Čís. 4902.

Podněcování (§ 15 čís. 3 zák. na ochr. rep.) může se díti také nepřímo a skrytě narážkami, jejichž skrytý smysl, směr a účel je posluchačům poznatelný.
Jakmile je pachatelem vyvoláván u posluchačů duševní stav, při němž nepřízeň ke chráněným právním statkům je náchylná pokusiti se o jich změnu nebo zánik násilím, převyšuje působení pachatelovo na mysli posluchačů míru a intensitu předpokládanou § 14 čís. 1 a spadá pod ustanovení § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1934, Zm II 108/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčeni zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 8. ledna 1932, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem výzvy k trestným činům podle § 15 čís. 3 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n. na ochranu republiky.
Z důvodů:
Rozsudečnému výkladu projevu obžalovaného nebylo na závadu, že stěžovatel nemluvil výslovně ani o Čsl. republice, ani o prostředku násilí, ani o změně, ústavy. Podněcování může se díti také nepřímo a skrytě narážkami, jichž skrytý smysl, směr a účel je posluchačům poznatelný; že stěžovatel dobře věděl, že,míří svou řečí k metě skryté, dokazuje jeho projev, že doufá, že posluchači porozuměli dobře tomu, co jim chtěl říci. Vztah řeči k Čsl. republice byl zřejmý ze skutečností, že byla pronesena v tuzemsku k tuzemským občanům; prostředek násilí byl znatelně doporučován poukazem na — komunisty chtěnou — revoluci jakožto protiklad evoluce a klidné parlamentární cesty socialisty propagovaných, dále poukazem na zbraně, které se dostanou v případě války do rukou nikoliv pánů — kapitalistů, jakož i podobenstvím o koni, který shodí pána, pozná-li svou sílu; požadavek změny ústavy konečně byl poznatelně naznačen vychvalováním diktatury, proletariátu a poukazem, že pochopí-li dělnictvo svou moc a zachová-li se jako kůň, jenž poznal svou sílu — zůstane jen proletářský stát se svou mocí, čili stát s vládou výlučně dělníků a drobných zemědělců, která je neslučitelná s demokraticko-republikánskou formou státu. Přes velmi opatrnou, jak udal svědek Š., mluvu stěžovatele je smysl, směr a účel řeči, jak ji zjistil rozsudečný výklad, jasný a nepochybný, najmě, uváží-li se, že (co dozajista bylo povědomo i posluchačům) řeč byla pronesena činitelem čsl. strany komunistické, jejíž program a politické cíle jsou všeobecně známy a jež obzvláště chce dělnictvu zjednati zlepšení hospodářských a sociálních poměrů politickým převratem podle vzoru převratu ruského. Rozsudečnému výkladu nebránilo ani, že stěžovatel v části, přesněji v úvodu řeči polemisoval s programem socialistů, najmě když odmítal právě program evoluce a klidné cesty parlamentární, kterou doporučují strany socialistické, protože stojí na půdě platné státní formy demokraticko-republikánské.
Ustanovením § 15 čís. 3 zákona na ochr. rep. není stíháno svádění k určitému konkrétnímu skutku dotčeného zločinného rázu (srovnej nález č. 3614 sb. n. s. a jiné) a nezáleží na tom, že je v době podněcování nejisto, kdy a zda vůbec dojde ke skutečnému spáchání dotčeného zločinu (srovnej nález č. 4094 sb. n. s.). Trestným je podle cit. ustanovení zákona již pokus zviklati v jiných osobách názory o mravní a právní zavržitelnosti zločinů, k nimž podněcovací projev poukazuje, a o nutnosti neztenčeného zachování právních statků, jež by byly zločiny toho druhu dotčeny a porušeny, takže se skutková podstata § 15 čís. 3 cit. zákona vyčerpává ve vyvolávání nebo prohlubování duševního stavu náchylného k páchání zločinů toho druhu, k jakým se pachatelem poukazuje. Proto je pochybena i námitka stížnosti, že odsouzení stěžovatelovo pro uvedený zločin je právně mylné a podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. i zmatečné, jelikož není rozsudkem zjištěno, že stěžovatel chtěl přivoditi, by jeho posluchači změnili násilím ústavu Čsl. republiky.
Nerušené trvání právních statků, kterých se podle rozsudečných zjištění souzený projev dotýkal (samostatnosti Čsl. republiky a její státní formy demokraticko-republikánské) je chráněno jak ustanovením: § 15 čís. 3 tak i ustanovením § 14 čís. 1 zákona na ochr. rep. proti vzdálenějšímu nebezpečí, které jim hrozí vyvoláváním anebo prohlubováním nevážnosti a nepřízně čili nálady, která si nepřeje dalšího jejich trvání. Obě skutkové podstaty rozlišují se — srovnej nález čís. 3750 sb. n. s. — intensitou způsobu a účelu útoku pachatelova, aniž ovšem — viz nahoře a nález čís. 3640 sb. n. s. — záleží na tom, zda podněcování děje se výslovně (otevřeně, přímo) či způsobem nepřímým a skrytým. Rozhodný je stupeň výbojnosti duševního stavu pachatelem v jiných osobách vyvolávaného nebo prohlubovaného. Pro skutkovou podstatu § 14 čís. 1 stačí pouhá pasivní (nečinná) nepřízeň a jest jí zasažena nanejvýše nepřízeň, náchylná k pokusu o změnu nebo zánik dotčených statků jinou cestou než má na zřeteli § 1 zákona na ochr. rep., k němuž poukazuje § 15 čís. 3 téhož zákona. Jakmile je pachatelem vyvoláván u posluchačů duševní stav, při němž nepřízeň k uvedeným právním statkům je náchylná pokusiti se o jich změnu nebo zánik násilím, převyšuje působení pachatelovo na mysli posluchačů míru a intensitu předpokládanou § 14 čís. 1 a spadá pod ustanovení § 15 čís. 3 cit. zákona. Proto není podřadění souzeného projevu pod § 15 čís. 3 cit. zákona právně mylné a podle § 281 čís. 10 tr. ř. zmatečné, kdyžtě je rozsudkem zjištěno, že stěžovatel hleděl u svých posluchačů vzbuditi rozhodnutí porušiti zákon ve směru pokusu o násilnou změnu samostatnosti a demokraticko-republikánské formy státu, a že stěžovatel chtěl podněcovati posluchače k tomu, by násilím byla změněna ústava republiky, zejména pokud jde o samostatnost a republikánskou formu státu, kteréžto porušení zákona bylo úmyslem stěžovatelovým.

Citace:

č. 4902. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 35-37.