Nerozhodná je tu okolnost, zda obžalovaný chtěl svými slovy též sesměšniti říšsko-německého emigranta Oskara F-a, neboť tato snaha nijak nevylučuje ani objektivně pojem pobuřování podle § 14 čís. 1 zákona na ochranu republiky, jakmile výrok měl povahu výše naznačenou, ani sub jektivní skutkovou podstatu přečinu uvedeného v tomtéž ustanovení. V subjektivním směru se tu vyžaduje úmyslné předsevzetí činu s vědomím pachatele, že čin je způsobilý, vyvolati nepřátelské smýšlení proti státu pro jeho ústavní jednotnost, pokud se týče demokraticko-republikánskou formu ústavní. Že si byl obžalovaný vědom způsobilosti svého výroku přivoditi nahoře zmíněné účinky, je nepochybně zřejmo ze samého výroku a z okolností, za nichž byl pronesen, bez ohledu na to, zda obžalovaný byl organisován u jmenované strany, což prvním soudem zjištěno nebylo. Vždyť slova »Hitler wird schon herüberkommen und euch Bonzen herausholen«, nemohla býti při současném opravdovém přání zdaru Hitlerovi — pronesena s jiným vědomím, než že se v posluchačích vzbuzuje pomyšlení na tu možnost, že by jmenovaný představitel německé národně-sociální strany dělnické nabyl výsostných práv i na území, jež náleží k Československé republice. Oslavou Hitlerovou, spojenou s touto předpovědí, pak dal obžalovaný na jevo, že se zcela stotožňuje s vylíčenými snahami vzpomenuté strany, že si to přeje a že chce vědomí to vzbuditi i u posluchačů; projevu tohoto účelu slouží již svojí povahou oslavná forma výroku, takže tyto okolnosti opodstatňují plně subjektivní skutkovou podstatu přečinu rušení obecného míru podle § 14 čís. 1 zákona na ochranu republiky. Vědomí to nebylo u obžalovaného vyloučeno ani jeho podnapilostí, neboť ihned porozuměl poznámce svědka F-a o četnictvu, ač nebyla zcela jasná. Když první soud přes uvedené ve zjištěném činu obžalovaného neshledal skutkovou podstatu citovaného přečinu, porušil zákon při řešení otázky, zda skutek obžalovaného je činem, soudem trestatelným. Trpí proto napadený rozsudek zmatkem podle § 281 čís. 9 a) tr. ř.

Citace:

č. 4996. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 214-216.