Čís. 4919.

Zmatečnost rozsudku pro vadnost výroku o trestu nenastává, jakmile je výrok o trestu výsledkem porušení (nešetření) nebo nesprávného použití zákona, nýbrž jen tehdy, když byl výrokem o trestu zákon porušen nebo když ho nebylo vůbec anebo bylo ho nesprávně použito ve směrech v § 281 čís. 11 tr. ř. výlučně (výčetmo) uvedených.
Vykročení z mezí zmírňovacího práva po rozumu § 281 čís. 11 tr. ř.
(Rozh. ze dne 12. února 1934, Zm I 243/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 13. února 1932, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti těla podle § 411 tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnost je neodůvoděna, i pokud vytýká, ponechávajíc stranou, že rozsudek mluví též o použití práva zaměňovacího podle § 260 b) tr. zák., napadenému rozsudku zmatečnosti podle čís. 11 § 281 tr. ř. z důvodu, že trest nebyl snížen pod nejnižší zákonnou sazbu, ač rozsudek uvádí, že trest byl vyměřen použitím § 266 tr. zák. Především je poukázati na judikaturu zrušovacího soudu, jež došla výrazu zejména v rozhodnutích čís. 1831 a 3248 sb. n. s. Než i kdyby se vycházelo z názoru zmateční stížnosti, že soud je povinen, nikoliv snad jen oprávněn, aby použil mimořádného práva zmírňovacího, jsou-li dány jeho předpoklady § 266 tr. zák. stanovené, že, použije-li soud mimořádného práva zmírňovacího, musí trest snížiti pod spodní hranici zákonné sazby a nemůže postupovati tak, jako kdyby onoho práva nepoužil, neboli — jak stížnost uvádí na jiném místě — že použití zákona nemůže spočívati v jeho nepoužití, přehlíží stížnost, že zmatečnost rozsudku pro vadnost výroku o trestu nenastává asi obdobně, jako u ostatních hmotněprávních zmatků, jakmile je výrok o trestu výsledkem porušení (nešetření) nebo nesprávného použití zákona, nýbrž jen tehdy, když byl výrokem o trestu zákon porušen anebo když ho nebylo vůbec anebo bylo ho nesprávně použito ve směrech v § 281 čís. 11 tr. ř. výlučně (výčetmo) uvedených. Obzvláště působí zmatečnost rozsudku porušení nebo nesprávné použití zákonných ustanovení o mimořádném právu zmírňovacím, tudíž i ustanovení § 266 tr. zák. jen, když je výrokem o trestu vykročeno z mezí zmírňovacího práva soudu příslušejícího. Z mezí tohoto svého práva vykročuje soud, stanoví-li trest — mimo dosah řádné zákonné sazby — mírnějším způsobem anebo kratší dobou, než mu dotčené zákonné ustanovení, na příklad § 266 tr. zák. dovoluje, nikoliv, i když stanoví trest — ovšem přirozeně v mezích zákonné sazby — přísnějším druhem (trestu) nebo delší dobou, než by byl mohl podle příslušného ustanovení určití (když nevyčerpavá plně oprávnění, jež mu zákon dává). Proto nevykročil soud z mezí svého mimořádného práva zmírňovacího a nezatížil rozsudek zmatkem § 281 čís. 11 tr. ř., určiv dobu trestu vězení stěžovateli uloženého na 10 dnů, místo, by uložil stěžovateli trest i kratší 3 dnů, trest nedosahující spodní hranici trestní sazby § 412 tr. zák. Případná nesprávnost výsledku úvah o tom, zda tu byly předpoklady mimořádného práva zmírňovacího podle § 266 tr. zák. a zda v důsledku toho bylo dobu trestu stanoviti pod zákonnou trestní sazbou §412 tr. zák., příčilo by se zákonu v jiných směrech, než které má ustanovení § 281 čís. 11 tr. ř. výlučně na zřeteli, a může jí býti čeleno a odporováno podle § 283 tr. ř. jen odvoláním, jež bylo současně stěžovatelem podáno.

Citace:

č. 4919. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 68-69.