Čís. 5115.

Zánik stíhacího práva podle § 530 tr. zák., neučinil-li soukromý žalobce, — nechav svůj původní stíhací návrh, jehož předmětem byla činnost obžalovaného, vztahující se na první vydání závadné brožury, padnouti prohlášením, že předmětem trestního řízení není první, nýbrž až další vydání brožury —, v propadné šestinedělní lhůtě § 530 tr. zák., co zvěděl sám (nikoli jeho právní zástupce), že urážlivé útoky jsou i v novém vydání brožury, nový stíhací návrh, jehož předmětem by byla činnost obžalovaného, vztahující se na ono další vydání brožury (původní stíhací návrh v tomto směru nepozměnil).
(Rozh. ze dne 29. října 1934, Zm I 778/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost soukromého obžalobce do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 9. června 1933, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 491 tr. zák. a § 1 zákona ze dne 30. května 1934, čís. 124 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížností soukromého obžalobce nejsou napadena tato zjištění kmetského soudu: Soukromý obžalobce Jan A. B. podal na soud dne 31. července (správně 23. července) 1932 trestní oznámení (stíhací návrh) proti obžalovanému Janu Z-ovi pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488, 491 a 492 tr. zák. V tomto trestním oznámení uvádí, že počátkem měsíce července 1932 vydal průmyslový svaz kožedělníků v P. brožuru nadepsanou »B. bankrot«, kterou sestavil, jak na předposlední straně brožury je uvedeno, obviněný Jan Z. V oznámení tom se dále tvrdí, že celý obsah brožury je namířen proti osobě zesnulého bratra soukromého obžalobce Tomáše B-i a proti závodům firmy B. a. s. ve Z. V něm jsou uvedeny veškeré výroky uvedené ve výroku rozsudkovém. Na základě tohoto trestního oznámení bylo zavedeno proti obžalovanému (obviněnému) Janu Z-ovi přípravné vyšetřování pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný obsahem brožury »B. bankrot«, která byla připojena k trestnímu oznámení (a to v prvním svém vydání).
Podle návrhu v trestním oznámení též učiněného (na povolení prozatímního zabavení brožury nadepsané »B. bankrot«, vytištěné v tiskárně firmy Adolf N., P.-Ž., a vydané svazem kožedělníků v P.) byla provedena domovní prohlídka (dne 26. července 1932) a při ní (v tiskárně Adolfa N-ého) bylo zabaveno 22500 archů se stránkami 1 až 64 a 2600 výtisků obálek brožury »B. bankrot«.
Soukromný obžalobce podal po skončeném přípravném vyšetřování dne 30. října (správně 20. října) 1932 na obžalovaného obžalobu, v níž soukromý obžalobce jako bratr zesnulého Tomáše B-i žaluje na ochranu cti a pověsti zesnulého, že obžalovaný »napsal počátkem měsíce července 1932 a rozšiřoval v P. a na jiných místech republiky« brožuru nadepsanou »B. bankrot«, obsahující zejména výroky, jak jsou ve výroku rozsudkovém jednotlivě uvedeny.
Brožura »B. bankrot« vydaná průmyslovým svazem kožedělníků existuje ve třech vydáních. Vydání 1. a 2. jsou úplná, mají 82 číslovaných stran. Obě vydání obsahují všechny závadné výroky, uvedené výroku rozsudkovém. Vydání 3. této brožury nalezené při domovní prohlídce v tiskárně N-ého, není dokončeno. Má jen 64 stran a obsahuje závadné výroky pouze do strany 64, takže neobsahuje výroky obsažené na straně 65—82 ve vydání 1. a 2. a uvedené v obžalovacím spise a ve výroku rozsudkovém, počínajíc větami »To jsou dokumenty ....« až »žebral B. o sovětské objednávky«. K trestnímu oznámení (stíhacímu návrhu) bylo připojeno 1. vydání brožury a obžalovaný byl o tomto 1. vydání zodpovědně slyšen vyšetřujícím soudcem; 3. vydání brožury, po případě její části, pokud byly zabaveny, byly připojeny ke spisům po pravoplatnosti obžaloby teprve po druhém hlavním přelíčení konaném dne 15. února 1933. Při posledním hlavním přelíčení ze dne 9. června 1933 (konaném před změněným senátem) uvedl zástupce soukromého obžalobce, že brožura nadepsaná »B. bankrot«, k trestnímu oznámení původně připojená, není předmětem trestního řízení, nýbrž že je předmětem tohoto trestního řízení 3. vydání této brožury, které jako nedohotovené bylo dne 23. července (správně 26. července) 1932 zabaveno policejním ředitelstvím v tiskárně Adolfa N-ého a které obsahem je úplně totožné s brožurou předloženou ve spisech.
V této spojitosti sluší zdůrazniti zajímavou okolnost, že před touto změnou obžaloby bylo z jiných spisů krajského soudu trestního v Praze zjištěno, že Tomáš B. podal dne 27. června 1932 návrh na zavedení přípravného vyšetřování proti neznámému pachateli pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488 a 491 tr. zák., spáchaný obsahem brožury »B. bankrot«, 1. vydání, s dalším návrhem na povolení zabavení této brožury. Při domovní prohlídce (v místnosti průmyslového svazu kožedělníků) byla tato brožura (3 výtisky) skutečně zabavena. Toto trestní řízení vedené pak proti Josefu J-ovi (předsedovi průmyslového svazu kožedělníků v P.) bylo usnesením radní komory krajského soudu trestního v Praze ze dne 25. července 1932 podle § 109 tr. ř. zastaveno z toho důvodu, že soukromý obžalobce, jak obecně známo, dne 12. července 1932 zemřel, čímž právo trestního stíhání zaniklo.
Ze zjištění nahoře uvedeného o obsahu trestního oznámení — stěžovatele Jana B-i — a o doslovu návrhů v něm obsažených jasně plyne, že předmětem tohoto stíhacího návrhu byla činnost obžalovaného Jana Z-y, vztahující se na 1. vydání brožury »B. bankrot«, která spadala do počátku měsíce července 1932, po případě do doby před tím. Bylo tedy na soukromém obžalobci, případně na jeho plnou mocí vykázaném právním zástupci, by stíhací návrh pozměnil, po případě doplnil nebo rozšířil v propadné lhůtě 6 neděl (§ 530 tr. zák.), kdy zvěděl, že urážlivé útoky byly obsaženy též v jiné brožuře »B. bankrot« jako 3. vydání později tisknuté, po případě do tisku dané (rozh. čís. 3854 sb. n. s.).
V rozsudku je zjištěno, že při domovní prohlídce provedené dne 26. července 1932 v tiskárně Adolfa N-ého bylo zabaveno 22500 archů se stránkami 1—64 a 2600 výtisků obálek brožury »B. bankrot« a že tato nedokončená brožura je 3. vydání brožury »B. bankrot«. I když tedy v protokolu o hlavním přelíčení ze dne 9. června 1932 není výslovně uvedeno, že příslušná část spisů týkajících se provedeného zabavení byla při hlavním přelíčení přečtena, zejména protokol ze dne 26. července 1932 a zpráva policejního ředitelství ze dne 27. července 1932, přišly zřejmě soudu k vědomosti při hlavním přelíčení vzhledem k obsahu učiněných zjištění. Z protokolu sepsaného dne 26. července 1932 o domovní prohlídce v tiskárně Adolfa N-ého plyne, že byl jí přítomen »za stranu žalující Dr. H., advokát v P.«, tedy právní zástupce soukromého obžalobce. Zvěděl tedy, že je tu jiné (ještě nedokončené) vydání brožury, než které bylo předmětem stíhacího návrhu. Toto vědomí právního zástupce soukromého obžalobce by samo o sobě arci ještě nestačilo (srov. Altman, I. svazek, str. 1042). Avšak stěžovatel ve zmateční stížnosti vysvětluje, proč nebyla připojena k trestním spisům ihned na počátku trestního řízení brožura 3. vydání, sám výslovně uvádí, že se soukromý obžalobce těsně před podáním trestního oznámení dozvěděl, že brožura »B. bankrot«, která již dříve byla vytištěna ve dvou vydáních, jež byly rovněž zabaveny, tiskne se v tiskárně Adolfa N-ého znovu.
Než přes to soukromý obžalobce po případě jeho právní zástupce ve lhůtě 6 neděl (od 26. července 1932) podle obsahu spisů neučinili ani nový stíhací návrh ani nepozměnili (nedoplnili) stíhací návrh původní. Naopak ještě v obžalobě podané dne 20. října 1932, tedy dávno po uplynutí lhůty 6nedělní, výslovně žaluje Jana Z-u, že »napsal počátkem měsíce července 1932 a rozšiřoval« v P. a jiných místech republiky brožuru nadepsanou »B. bankrot«, obsahující zejména výroky na stránce 5—82, tedy shodně s výroky uvedenými ve stíhacím návrhu, k němuž bylo připojeno 1. vydání brožury. Způsob, jakým soukromý obžalobce ve stížnosti snaží se vysvětliti toto opomenutí, je v podstatě přednesem novým, k němuž se připomíná jen, že přece při domovní prohlídce dne 26. července 1932 byl přítomen právní zástupce soukromého obžalobce, jenž, pokud by mu skutečně šlo od počátku o stíhání brožury vydání 3., mohl ihned po tomto dni navrhnouti opatření této brožury vyšetřujícím soudcem.
K promlčení (subjektivnímu i objektivnímu) má soud přihlížeti z úřadu, i když by výslovně nebylo uplatňováno s hlediska zmatku podle § 281 čís. 9 b) tr. ř.
Je zjištěno, že zástupce soukromého obžalobce při posledním hlavním přelíčení výslovně prohlásil, že brožura nadepsaná »B. bankrot«, k trestnímu oznámení původně připojená, není předmětem trestního řízení, nýbrž že je předmětem tohoto trestního řízení 3. vydání této brožury, které jako nedohotovené bylo dne 26. července 1932 zabaveno policejním ředitelstvím v tiskárně Adolfa N-ého. Proti tomuto správnému obsahu spisů neobstojí výtka stížnosti, že brožura vydání 1. byla k oznámení jen připojena jako důkazní prostředek o tom, že se obžalovaný dopustil urážky na cti tím, že urážlivé výroky, jak obsaženy jsou v brožuře vydání 1., byly uveřejněny. Proto, hledíc též k ostatním nahoře uvedeným zjištěním, je správný právní závěr kmetského soudu, že soukromý obžalobce touto modifikací obžaloby nesetrval na obžalobě původní, nýbrž vznesl žalobu novou, proti níž se obžalovaný právem ohradil. Jak již dovoděno, změna nebo doplnění původního stíhacího návrhu, který celým svým obsahem spočívá na 1. vydání brožury, nestala se v propadné lhůtě 6 neděl (§ 530 tr. zák.). Okolnost, že v důvodech obžaloby, podané dávno po uplynutí této lhůty je uvedeno, že bylo v novinách ohlašováno, že vyjde nové vydání o velkém nákladu, že brožura byla vskutku dne 23. července 1932 ve jmenované tiskárně (Adolfa N-ého) natištěna a že brožuru napsal a do tisku dal obžalovaný, — je pro právní posouzení věci nerozhodnou, když stíhací návrh nebyl v tomto směru včas doplněn (rozšířen). Tím pak padá i výtka činěná v tomto bodě s hlediska zmatku podle § 281 čís. 5, 9 (správně 9 b)) tr. ř. Nechal-li soukromý obžalobce svým zmíněným prohlášením padnouti svůj původní stíhací návrh, který včas nerozšířil a neučinil-li ani nový stíhací návrh ve lhůtě § 530 tr. zák., když zvěděl, že urážlivé útoky jsou obsaženy i v jiné brožuře »B. bankrot« později tisknuté po případě do tisku dané, která podle nenapadených zjištění rozsudkových se od 1. vydání lišila nejen obálkou, nýbrž i tím, že zůstala nedokončena, pak právem zprostil kmetský soud obžalovaného z důvodu, že stíhací právo soukromého obžalobce uhaslo. V rozsudku není sice postačujících zjištění pro přezkoumání otázky, zda se tak stalo z důvodů § 40 tisk. zák. a § 532 tr. zák., zejména hledíc k ustanovení § 531 lit. c) tr. zák. a předpisu § 40 tisk. zákona o době vydání nebo započetí rozšiřování zmíněné brožury 3. vydání, než zjištění rozsudková ve spojení s obsahem spisů plně postačují k právnímu závěru, že zánik stíhacího práva, k němuž bylo přihlížeti z úřadu, nastal podle § 530 tr. zák.

Citace:

Čís. 5115. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 399-403.