Čís. 188 dis.

Odvolání z nálezu kárné rady bylo opověděno včas, bylo-li podáno v poslední den 14denní lhůty § 48 kár. stát.
Doručení kárného nálezu kanceláři (kancelářské úřednici) obviněného advokáta stalo se s právní účinností pro obviněného (§ 44 odst. 2 kár. stát.).
I když nejvyšší soud jako kárný soud odvolací rozhoduje o odvolání bez ústního líčení, je povinen rozhodnouti podle spisů (§ 50 odst. 1 kár. stát.) a podrobiti nález přezkumu po stránce skutkové i právní, třebaže odvolání nebylo provedeno.
(Rozh. ze dne 23. února 1934, Ds II 8/33.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl v neveřejném zasedání odvolání obviněného z nálezu kárné rady moravské advokátní komory v Brně ze dne 31. května 1933, jímž byl odvolatel uznán vinným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Obviněný opověděl z nálezu kárné rady odvolání z výroku o vině, trestu a útrat a prohlásil, že si provedení odvolání vyhrazuje. Opověď odvolání byla podána v poslední den 14denní zákonné lhůty a proto ještě včas (§ 48 kár. statutu). V odvolání podotýká obviněný, že mu následkem jeho nepřítomnosti byl nález doručen »do vlastních rukou« 29. května 1933. Poukaz na toto datum je zjevně nesprávný; bylť kárný nález vydán 31. května 1933 a doručení jeho se stalo 16. června 1933. Zpáteční lístek nevykazuje sice podpis obviněného samého a nestalo se proto doručení k vlastním rukám obviněného. Než lístek ten je opatřen razítkem advokátní kanceláře obviněného a podpisem »D-ová«, zřejmě to kancelářské úřednice obviněného. Stejně je tomu i v příčině předchozích doručení, k nimž došlo v této kárné věci a ohledně nichž neučinil obviněný žádných výtek ani připomínek. To opravňuje ku před- pokladu, že doručení kárného nálezu se stalo k rukám zřízeného plnomocníka (1. odst. § 44 kár. statutu) a tudíž s právní účinností pro obviněného (2. odst. § 44 cit. statutu). Ostatně opověď odvolám, jak již uvedeno, stala se včas.
Provedení odvolání nebylo však podáno. Chce-li obviněný oním »podotknutími« snad naznačiti, že mu bylo znemožněno podati provedení odvolání ve 14denní zákonné a neprodlužitelné lhůtě (§ 48 kár. statutu), stačí poukázati k tomu, že obviněný nijakým způsobem neosvědčil ani, že byl po celou téměř 14denní lhůtu nepřítomen, ani, že mu ve zbývající části lhůty nebylo lze odvolání provésti. Ostatně neprovedení odvolání nemůže býti obviněnému na újmu. Neboť, i když podle 1. odstavce § 50 kár. statutu o odvolání, které podá obviněný z nálezu, jímž byl odsouzen jen k peněžité pokutě, rozhodne nejvyšší soud bez ústního přelíčení, takže obviněnému není dána možnost, aby provedl odvolání ústně, přece je nejvyšší soud se zřetelem na ustanovení 2. odst. § 48 kár. statutu, — podle něhož jest odvolání, i když jeho dolíčení ve 14denní neprodlužitelné lhůtě nedojde, předložiti nejvýššímu soudu k rozhodnutí, — povinen rozhodnouti ve věci podle spisů (1. odst. § 50 kár. statutu) a podrobiti proto nález přezkumu i po stránce skutkové i právní. Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací podjal se úkolu toho, neshledal však důvodu, by se odchýlil od skutkových zjištění nálezu, a neshledal ani, že právní posouzení věci kárnou radou neodpovídá zákonu.

Citace:

Č. 188 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 522-523.