Čís. 4963.

Zpívání Horst-Wesselovy písně (»Die Fahne hoch«) na území československého státu může býti podněcováním ve smyslu § 15 čís. 3 (ke zločinu úkladů o republiku podle § 1 al. 3) zák. na ochr. rep., aniž třeba, by obžalovaný dal též popud (vyzýval) ke zpívání písně té; nejde tu však zároveň i o souběžný přečin podle § 14 čís. 1 cit. zák.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1934, Zm I 126/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zástupce do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. listopadu 1933, pokud byl jím obžalovaný, byv uznán vinným přečinem rušení obecného míru podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep., osvobozen od obžaloby pro zločin výzvy k trestným činům podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep., zrušil rozsudek nalézacího soudu v odsuzující části pro přečin rušení obecného míru podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep. a v osvobozující části pro zločin výzvy k trestným činům podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep., jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvislých a věc vrátil soudu prvé stolice, aby ji v rozsahu zrušení projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 5 (vnitřní rozpor rozsudku), 9 a), 10 tr. ř. a poukazuje též na domnělé nevyřízení obžaloby, majíc však i tu na zřeteli důvody hmotněprávní, jimiž se brojí proti tomu, že nebyl obžalovaný uznán vinným též zločinem podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. Pod důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. spadá stěžovatelova námitka proti názoru nalézacího soudu, že vina obžalovaného ve směru uvedeného zločinu není prokázána, ježto není vyvrácena jeho obhajoba, že nedal popud ke zpívání Horst-Wesselovy písně. Námitka tato jest odůvodněna, neboť i samo zpívání této písně může podle okolností případu zakládati zločin podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep., má-li náležitosti zákonem vyžadované a není k náplni pojmu podněcování třeba, aby pachatel ke zpívání písně též vybízel.
Pokud se však zmateční stížnost domáhá toho, aby byl obžalovaný na základě zjištění nalézacího soudu, že uvedenou píseň zpíval, uznán vinným kromě přečinu rušení obecného míru podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep. ještě též zločinem výzvy k trestným činům podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep., je nepochybně důvodná potud, pokud brojí proti vyloučení objektivní skutkové podstaty zločinu podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. Jak rozsudek nalézacího soudu sám správně usuzuje, je píseň »Die Fahne hoch« oficielní hymnou řišskoněmecké strany nár. socialistické, která má ve svém programu také sloučení všech Němců v jedné t. zv. Třetí říši; tento program mají uskutečniti úderné oddíly (Sturmabteilungen). Mají býti — zřejmě ve smyslu bezprostředně před tímto odstavcem důvodů citovaného obsahu písně — na všech místech připraveny k boji, aby násilím dobyly veškerá území Němci obývaná, tudíž také území naší republiky, pokud jest osídleno obyvateli německé národnosti. Tento úsudek nalézacího soudu, pokud jde o složku násilí pro uskutečnění vytčeného cíle strany NSDAP. ve vztahu k Čsl. republice, je správný, neboť je v daných poměrech s hlediska našeho státu vyloučeno, že by k odtržení části území od Čsl. republiky mohlo dojiti jiným způsobem nežli násilím. Jest obecně známé, že snahy a program říšskoněmecké NSDAP. došly v Československé republice ohlasu právě pokud jde o onu část jejího obecně známého programu a sloučení všech Němců v Třetí říši, jež se hrubě dotýká územní integrity Čsl. republiky. Nehledíc tudíž k významu, jaký snad má zpívání oné písně v Německu, nabývá píseň ta, je-li zpívána na území čsl. státu, to zejména při demonstraci, proti státní moci, významu právě ve směru oněch zmíněných již úkladných cílů, neboť slova — »die Strasse frei den braunen Bataillonen, die Strasse frei dem Sturmabteilungsmann es schaun aufs Hackenkreuz voll Hoffnung schon Millionen, der Tag für Freiheit.... bricht an,..... zum Kampfe stehen wir alle schon bereit, bald flattern Hitlerfahnen über allen Strassen, die Knechtschaft dauert nur noch kurze Zeit« — v této souvislosti okolností je provázejících mají smysl jen jediný: buditi u čsl. příslušníků německého národa, zejména u oněch zde v pohraničí demonstrujících, naději na blízkou změnu politických poměrů právě ve směru oněch obecně známých sjednocovacích snah NSDAP., neslučitelných s územní jednotností čsl. republiky, otřásati jejich vědomím o mravní i právní zavržitelnosti toho zločinu, k němuž píseň poukazuje, vzbuzovati neb utvrzovati v nich náladu a smýšlení nepřátelské tomu platnému právnímu řádu, jenž je překážkou snahám děliti a zmenšovati čsl. státní území, a takto je uzpůsobovati, by stali se ochotnými a nakloněnými, poškoditi chráněný právní statek územní integrity Čsl. republiky (»zum Kampfe stehen wir alle schon bereit...«). Obsah písně je tudíž podněcováním ve smyslu § 15 zák. na ochr. rep. a to ke zločinu úkladů o republiku podle § 1 al. 3 zák. na ochr. rep. a zakládá takto po objektivní stránce zločin výzvy k trestným činům podle § 15 čís. 3 téhož zák., totiž k úkladům o republiku, ve směru násilného odtržení části území republiky a přivtělení jejího k cizímu státu. Zmateční stížnosti je proto ve věci samé ihned přisvědčiti, že závěr soudu, učiněný přes zmíněné zjištění o významu obsahu písně a násilném dobytí území Němci obývaných na pouhý přečin podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep. je právně pochyben ve směru zmatku podle § 281 čís. 10 tr. ř.
Při tomto právním pojetí nutno však vyloučiti s objektivního hlediska souběh onoho zločinu s přečinem rušení obecného míru, jak se toho i onoho podřadění domáhá zmateční stížnost státního zastupitelství. Při posouzení obsahu písně za objektivní skutkovou podstatu zločinu podle § 15 čís. 3 zák. jde tu o týž chráněný statek, který je chráněn i v § 14 čís. 1 zák na ochr. rep. v pojmu ústavní jednotnosti, totiž jednotné nedílnosti státu, zaručené v § 3 ústavní listiny; ovšem zde jde o právní ochranu před útokem méně intensivním (pobuřování), nežli je úmyslné vyvolávání takového nepřátelského smýšlení, jež by uzpůsobilo podněcované osoby dokonce k násilné změně nedílnosti republiky, jakožto jednoho z jejích ústavních základů (srov. rozh. n. s. čís. 3750 Sb. r.). Z tohoto srovnání je vidno, že skutková podstata § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. je v daném případě ve vztahu na zločin podle § 1 cit. zák. vystupňovanou formou téže trestné činnosti, jež je základem i přečinu podle § 14 čís. 1 zák. Obsah téže písně, zakládající podle toho, co bylo uvedeno, objektivní skutkovou podstatu zločinu, nelze tedy objektivně podřaditi též pod skutkovou podstatu přečinu podle § 14.čís. 1 zák., jak to žádá zmateční stížnost státního zastupitelství.
Přes toto právní posouzení objektivního smyslu obsahu písně za zločin výzvy k trestným činům nelze nejvyššímu soudu rozhodnouti ve věci samé, neboť rozsudek prvé stolice neobsahuje potřebných zjištění, z nichž by bylo nejvyššímu soudu lze posouditi věc i s hlediska úmyslnosti obžalovaného, zejména se zřetelem na jeho obhajobu, že nezná text písně a že zpíval jen melodii. Bylo tudíž nutno rozsudek zrušiti podle § 288 čís. 3 tr. ř., a to nejen v části osvobozující z obžaloby pro zločin podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep., ale v důsledku výše uvedeného právního pojetí i ve výroků odsuzujícím pro přečin podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep. Podotýká se, že jen na tento přečin mohlo by býti nalezeno přes to, že objektivní skutková podstata podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. je v obsahu písně shledána, a to v tom případě, kdyby pro pachatelovu úmyslnost ve směru uvedeného zločinu, pokud jde zejména o vědomí o složce násilnosti, nebylo dostatečného skutkového základu, ten by však stačil na dovodění subjektivních náležitostí pobuřování podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep.

Citace:

č. 4963. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 164-166.