Čís. 5110.

Pojem demokraticko-republikánské formy státu; ta je tu, i když jsou ze všeobecného a rovného práva hlasovacího vyňaty jednotlivé osoby k tomu podle zákona nezpůsobilé a když vláda je sestavena jen z některých parlamentních stran.
(Rozh. ze dne 24. října 1934, Zm I 868/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. srpna 1933, jímž byl stěžovatel vinným uznán přečinem rušení obecného míru podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep.
Z důvodů:
S hlediska zmatku čís. 9 a) § 281 tr. ř. namítá stížnost bez bližšího odůvodnění, že slova obžalovaného rozsudkem vzatá za prokázaná nelze pokládati za pobuřování proti státu. Stížnost není v právu, neboť ustanovením § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep. není jen chráněna republika jako územní útvar, nýbrž jako souhrn určitých forem státního života a jeho ústavního vývoje, jež v zákoně pak docházejí výrazu vyjmenováním vzniku, samostatnosti, ústavní jednotnosti a demokraticko-republikánské formy. Je tedy útok proti demokraticko-republikánské formě útokem na stát a nelze pojmy rozlišovati tak, jak to činí stížnost.
V neprávu je stížnost i pokud vytýká rozsudku, že podřadiv výrok obžalovaného pojmu pobuřování proti demokraticko-republikánské formě státní, nesprávně použil zákona tím, že nesprávně vykládá pojem demokracie. Stížnost obžalovaného, která snaží se svým způsobem tento pojem vykládati a která ponechávajíc stranou ustanovení ústavní listiny, posuzuje demokraticko-republikánskou státní formu jen s úzkého hlediska, jak právě ta která vláda byla nebo je složena, jest odkázati na to, že demokraticko-republikánskou formu státní, vyvěrající ze zásady § 1 ústavní listiny, že lid je jediný zdroj veškeré státní moci v republice Československé, představuje Národní shromáždění zvolené podle všeobecného a rovného práva hlasovacího jako činitel zákonodárný a volený president republiky a podle ústavní listiny zřízená vláda jako představitelé moci vládní a výkonné. Že jsou ze všeobecného a rovného práva hlasovacího vyňaty jednotlivé osoby k tomu podle zákona nezpůsobilé, nikterak neporušuje, naopak jen utvrzuje zásadu demokraticko- republikánské státní formy; vrstva národa není ani zákonem ani ve skutečnosti vyloučena žádná a zásada rovnosti není rovněž nikterak porušena, jmenovitě též ne tím, že se vláda případně sestaví jen z některých parlamentních stran; zákonodárná spolupůsobnost ostatních stran není tím nikterak v zásadě potlačena, i když z důvodu principu většinového, nezbytně nutného, nedojde snad v jednotlivých případech plného nebo kladného výsledku. Případně proto uvádí rozsudek, že demokracie je vládou lidu a to jako celku a že tedy těmto pojmům naprosto se příčí pojem vlády rolníků a dělníků, která zásadním vyloučením celých tříd ostatních po vzoru sovětském znamená vládu jedné nebo dvou vrstev (tříd) obyvatelstva nad ostatními (rozh. čís. 2811 a 4156 sb.) a nikoli snad jen vládní většinu v rámci demokraticko-republikánské ústavy.

Citace:

Čís. 5110. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 393-394.