Čís. 214 dis.

Jde o porušení cti a vážnosti stavu, zamlčel-li advokátní koncipient zaměstnavateli-advokátu, a ucházeje se o zápis do seznamu advokátů, advokátní komoře, že je proti němu v proudu trestní řízení pro zločin.
(Rozh. ze dne 26. září 1934, Ds II 10/33.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie vyhověl po ústním neveřejném líčení odvolání zástupce advokátní komory z nálezu kárné rady ze dne 4. února 1933, jímž byl obviněný zproštěn z obvinění z kárného přečinu zlehčení cti a vážnosti stavu a porušení povinnosti povolání, a napadený kárný nález změnil tak, že se obviněný uznává vinným přečinem porušení cti a vážnosti stavu spáchaným tím, že jako advokátní koncipient Dr. Josefu R-ovi a Dr. Jaroslavu D-ovi, a ucházeje se o zápis do seznamu advokátů moravské advokátní komoře v Brně zamlčel, že proti němu bylo v proudu trestní řízení pro zločin.
Důvody:
Pochybené je stanovisko napadeného kárného nálezu, s něhož posuzoval v souhlase s odkazovacím usnesením jednání obviněného jako vloudění se do seznamu advokacie, pokud se týče do seznamu advokátů. Předpokládáť »vloudění se«, že do seznamu byl zapsán žadatel, ač v jeho osobě nejsou splněny veškeré podmínky v § 1 zákona čís. 40/22 sb. z. a n. pro zápis požadované nebo u něhož, byť podmínky ty splnil, jsou dány důvody v § 2 téhož zákona uvedené, pro něž nemůže advokacie dosáhnouti. Nutným důsledkem, jejž zákon spojuje se zápisem, dosaženým proti ustanovení těchto zákonných předpisů, je zrušení zápisu a škrtnutí osoby žadatelovy ze seznamu. O vloudění se obviněného do seznamu kandidátů advokacie nebo advokátů ve smyslu právě uvedeném v souzeném případě vůbec nejde, jak též samo odvolání připouští. Nebyly ani tvrzeny ani zjištěny okolnosti, které by poukazovaly na to, že k zápisu obviněného do seznamu kandidátů advokacie (advokátů) došlo tímto způsobem. Z vývodů odvolání vysvítá naopak, že odvolání shledává v činu, který byl obviněnému podle odkazovacího usnesení dáván za vinu, vpravdě jen poškození cti a vážnosti stavu pro porušení předpisu druhého odstavce § 10 advokátního řádu, a soustřeďují se vývody odvolání ve výtce, že kárný nález právě s hlediska tohoto ustanovení nepodrobil úvaze jednání obviněného. V tom je dáti odvolání za pravdu.
Podle ustanovení § 10 (2) advokátního řádu, jenž vztahuje se i na kandidáty advokacie (§ 3 kár. statutu), jest advokát povinen bezelstností a poctivostí ve svém chování zachovati čest a vážnost svého stavu. Nepotřebuje bližšího rozboru, že s hlediska tohoto ustanovení nelze požadovati pod pohrůžkou kárného trestu na kandidátu advokacie, by svému zaměstnavateli — advokátovi — nebo nadřízené stavovské organisaci musil vždy a za všech okolností oznámiti veškeré okolnosti jeho osoby se dotýkající. Tak široký výklad nelze ustanovení tomu dáti, nýbrž o kárný čin jde tu jen, byla-li takovým jednáním současně zasažena sama čest a vážnost stavu. Posuzuje-li se jednání obviněného s tohoto hlediska, dlužno uvážiti, že proti němu v době, kdy se ucházel o místo koncipienta u Dr. R-y a Dr. D-a, jakož i v době, kdy si zažádal o zápis do seznamu advokátů u moravské advokátní komory v Brně, bylo v běhu trestní řízení pro zločin. Předpis § 83 tr. ř., chráně zájem a čistotu i stavu advokátního, ukládá státním orgánům, aby takovou okolnost oznámily ihned nadřízené stavovské organisaci. Hledíc dále i k tomu, že z týchž důvodů případné skončení trestního vyšetřování odsuzujícím rozsudkem může míti se zřetelem na ustanovení §§ 2 a 3 zákona čís. 40/1922 sb. z. a n. za následek odepření zápisu, pokud se týče škrtnutí ze seznamu, jde tu o tak důležitou a pro posouzení důvěryhodnosti tak závažnou okolnost, že obviněný ji nesměl zamlčeti ani, nebyl-li vyzván, aby se v tomto směru vyjádřil. Vždyť musil věděti, že ani jeho zaměstnavatelům nemůže a nesmí býti lhostejno pro nebezpečí ohrožení jejich stavovské cti a vážnosti, jakož i pro majetkovou újmu, jíž by mohla jejich kancelář býti stižena, zda u sebe zaměstnávají kandidáty advokacie, proti nimž je vedeno trestní řízení pro zločin. Mají proto právo, by jim taková okolnost nebyla zamlčována, by tak mohli posouditi tíhu obvinění a podle toho se rozhodnout!. zda takového kandidáta advokacie přijmou do služeb nebo ho v nich podrží.
Obviněný však i tím, že zamlčel trestní řízení proti němu pro zločin vedené advokátní komoře, znemožnil jí při rozhodování o jeho žádosti o zápis do seznamu advokátů, by případným nahlédnutím do trestních spisů posoudila, zda a pokud povaha trestného činu může vzbuditi pochybnost, je-li žadatel hoden té důvěry, by se mohl státi advokátem (§ 2 lit. e) zákona čís. 40/1922 sb. z. a n.). Jednáním svým porušil proto obviněný povinnost uloženou mu § 10 (2) advokátního řádu jak ke svým zaměstnavatelům, tak i k advokátní komoře a vydal jím mimo to své zaměstnavatele i celý stav pro možnost zápisu osoby nedůvěryhodné v nebezpečí, že bude jejich stavovská čest a vážnost dotčena. Nezáleží na tom, že se domníval, že udání proti němu je bezdůvodné, nebo že trestní řízení skončilo odsouzením jen pro přestupek proti bezpečnosti cti. Padá jen na váhu, že v rozhodné době se proti obviněnmu vedlo vůbec trestní řízení pro zločin. Že obviněný i po subjektivní stránce si mohl uvědomiti, že svým jednáním poškozuje čest a vážnost stavu, je vzhledem k jeho inteligenci a povoláni pokládati za nepochybné. Neuvědomil-li si snad ráz svého počínání, mohlo se to státi jen proto, že neuvažoval o věci s pečlivostí, jíž bylo třeba, což k naplnění skutkové podstaty kárného činu po stránce subjektivní dostačí (nedbalost nevědomá).

Citace:

Č. 214 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 564-566.