Čís. 4940.

Výnosem úřadu ve smyslu prvého odstavce § 20 tisk. zák. není jen projev nařizovací moci úřední, týkající se celého obvodu působnosti dotčeného úřadu, nýbrž jest jimi každý písemný projev úřadu vydaný v mezích jako oprávnění a působnosti, ať již něco nařizuje, upravuje, vyhlašuje nebo sděluje; spadá sem i nález berní správy po rozumu § 41 odst. 1 zák. čís. 268/1923 (v doslovu zák. čís. 246/1926).
(Rozh. ze dne 6. března 1934, Zm I 103/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížností generální prokuratury na záštitu zákona do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 9. února 1933 právem: Rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 1933, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přestupek podle §§ 20 a 21 zákona o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863, byl porušen zákon v ustanovení §§ 20 a 21 tohoto zákona.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. ledna 1933 byl Jan J., redaktor časopisu »N. S.« v H. K., uznán vinným přestupkem §§ 20 a 21 zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ex 1863, spáchaným tím, že koncem července a začátkem srpna 1932 v H. K. neuveřejnil bezdůvodně trestní nález berní správy v H. K. ze dne 26. února 1931, a byl odsouzen podle § 21 cit. zákona na použití § 266 tr. zák. k peněžité pokutě 100 Kč, po případě do vězení na 48 hodin podmínečně na jeden rok.
Rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 1933 bylo vyhověno odvolání obžalovaného a obžalovaný zproštěn podle § 259 čís. 2 tr. ř. z obžaloby s tímto odůvodněním: Rozsudek prvého soudu vyložil zákon nesprávně; v § 20 tisk. zák. se stanoví, že časopis může býti přidržen, aby přijal výnosy úřadů (ämtliche Erlässe der Behörden) k uveřejnění, a dále se praví, že nařízení a nálezy trestních soudů musí býti uveřejněny; v souzeném případě se nejedná ani o výnos úřadu ani o rozsudek nebo nařízení trestního soudu, nýbrž jde o nález berní správy; v § 42 zákona čís. 268/1923 se praví, že finanční správa je oprávněna uveřejniti trestní nález nebo rozsudek pro přestupky podle § 41 cit. zák. na útraty pachatelovy. Nikde se však nepraví, že časopis je povinen nález uveřejniti. Z toho jde, že obžalovaný jako zodpovědný redaktor mohl právem odmítnouti uveřejniti nález.
Tímto rozhodnutím odvolacího soudu byl porušen zákon v ustanovení §§ 20 a 21 tisk. zákona ze 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863. Předmětem uveřejnění požadovaného berní správou v Hradci Králové je trestní nález téhož úřadu ze dne 26. února 1931, jímž byl Josef P. uznán vinným trestným činem podle § 41, odst. 1 zákona ze dne 21. prosince 1923, čís. 268 sb. z. a n. v doslovu zákona ze 16. prosince 1926, čís. 246 sb. z. a n. a odsouzen k peněžité pokutě, při čemž bylo zároveň podle § 42 odst. 6 prv uvedeného zákona čís. 268/23 vysloveno, že nález bude uveřejněn na útraty vinníkovy v časopisech v nálezu uvedených, mezi nimi i v časopise N. S., jehož redaktorem jest obviněný Jan J. Podle, připíšu berní správy, jímž bylo zahájeno trestní řízení proti redaktoru Janu J-ovi, stal se nález ten vykonatelným.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právně mylném výkladu prvého odstavce § 20 tisk. zák. (odstavec druhý, který odůvodnění odvolacího soudu také uvádí, nepřichází vůbec v úvahu), zejména na mylném právním výkladu pojmu »výnosů úřadem k tomu konci zaslaných, aby v obecnou známost byly uvedeny«. Odvolací soud obmezuje se na tvrzení, že se nejedná o výnos úřadu, aniž to blíže odůvodnil a uvedl, co pod »výnosem úřadu« vyrozumívá. Patrně asi přiklonil se k vývodům odvolání, které chtějí pod tento pojem zařaditi toliko projevy nařizovací moci úřední, týkající se celého obvodu působnosti dotčeného úřadu. Toto vytčení pojmu »úředního výnosu« je však příliš úzké; výnosem ve smyslu 1. odst. § 20 tisk. zákona dlužno rozuměti každý písemný projev úřadu vydaný v mezích jeho oprávněni a působnosti, ať již něco nařizuje, upravuje, vyhlašuje nebo sděluje. Tomuto výkladu nasvědčuje jednak historický vývoj tohoto zákonného ustanovení, jemuž byl vzorem francouzský zákon z 9. září 1835 (§ 18), podle něhož se vztahovala povinnost časopisu uveřejniti »les documents officiels, relation authentiques, renseignements et rectifications« (srov. Liszt, Lehrbuch des öst. Pressrechts str. 141 pozn. 2), jednak okolnost, že § 21 tisk. zák. mluví se vztahem k § 20 t. z. o »Aufsatz« a § 22 odst. 1 rovněž se vztahem k § 20 o »Schriftstücke«, kteréžto oba výrazy v českém textu zni: »písemnosti«.
Že v tomto konkrétním případě jde o úřední projev veřejného úřadu, není zajisté žádné pochybnosti; stejně nelze vzhledem, k ustanoveni § 42 odst. 6 zákona z 21. prosince 1923 čís. 268 sb. z. a n. (o dani z obratu a dani přepychové), podle něhož je finanční správa oprávněna uveřejniti trestní nález nebo rozsudek pro přestupky § 41 téhož zákona na útraty pachatelovy, pochybovati o tom, že finanční správa zastoupená berní správou v Hradci Králové byla oprávněna požadovati uveřejnění v časopisech arci proti úhradě obyčejné ceny insertů (§ 20, odst. 1 tisk. zák.), že tedy požadujíc uveřejněni v časopise »N. S.« — o němž nebylo popřeno, že je časopisem přijímajícím inseráty — jednala v mezích svého zákonného oprávnění.
Bylo proto o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona podle §§ 33, 479 a 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 4940. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 108-110.