Čís. 4946.

Zákon používá pojmu »les hájený« v § 174 II f) tr. zák. v témže smyslu jako v § 174 II d) tr. zák.
Les označený mezníky a obehnaný mělkým, 30—35 cm hlubokým příkopem, nelze pokládati za zahájený ve smyslu § 174 II f) tr. zák.
(Rozh. ze dne 14. března 1934, Zm I 168/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 5. prosince 1932, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonané krádeže podle §§ 8, 171, 173, 174 II f) tr. zák., pokud napadla výrok o zločinné kvalifikaci podle § 174 II f) tr. zák., výrok ten jakož i výrok o trestu zrušil a trest znovu vyměřil.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti obžalovaného nelze upříti oprávnění, pokud namítá, že v jeho činu není dána kvalifikace podle § 174 II f) tr. zák. Napadený rozsudek zjišťuje, že celý revír — v němž čin byl spáchán — je vyznačen mezníky a obehnán mělkým příkopem — jen 30—35 cm širokým, tedy překročitelným. Podle napadnutého rozsudku vyznačením svého revíru mezníky a obehnáním ho uvedeným příkopem dal majitel honitby najevo, že nesouhlasí se zdržováním se v takto obraženém lese a proto prý je odůvodněna kvalifikace činu obžalovaného i podle § 174 II f) tr. zák. Tento závěr nalézacího soudu, jak právem tvrdí zmateční stížnost, není správný. Ze skutečnosti, že kvalifikace podle § 174 II f) tr. zák. je pojata mezi okolnosti, činící krádež zločinem z nebezpečnější povahy činu, vysvítá, že pojmu »zahájení« ve smyslu cit. ustanovení neodpovídá zařízení, jež označuje toliko hranice lesa nebo jen symbolicky dává najevo vůli vlastníkovu své vlastnictví důrazně hájiti, nýbrž že »zahájení« to musí tvořiti skutečnou překážku pro pachatele při odcizování lesního majetku z lesa, překážku, která se co do intensity aspoň přibližuje uzávěře jiných předmětů. Kvalifikačním důvodem je tu totiž větší energie zločinná, jevící se ve svémocném překonání takové překážky a to už při samém vstupu do lesa, jejž pro rozlohu nelze v celém rozsahu stále stejně hlídati. Názor tento je odůvodněn tím více, že i ustanovení § 174 II d) tr. zák., zařazené hned za ustanovení, jednající o krádežích na věcech zamčených, obsahuje pojem lesa »zahájeného« a zajisté neužil zákon těchto stejných označení v tomtéž § v různých smyslech. Skutečnost v rozhodovacích důvodech rozsudku prvního soudu uvedená, že zmíněný les je označen mezníky, nenasvědčuje podle své povahy tomu, že tu jde o zahájený les podle § 174 II f) tr. zák. Příkop pak jen mělký a 30—35 cm široký lze — jak i napadený rozsudek uznává — překročiti a to dospělému člověku naprosto lehce. Lze přes něj odcizenou zvěř nebo dříví volně přenášeti, ba i na voze odvážeti. Příkop, který nepřekáží volné chůzi a jízdě do lesa a z něho a který proto není překážkou, již by pachatel musel překonávati s vynaložením aspoň nějaké námahy, nemůže vůbec přijití v úvahu jako překážka ve smyslu zákonného ustanovení a není proto zahájením lesa podle § 174 II f) tr. zák. Taková překážka nemůže opodstatniti kvalifikaci podle téhož ustanovení. Lze tedy ve zjištěném činu obžalovaného shledati jen zločin nedokonané krádeže podle §§ 8, 171, 173 tr. zák. Je proto odůvodněna zmateční stížnost obžalovaného, jíž hořejší námitkou je uplatňován důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř. (nikoliv i podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., jak zmateční stížnost uvádí). V důsledku toho je napadený rozsudek ve výroku o kvalifikaci podle § 174 II f) tr. z. zrušiti. Poněvadž při výměře trestu uznal nalézací soud za přitěžující dvojnásobnou zločinnou kvalifikaci, jež učiněným opatřením odpadá, je zrušiti rozsudek ten i ve výroku o trestu a trest znovu vyměřiti.

Citace:

č. 4946. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 117-118.