Čís. 4979.

Ke skutkové podstatě přečinu podle § 4 zák. čís. 178/1924 se nevyžaduje, by byla výhoda někomu skutečně poskytnuta; stačí, že strana, která prospěch poskytla, měla subjektivní pocit, že jí byla poskytnuta výhoda.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1934, Zm I 61/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 27. října 1933, jímž byl obžalovaný Hynek D. podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin podle § 3 odst. 3 a § 4 zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Nalézací soud zjistil, že v roce 1927 mělo býti provedeno rozšíření p-ské automatické telefonní sítě o dalších 20000 přípojek, že firma S. et. H., jež stavěla již od roku 1920 automatickou ústřednu v P., uchá zela se také o další objednávky pro tuto ústřednu, že právní zástupce této firmy Dr. K., jsa osobně znám s odborovým radou ministerstva obchodu Hynkem D-em, o němž věděl, že jest osobním přítelem Františka N-a, který byl tehdy právě ministrem pošt a telegrafů, obrátil se někdy v dubnu 1927 na D-a se žádostí, aby mu zprostředkoval slyšení u ministra N-a, že D. této žádosti vyhověl, že došlo ke slyšení Dr. K-y a zástupců firmy S. et. H. u N-a, že jmenovaná firma obdržela dodávku dalších 20000 přípojek, a to závěrečným listem ministerstva pošt a telegrafů ze dne 15. dubna 1927, a že Dr. K. poukázal pak dne 27. května 1927 částku 50000 Kč u S. záložny v P. pro D-a, který byl tehdy členem představenstva této záložny. Přes to zprostil nalézací soud svým rozsudkem obžalovaného D-a podle § 259 čís. 2 tr. ř. z obžaloby, že v roce 1927 v P. za to, že užil u tehdejšího ministra pošt a telegrafů, tudíž u veřejného činitele, svého vlivu, aby Dr. Adolfu K-ovi a technickým odborníkům firmy S. et. H. poskytnuto bylo slyšení u téhož ministra, tedy výhoda, dal sobě přímo poskytnouti 50000 Kč, tudíž prospěch nikoli nepatrný, na nějž práva neměl, a že tím spáchal přečin vytčený v § 3 odst. 3, a § 4 zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 sb. z. a n. Podle obsahu rozhodovacích důvodů neshledal nalézací soud v uvedeném jednání obžalovaného skutkové podstaty zmíněného přečinu proto, že zaujal stanovisko, že tu nešlo o opatření výhody ve smyslu posléze citovaného zákona ani po stránce objektivní ani po stránce subjektivní. K tomuto závěru dospěl proto, že shledal prokázaným, že v době, kdy obžalovaný byl Dr. K-em požádán o zprostředkování návštěvy u ministra N-a, bylo již o zadání dodávky oněch 20000 telefonních přípojek firmě S. et. H. v ministerstvu pošt a telegrafů rozhodnuto, dále prokázaným, že zástupcové firmy S. et. H. i Dr. K. byli již dvě léta před tím s ministerstvem pošt a telegrafů v stálém kontaktu a byli častými hosty jak u referenta, tak i samotného ministra, mimo to prokázaným, že slyšení v záležitosti firmy S. et. H. bylo u N-a snadno docíliti, protože neobmezoval návštěvy jen na oficielní přijímací dny a jevil zvláštní zájem o zautomatisování telefonní sítě, a proto, že neshledal vyvráceným tvrzení obžalovaného, že byl intimním osobním přítelem ministra N-a a zároveň též osobním přítelem Dr. K-y. Vzhledem k tomuto skutkovému stavu zaujal nalézací soud podle rozhodovacích důvodů stanovisko, že nelze vyloučiti, že obžalovaný, vyhovuje přání Dr. K-y, jednal jen z přátelské ochoty nevymykající se z ochot běžného denního života, aniž při tom měl na mysli nějaké osobní prospěchy Dr. K-y nebo prospěchy firmy jím zastupované nebo dokonce své, a že takovéto úmysly lze obžalovanému tím méně přičítati, ano není ani bezpečně prokázáno, že Dr. K., který ho o zákrok žádal, měl sám takovéto výhody na mysli nebo je obžalovanému sdělil.
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá tento rozsudek číselně důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. a zřetelným poukazem též důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř. Stížnosti nelze upříti oprávněnost.
Rozsudek trpí především zmatkem podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. a to proto, že spočívá na nesprávném výkladu pojmu poskytnutí výhody po rozumu § 4 zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 sb. z. a n. Ke skutkové podstatě přečinu podle posléze citovaného ustanovení zákona — skutek obžalovanému za vinu dávaný dlužno posuzovati jedině s hlediska tohoto ustanovení zákona — se nevyžaduje, aby byla někomu výhoda skutečně poskytnuta; stačí naopak, že strana, jež prospěch poskytla, měla subjektivní pocit, že jí byla poskytnuta výhoda (rozh. čís. 4052 sb. n. s.). S hlediska skutkové podstaty přečinu podle § 4 zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 sb. z. a n., obžalovanému za vinu dávaného, nezáleží tudíž na tom, zda ono slyšení u ministra N-a, jehož se Dr. K. domáhal a vlivem obžalovaným u tohoto veřejného činitele užitým skutečně dosáhl, bylo objektivně výhodou pro Dr. K-u nebo pro firmu jím zastupovanou, nýbrž záleží na tom, zda Dr. K. spatřoval v umožnění onoho slyšení u N-a výhodu pro sebe nebo pro firmu S. et. H., zda poskytl prospěch, o nějž tu jde, obžalovanému jako protihodnotu za umožnění onoho slyšení u N-a proto, že viděl v tomto slyšení výhodu, a zda obžalovaný dal si zmíněný prospěch poskytnouti, ač si byl vědom toho, že Dr. K. poskytuje mu jej proto, že spatřuje v onom slyšení u N-a, k němuž vlivem obžalovaným u tohoto veřejného činitele užitým došlo, výhodu pro sebe nebo pro firmu S. et. H. Posuzuje-li se věc z těchto právních hledisk, je zřejmo, že v souzeném případě je nerozhodné, že v době, kdy obžalovaný byl Dr. K-ou požádán o zprostředkování návštěvy u N-a, bylo o zadání dodávky 20000 telefonních přípojek firmě S. et. H. v ministerstvu pošt a telegrafů již rozhodnuto — že bylo o tom rozhodnuto již ministrem N-em samotným, rozsudek nezjišťuje —, dále je nerozhodné, že zástupcové jmenované firmy a i Dr. K. byli již delší dobu před tím v stálém kontaktu s ministerstvem pošt a telegrafů a bývali často hosty u referenta a dokonce i u samotného ministra, a že ministr N. neobmezoval návštěvy na oficielní přijímací dny a jevil zvláštní zájem o zautomatisování telefonní sítě a že obžalovaný byl osobním přítelem N-a a Dr. K-y.
Ač rozsudek je podle toho, co uvedeno, po stránce právní pochyben, nelze na základě skutkového stavu jím zjištěného posouditi, zda obžalovaný se dopustil svým skutkem přečinu jemu za vinu dávaného, ježto v rozsudku a jeho důvodech není, pokud se týče není aspoň dosti jasně a určitě zjištěno, zda Dr. K. spatřoval v umožnění onoho slyšení u N-a výhodu pro sebe nebo pro firmu S. et. H. a proto poskytl obžalovanému prospěch, o nějž tu jde, jako protihodnotu za to, že obžalovaný mu umožnil vlivem u N-a jako veřejného činitele užitým ono slyšení, a zda obžalovaný dal si prospěch zde v úvahu přicházející poskytnouti, ač si byl vědom toho, že Dr. K. mu jej poskytuje proto, že vidí v tom, že mu bylo obžalovaným umožněno ono slyšení u N-a, výhodu pro sebe nebo pro jmenovanou firmu. Pokud nalézací soud ke konci rozhodovacích důvodů podotýká, že není ani bezpečně prokázáno, že Dr. K., který obžalovaného o zákrok žádal, měl sám takovéto výhody na mysli, nebo je obžalovanému sdělil, není tato věta tak jasná, aby bylo lze z ní bezpečně seznati, zda se nalézací soud při tom řídil právním názorem právě vyloženým a zda z tohoto správného hlediska po skutkové stránce vyloučil onu náležitost skutkové podstaty přečinu, o nějž jde, čili nic.

Citace:

č. 4979. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 188-190.