Čís. 4929.

K objektivní skutkové podstatě zločinu veřejného násilí podle § 87 tr. zák. se nevyžaduje, by čin byl spáchán za zvláště nebezpečných okolností; stačí, bylo-li činem pachatelovým nebezpečí ve smyslu § 87 tr. zák. vůbec přivoděno. Byly-li tu však už v době činu okolnosti nebezpečné, stačí zvýšení nebezpečí, jež tu již bylo.
K naplnění pojmu »nebezpečí« ve smyslu § 87 tr. zák. stačí, že (výkřikem) vznikla možnost rozpoutání vášní u shluklého davu a útoku jeho na zakročující četnictvo a vojsko, tedy ohrožení životů, zdraví a bezpečnosti jednak zakročujících četníků a vojínů, jednak i demonstrantů.
K naplnění subjektivní skutkové podstaty zločinu § 87 tr. zák. stačí t. zv. dolus ohrožovací, t. j. vědomí pachatelovo, že svou činností ono nebezpečí způsobuje.
(Rozh. ze dne 21. února 1934, Zm II 198/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu trestního v. Brně ze dne 7. listopadu 1931, zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl obžalovaný sproštěn obžaloby pro zločin veřejného násilí podle § 87 tr. zák., jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících, a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozsoudil, přihlížeje při novém rozhodnutí k právoplatným odsuzujícím výrokům pro zločin podle § 81 tr. zák., zločin podle § 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky, přečiny podle §§ 279 a 283 tr. zák. a přestupek podle § 312 tr. zák. Důvody:
Veřejný obžalobce napadá rozsudek prvního soudu zmateční stížností, jíž uplatňuje jednak formální důvody zmatečností podle § 281 čís. 4 a 5 tr. ř., jednak hmotněprávní důvod zmatečností podle § 281 čís. 10 tr. ř. Všechny tyto důvody zmatečností směřují proti osvobozující částí napadeného rozsudku. Pokud jde o cit. hmotněprávní důvod zmatečnosti, vytýká veřejný obžalobce napadenému rozsudku,, že po subjektivní i objektivní stránce nesprávně posoudil čin obžalovaného, neshledav v něm i skutkovou podstatu zločinu podle § 87 tr. zák. z toho důvodu, že čin nebyl spáchán za zvláště nebezpečných okolností a poněvadž prý si obžalovaný nebyl vědom, že způsobuje některé z nebezpečí v § 85 b) tr. zák. uvedených. Zmateční stížnosti veřejného obžalobce nelze odepříti oprávnění.
K objektivní skutkové podstatě zločinu veřejného násilí podle § 87 tr. zák. — jak správně veřejný obžalobce zdůrazňuje — se nevyžaduje,, by byl čin spáchán za zvláště nebezpečných okolností. Stačí, bylo-li činem pachatelovým nebezpečí ve smyslu § 87 tr. zák. vůbec přivoděno. Byly-li tu však už v době činu okolnosti nebezpečné, stačí zvýšení nebezpečí, jež tu již bylo. Skutkovou podstatu zločinu veřejného násilí podle § 87 tr. zák. po objektivní stránce vyloučil první soud pro nedostatek okolností zvláště nebezpečných, jež prý tu nebyly proto, že četnictvo mělo teprve rozkaz k použití obušků proti demonstrantům a vzdálenější možnost použití vojenských zbraní při případném dalším postupu demonstrací prý nestačí k opodstatnění pojmu obzvláště nebezpečných, okolností. Když tedy první soud pouze z toho důvodu, že do doby činu: obžalovaného nepovažoval situaci (v níž se obžalovaný činu dopustil) za nebezpečnou pro život, zdraví nebo bezpečnost lidí, neshledal ve zjištěném činu objektivní skutkovou podstatu zločinu podle § 87 tr. zák., pak hleděl po právní stránce na věc mylně. Mělť v tom případě ve smy¬ slu uvedené už zásady uvažovat! i o tom, zda obžalovaný svým činem, hlavně výkřiky »Vzhůru na ně, neustupujte, nebojte se jich, pomstíme Duchcov«, nevytvořil situaci nebezpečnou pro tělesnou neporušenost lidí. Opomenul-li o tom nalézací soud uvažovati a neučinil-li proto příslušných skutkových zjištění, by i v tomto směru mohl učiniti správný právní závěr, trpí jeho rozsudek hmotněprávním zmatkem podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., nikoliv podle § 281 čís. 10 tr. ř., jak mylně má za to stěžovatel. Zločin podle § 87 tr. zák. (ohrožený těžším trestem než činy, jimiž byl obžalovaný uznán vinným), sbíhá se totiž s těmito činy — zločinem výzvy k trestným činům podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. a přečiny shluknutí podle §§ 279 a 283 tr. zák., s přestupkem urážky veřejného úředníka podle § 312 tr. zák. —, reálně, neboť ustanovení § 87 tr. z. chrání zcela jiné právní statky než právě citovaná ustanovení. Pro úvahu, zda obžalovaný svým činem přivodil nebezpečí ve smyslu § 87 tr. zák., jsou důležitá (kromě nahoře uvedených výroků) nejen zjištění rozsudku nalézacího soudu, že šlo o demonstraci, za níž proti demonstrantům zakročovalo četnictvo i vojsko, že demonstranti neuposlechli výzev, k rozchodu, že sváděli vojíny, by pušky odevzdali demonstrantům a k nim se přidali, nýbrž i nálada a mentalita shluknutého davu, jeho počet a reakce jeho na počínání obžalovaného, kteréžto další okolnosti nalézací soud nezjistil, zřejmě proto, že to vzhledem ke svému právnímu názoru na věc nepovažoval za nutné. Ale jen po zjištění i těchto dalších skutečností bude lze učiniti závěr, zda činem obžalovaného, zvláště jeho výkřiky »Vzhůru na ně, neustupujte, nebojte se jich, pomstíme Duchcov,« nevznikla možnost rozpoutání vášní u shluknutého davu a útoku téhož na zakročující četnictvo a vojsko, tedy ohrožení života, zdraví a bezpečnosti, jednak zakročujících četníků a vojínů, jednak i demonstrantů. Takovéto ohrožení stačí úplně k naplnění pojmu nebezpečí ve smyslu § 87 tr. zák. Měl-li nalézací soud na mysli, že nebezpečí pro tělesnou neporušenost ohrožených mohlo spočívati jedině v případném použití vojenských zbraní, hleděl na věc nesprávně, neboť nebezpečím podle § 87 tr. zák. v tomto případě mohlo býti i ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti členů četnictva a vojska se strany demonstrantů, kdyby byli činem obžalovaného poštváni a odhodláni k útoku na četnictvo a vojsko.
Nesprávně posoudil nalézací soud i subjektivní stránku činu. K jejímu naplnění stačí t. zv. dolus ohrožovací, t. j. vědomí pachatelovo, že svou činností nebezpečí (jak nahoře bylo uvedeno) způsobuje. V tomto směru ale nalézací soud — vzhledem k nesprávnému názoru na věc po stránce objektivní — uvažoval pouze o tom, zda si byl obžalovaný vědom možnosti použití vojenských zbraní, nikoliv i o tom, zda si byl vědom toho, že svým vylíčeným jednáním způsobil nahoře popsané ohrožení tělesné neporušenosti v první řadě členů četnictva a vojska zakročujících, v další řadě demonstrantů. Okolnost, že obžalovaný neslyšel upozornění orgánů veřejné správy o možnosti použití vojenských zbraní, nevylučuje nutně vědomí obžalovaného, že svou činností způsobuje nebezpečí podle § 87 tr. zák. Aby o vědomí obžalovaného v tomto směru mohlo býti bezpečně rozhodnuto, je potřebné zjištění skutečností nutných k závěru, zda je v činu obžalovaného dána objektivní skutková podstata zločinu podle § 87 tr. zák. Vytýká proto i v tomto směru veřejný obžalobce důvodně hmotněprávní důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř.

Citace:

č. 4929. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 85-87.