Čís. 4997.

Prodej úrody na stojato je »odstraněním« (majetkového předmětu) ve smyslu § 1 zák. o maření exekuce.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1934, Zm I 524/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 11. května 1932, jímž byl uznán vinným přečinem podle § 1 zákona o maření exekuce a přestupkem podle § 3 téhož zákona.
Z důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) § 281 tr. ř.) namítá zmateční stížnost, že jde o delikt putativní, poněvadž v době činu — v květnu 1931 — polní úroda nebyla ještě oddělena, a její prodej nebyl (podle § 404 obč. zák.) možný. Tím v podstatě vytýká, že prodej úrody na stojato není »odstraněním« majetkového předmětu ve smyslu § 1 zák. o mař. ex. a že proto skutková podstata přečinu není dána. Lze připustiti, že pod předpis § 1 o mař. ex. by nespadalo zcizení předmětů, jež jsou zákonem z exekuce vyloučeny vůbec (vid. sb. čís. 2851, 4330) — §§ 250, 251 ex. ř. K takovým předmětům úroda na sto jato nepatří. Jako příslušenství nemovitosti (§§ 294—297 obč. zák.) smí ovšem býti vzata do exekuce jen s nemovitostí samou (§ 252 odst. 1 ex. ř.); je tedy způsobilým předmětem exekuce na př. vnucenou správou.
Prodejem úrody na sto jato získává kupitel jen obligační nárok na vydání úrody po oddělení od půdy; dokud nejsou plody odděleny, nemohou býti tradicí převedeny ve vlastnictví kupitelovo. I když tedy účinek kupní smlouvy (jako titulu z převodu vlastnictví) je při nesklizené úrodě odložen na dobu oddělení plodů, nelze říci, že taková smlouva nestělesňuje »odstranění« předmětu exekuci podrobeného, uváží-li se, že zákon chce zachytiti kterékoliv jednání, které směřuje k tomu, by předmět určený pro uspokojení věřitele, byl tomuto určení odňat nebo jeho uspokojení cestou, jakou se ho domáhá, bylo zcela nebo z části zmařeno po př. stíženo; proto užívá zákon povšechného a širokého výrazu »odstraní« (sb. n. s. 2969). Že v souzeném případě jednání obžalovaného k takovému cíli směřovalo, rozsudek zjišťuje a zmateční stížnost ani nepopírá.

Citace:

č. 4997. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 216-217.