Čís. 4945.

Nejde o súdne opatrenie proti páchateľovi alebo účastníkovi trestného činu v smysle § 108 tr. zák., bolo-li mu z iniciativy súdnej kancelárie doručené vyhotovenie rozsudku, bárs to aj súd (předseda senátu) dodatočne vzal na vedomie.
(Rozh. zo dna 10. marca 1934, Zm IV 471/33.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti K. H. a spol., ob¬ žalovaným pro přečín pomluvy, na základě veřejného líčení následkem zmateční stížnosti obžalovaných 6. E. a M. E. jakož i veřejného ob¬ hájce v jejich prospěch vynesl tento rozsudek: Zmateční stížnost obžalovaného M. E. se odmítá. Z důvodu zmatku podle § 385, čís. 1 c) tr. ř. z úřední povinnosti zrušují se rozsudky obou nižších soudů v celém rozsahu ohledně všech obžalovaných, a to ohledně obžalovaných K. H. a J. T. podle ustanovení 4. odstavce § 387 tr. ř., a obžalovaní B. E., ,M. E., K. H. a J. T. zprošťují se na základě bodu 3. § 326 tr. ř. obžaloby pro přečin pomluvy tiskem spáchaný. Trestní náklady má podle 2. odstavce § 482 tr. ř. hraditi státní pokladna. Zmateční stížnost obžalovaného B. E. a zmateční stížnost veřejného obhájce poukazují se na toto rozhodnutí.
Z důvodů:
Nejvyšší soud, zkoumaje zmateční stížnosti v bodech 2. a 3. shora uvedené se přesvědčil, že se tu vyskytuje důvod zmatku podle § 385, čís. 1 c) tr. ř., jenž vylučuje vynesení odsuzujícího rozsudku následkem promlčení trestného činu. Jak podle předpisu § 48 zák. čl. XIV/1914, tak i podle § 13 zákona čís. 108/1933 sb. z. a n., jehož platnost nastala ve smyslu § 41, odst. 1 posléz citovaného zákona, nastává během trestního řízení promlčení pomluvy, v tomto případě tiskem spáchané, po uplynutí šestiměsíční lhůty. Podle § 108 tr. zák. promlčení přerušuje se pouze opatřením aneb rozhodnutím soudu, které směřuje proti pachateli pro spáchaný zločin aneb přečin. Promlčení počíná vsak znovu dnem usnesení aneb opatření. Podle obsahu spisů v této trestní věci nastalo promlčení v době mezi 19. dubnem 1932, kdy bylo nařízeno doručení rozsudku obžalovanému M. E. a dnem 21. října 1932, kdy bylo předsedou hlavního přelíčení nařízeno předložení spisů odvolacímu soudu, mezi kterýmiž opatřeními uplynula šestiměsíční promlčecí lhůta. V této lhůtě, a to dne 22. srpna 1932, byl sice obžalovanému B. E. doručen rozsudek prvního soudu, avšak nestalo se to následkem zvláštního nového nařízení soudu, nýbrž z vlastní iniciativy soudní kanceláře, jak to plyne ze zprávy předsedy senátu krajského soudu v U. ze dne 28. prosince 1933. To, že příslušný kancelářský úředník po opětovném odeslání vyhotovení rozsudku k doručení ukázal předsedovi senátu vlastní rukou napsanou poznámku »znovu 20./8.« a že předseda senátu vzal to na vědomí, nelze považovati za nějaké opatření soudu ve smyslu § 108 tr. zák., neboť šlo tu pouze o opatření soudní kanceláře, nikoliv o soudcovské opatření. Poněvadž důvod zmatku podle § 385, čís. 1 c) tr. ř., jenž tu byl zaviněn, týká se též obžalovaných K. H. a J. T., kteří vzali zmateční stížnost zpět, bylo k tomuto důvodu zmatku přihlížeti ve smyslu 4. odstavce § 387 tr. ř. i v jejich prospěch, ve prospěch ostatních obžalovaných však podle posledního odstavce § 385 tr. ř. z úřední povinnosti. Proto byly rozsudky obou nižších soudů podle 1. odstavce § 33 por. nov. v celém rozsahu zrušeny a obžalovaní na základě § 326 čís. 3 tr. ř. zproštěni obžaloby, aniž bylo zapotřebí obírati se ostatními důvody zmatku, které byly uplatňovány ve prospěch obžalovaných B. E. a M. E. Následkem tohoto rozhodnutí stala se bezpředmětnou jak zmateční stížnost obžalovaného B. T., tak i zmateční stížnost veřejného obhájce.

Citace:

č. 4945. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 115-117.