Čís. 4994.

Stvrzenky puncovního úřadu o předloženém zlatém zboží jsou veřejnými listinami ve smyslu § 199 d) tr. zák.
Poškození Národní banky v jejím právu na správu měny.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1934, Zm I 862/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 17. srpna 1932, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonaného podvodu podle §§ 8, 197, 199 d) tr. zák.
Z důvodů:
Péče o čsl. měnu byla Národní bance svěřena zákonem ze dne 14. dubna 1920, čís. 347 sb. z. a n. Z tohoto zákona (obsahujícího i stanovy Národní banky čsl.), zvláště z jeho § 5, jakož i ze zákonů jej doplňujících (jmenovitě ze zákona ze dne 23. dubna 1925 čís. 102 sb. z. a n.) je i rozsah péče banky o čsl. měnu zřejmý. Právem proto zamítl nalézací soud návrh na vyžádání stanov Národní banky čsl. k posouzení, zda a v jakém směru a dosahu přísluší této bance správa měny.
Obžalovanému se vůbec neklade za vinu, že jeho čin měl i škodlivý vliv na měnu. Pokud pak jde o vliv jeho činu na právo Národní banky spravovati za čsl. stát jeho měnu, lze nalézacímu soudu posouditi škodlivost jeho činu jednak z cit. již zákonů, jednak z vládních nařízení je provádějících (vlád. nař. ze dne 29. února 1924, čís. 46 sb. z. a n., ze dne 2. října 1931 čís. 152 sb. z. a n., ze dne 16. října 1931 čís. 159 sb. z. a n.), jednak z výpovědi svědka Dr. Viktora K-a, který jako úředník Národní banky a tedy odborník nalézacímu soudu věc, pokud to vůbec bylo nutno, dostatečně objasnil. Podle jeho výpovědi regulovala Národní banka zásobování obchodu drahými kovy tím, že zavedla ode dne 26. září 1931 při nákupu drahých kovů u ní vykazování se hospodářskou potřebou dotyčného kovu; to se dělo u živnostníků (zlatníků a pod.) boletami puncovního úřadu, jimiž se vykazovalo množství v poslední době (2 roky) zpracovaného kovu. Tím banka prováděla své právo bdíti nad množstvím své zásoby zlata, říditi jeho oběh ve státě, tedy i právo spravovati měnu. Paděláním a předložením bolet puncovního úřadu mělo býti ze zásob zlata Národní banky vylákáno (i když za peníze) více zlata, než obžalovanému podle zásad banky příslušelo. Tedy mělo tím býti do uvedeného práva banky nepříznivě zasáhnuto. Byl proto zbytečný výslech znalců z oboru finančnictví o tom, zda jednání obžalovaného mělo škodlivý vliv na měnu nebo její správu.
Podle § 292 c. ř. s. je pokládati za veřejné listiny takové listiny, které byly zřízeny veřejným úřadem v mezích jeho úředního oprávnění v předepsané formě. Zákonem ze dne 16. prosince 1927, čís. 2 sb. z. a n. ex 1928 (provedeným vládním nařízením ze dne 28. prosince 1928, čís. 215 sb. z. a n.) byla puncovní kontrola zboží zlatého, stejně jako platinového a stříbrného, svěřena puncovním úřadům, jež citovanými předpisy, zvláště § 42 uvedeného zákona, jsou organisovány jako státní, tedy veřejné úřady. Tyto úřady vydávají stranám, jak zvláště z ustanovení § 11 cit. zák. plyne, o výsledku puncovní zkoušky nález, v němž se zvláště stanoví i ryzost zkoušeného kovu. Nelze proto pochybovati, že bolety obžalovaným porušené a Národní bance předložené jako nálezy puncovního úřadu o zkoumání ryzosti zlata, mu obžalovaným dodaného, byly vydány veřejným úřadem v mezích jeho úředního oprávnění a že obsahovaly osvědčení určitých, úřadem zkoumaných skutečností. Dlužno jen zkoumati, zda některé z bolet Národní bance předložených vzhledem k nedostatku úředního razítka, pokud se týče jiného označení úřadu je vydavšího, mohou býti pokládány za listiny veřejné. Tuto otázku je však zodpověděti kladně, neboť nedostávající se úřední pečeť nezakládá žádného podstatného nedostatku. Ani nedostatek jiného výslovného označení puncovního úřadu jako vydatele oněch bolet nezbavuje je vlastnosti veřejných listin, když jde o listiny vyhotovené na blanketech (tištěných formulářích), z jichž obsahu je bezpečně zřejmo, že jich vydatelem může býti jen puncovní (tedy veřejný) úřad, a když na listinách těch je i podpis vyhotovujícího je úředníka. Ze samé zevní formy oněch listin je tedy zřejmo, že byly vydány jen v důsledku úřední činnosti veřejného úřadu v mezích jeho působnosti. Tedy ani okolnost, že na některých z bolet není razítko puncovního úřadu, pokud se týče výslovného jeho označení jako vydatele, nezbavuje bolety ony vlastností listin veřejných. Uváží-li se, že obžalovaný předložil bolety bez razítka a výslovného označení vydatele Národní bance s jinými boletami, jež zřetelné razítko puncovního úřadu obsahují a jež byly vyhotoveny na stejných blanketech, může býti v souzeném případě tím méně pochybno, že šlo o listiny veřejné. Správně proto posoudil nalézací soud věc, když všechny bolety obžalovaným padělané považoval za listiny veřejné.

Citace:

č. 4994. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 211-213.