Čís. 5121.

Zpronevěry lze se dopustiti jen na věci cizí.
Vklad tichého společníka není věcí cizí ve smyslu § 183 tr. zák. (čl. 252 obch. zák.).
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1934, Zm I 993/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 4. června 1934, jímž byl uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu první stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění s hlediska hmotněprávního zmatku čís. 9 a) § 281 tr. ř., jejž uplatňuje námitkou, že právní názor rozsudku, že vklad Josefa P-a byl obžalovanému po rozumu § 183 tr. zák. svěřen, je mylný.
Rozsudek zjišťuje v rozhodovacích důvodech, že P. vstoupil podle smlouvy ze dne 15. dubna 1931 »jako tichý společník« do obchodů obžalovaného s kapitálem 20000 Kč. Šlo-li tu, jak stížnost dovozuje, o tichou společnost podle čl. 250 a násl. obch. zák., stal se obžalovaný podle čl. 252 obch. zák. vlastníkem vkladu a nemohl se v důsledku toho dopustiti zpronevěření vkladu nebo jeho části; neboť zpronevěry lze se dopustiti jen na věci cizí (arg. 2. odst. § 183 tr. zák., zrušený § 3 zák. o maření exekuce). Rozsudek obsahuje ovšem i skutková zjištění, z nichž by bylo lze dovozovati, že tu vpravdě nešlo o tichou společnost ve smyslu, čl. 250 a násl. obch. zák., nýbrž že tu šlo, ač P. je ve smlouvě označen jako tichý společník obžalovaného, o utvoření jiného právního poměru mezi obžalovaným a P-em, a to poměru, který by nasvědčoval tomu, že zmíněný vklad P-a nestal se vlastnictvím obžalovaného, nýbrž byl mu po rozumu § 183 tr. zák. jen svěřen. To platí zejména o skutkových zjištěních rozsudkových, že obžalovaný byl »zplnomocněným zástupcem P-a« a »že měl obchody prováděti jménem P-a«. Nalézací soud měl za daného stavu věci bedlivě zkoumati a v rozhodovacích důvodech rozsudku náležitě zjistiti, zda vůle stran uzavírajících onu smlouvu směřovala k utvoření tiché společnosti podle čl. 250 a násl. obch. zák. a zda byla touto smlouvou skutečně tichá společnost ve smyslu obch. zák. utvořena či zda měl býti onou smlouvou utvořen a byl jí utvořen jiný právní poměr mezi obžalovaným a P-em. Poněvadž rozsudek neobsahuje v tomto směru podle toho, co shora uvedeno, potřebných jasných skutkových zjištění, není právní názor rozsudku, že vklad, o nějž tu jde, byl P-em obžalovanému ve smyslu § 183 tr. zák. svěřen, náležitě opodstatněn, tak že rozsudek trpí v tomto směru hmotněprávním zmatkem podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. mu stížností zřetelným poukazem vytýkaným. Vzhledem k uvedenému nedostatku potřebných skutkových zjištění nelze se obejíti bez ustanovení nového hlavního líčení a nemůže býti nejvyšším soudem jako soudem zrušovacím ve věci samé rozhodnuto.
Bylo proto zmateční stížnosti za předpokladu § 5 zákona čís. 3/1878 ř. zák. vyhověti a rozhodnouti, jak se stalo, aniž bylo třeba zabývati se ostatními vývody stížnosti. Na soudu první stolice bude, by v případě, kdyby zjistil, že peníze obžalovanému byly Josefem P-em svěřeny po rozumu § 183 tr. zák., také zjistil a v důvodech rozsudkových vyslovil, zda obžalovaný si byl vědom toho, že peníze P-a jsou mu jen svěřeny a zda si byl vědom protiprávnosti svého jednání.

Citace:

Čís. 5121. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 412-413.