Čís. 4964.

Nález o odškodnění za vyšetřovací vazbu jest doručiti k vlastním rukám. Od tohoto dne (§ 6 tr. ř.) běží lhůta ke stížnosti.
Nebyl-li nález o odškodnění straně ani ústně prohlášen, nemá právní význam její prohlášení, že se vzdává doručení nálezu.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1934, Zm I 280/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 1933, jímž stížnost Františka P-a do usnesení radní komory krajského soudu v Chebu ze dne 30. června 1933 ohledně náhrady škody za utrpěnou vyšetřovací vazbu byla odmítnuta jako opožděná, byl porušen zákon v ustanovení § 3 odst. 2 a 3 zákona ze dne 18. srpna 1918, čís. 318 ř. zák.; usnesení to se zrušuje a vrchnímu soudu v Praze se ukládá, aby o stížnosti Františka P-a znovu rozhodl. Důvody:
František P. byl policejním komisařstvím v Karlových Varech dne 25. dubna 1933 zatčen pro podezření ze zločinu podle § 6 zák. na ochr. rep. čís. 50/1923, dodán okresnímu soudu v Karlových Varech, kterým byl vzat do zajišťovací vazby, a bylo pak k návrhu státního zastupitelství krajským soudem v Chebu proti němu zavedeno přípravné vyšetřování pro zločin podle § 6 odst. 2 a 3 zákona čís. 50/1923 a byla naň uvalena řádná vazba vyšetřovací. Trestní řízení bylo usnesením krajského soudu v Chebu ze dne 24. května 1933 podle § 109 tr. ř. zastaveno, načež radní komora rozhodla usnesením ze dne 30. června 1933, že Františku P-ovi nepřísluší za majetkovou újmu utrpěnou vazbou od 25. dubna 1933 do 24. května 1933 trvavší žádný nárok na odškodnění ve smyslu zákona ze dne 18. srpna 1918, čís. 318 ř. zák. Toto usnesení bylo doručeno Františku P-ovi dne 17. července 1933 a podal proti němu P. dne 19. července 1933 stížnost, danou na poštu podle poštovního razítka dne 17. července 1933. Usnesením vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 1933 byla tato stížnost jako opožděná odmítnuta s odůvodněním, že se stěžovatel vzdal dne 24. května 1933 doručení usnesení o této náhradě a bylo-li mu přes to takové usnesení doručeno, nemůže z toho vyvozovati pro sebe žádných práv.
Tímto usnesením vrchního soudu v Praze byl porušen zákon. Aby soudní rozhodnutí nabylo účinnosti, je třeba, aby tomu, jehož se týká, bylo oznámeno; oznámení to se děje podle § 77 tr. ř. buď ústním prohlášením před soudem nebo doručením prvopisu rozhodnutí anebo jeho opisu úředně ověřeného. Účinnost oznámení proti straně projevuje se v prvé řádě v tom, že od oznámení počíná běžeti lhůta ku podání opravných prostředků, pokud jsou proti rozhodnutí tomu přípustny. Kterého z obou uvedených způsobů oznámení v tom kterém případě je použíti, o tom rozhoduje začasté samo ustanovení zákona; tam, kde zákon výslovně nařizuje jeden nebo druhý, musí býti použito způsobu výslovně nařízeného. Pro nález odškodnění za utrpěnou vyšetřovací vazbu je v § 3 odst. 2 zák. z 18. srpna 1918, čís. 318 ř. zák. výslovně nařízeno doručení usnesení k vlastním rukám a radní komora krajského soudu v Chebu nařídila tudíž úplně podle zákona doručení usnesení obžalovanému přes to, že se doručení toho vzdal. Nároku samého se obžalovaný nevzdal a proto bylo nutno, aby o obsahu usnesení vůbec zvěděl; to pak se stalo, poněvadž nález o odškodnění straně vůbec ani nebyl ústně prohlášen, teprve doručením písemného vyhotovení jeho a počala proto lhůta k podání opravného prostředku proti nálezu teprve dnem doručení písemného vyhotovení. Nemá proto prohlášení strany, že se vzdává doručení nálezu o odškodném žádného právního významu. Poukaz vrchního soudu k tomu, že prohlášení strany, že se vzdává doručení nálezu, bylo učiněno v době, kdy již byl státním zastupitelstvím učiněn návrh na zamítnutí náhrady za vazbu, je pochyben, — nehledíc ani k tomu, že z dotyčného záznamu ve spisech neplyne, že uvedená okolnost straně byla oznámena — poněvadž stanovisko státního zastupitelství není pro soud směrodatným, tím méně rozhodujícím. Odmítnutím zavčas podané stížnosti byl tudíž porušen zákon v ustanoveních výše citovaných.

Citace:

č. 4964. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 166-167.