Čís. 5067.

Otázku, zda jsou tu takové okolnosti, pro které uvedené nebo sdělené skutečnosti mohly býti důvodně pokládány za pravdivé, jest zodpověděti s hlediska objektivního; třeba totiž řešiti, zda byly dokázány takové skutečnosti, za kterých by kdokoli při normální bedlivosti nabyl přesvědčení o pravdivosti uvedených urážlivých skutečností.
(Rozh. ze dne 30. srpna 1934, Zm IV 199/34.)
Nejvyšší soud přezkoumav trestní věc proti M. H., obžalovanému pro přečin pomluvy tiskem, na základě veřejného líčení, konaného následkem zmateční stížnosti hlavního soukromého žalobce A. V., vynesl tento rozsudek: Zmateční stížnosti se vyhovuje, napadený rozsudek odvolacího soudu se zrušuje z důvodu zmatku podle § 385, čís. 1 c) tr. ř. a obžalovaný M. H. uznává se vinným přečinem pomluvy podle § 2, věty 2. zák. z 28. června 1933, čís. 108/1933 Sb. z. a n., který spáchal tím, že jako zodpovědný redaktor časopisu »P. H.« v U., dal dne 8. října ,1930 uveřejniti v tomto časopisu článek, v němž o soukromém žalobci V. A. tvrdil, že prováděl a provádí iredentu mezi studující mládeží, tudíž uvedl v tiskopisu skutečnost, která by mohla soukromého žalobce vydati v opovržení nebo snížiti v obecném mínění.
Z důvodů:
Jde tu pouze o důvod zmatku podle § 385, č. 1 c) tr. ř., který byl uplatňován proti výroku odvolacího soudu, že se obžalovanému podařil důkaz omluvitelného omylu. V tomto bodě nelze zmateční stížnosti upříti oprávnění. Nejvyšší soud, vycházeje stejně jako odvolací soud z předpokladu, že tento důkaz byl v tomto případě přípustný, nesdílí názor odvolacího soudu, že se obžalovanému podařil důkaz omluvitelného omylu.
Podle obsahu inkriminovaného výroku obžalovaný tvrdil o soukromém žalobci, že prováděl a provádí dále iredentistickou činnost mezi studující mládeží. Po provedení důkazů, vedených obžalovaným, bylo zjištěno, že soukromý žalobce v roce 1923 jako obchodvedoucí hospodářského družstva ve V. B. objednal ve Lvově na objednávku učitele B. Z., působícího na státní měšťanské škole ve V. B. 9 exemplářů knihy pod názvem »Ukrajina, náš ridnyj kraj«; že v roce 1925 bylo proto proti soukromému žalobci zavedeno jednak u okresního úřadu v R. řízení pro přestupek neoprávněného rozšiřování této tiskoviny, jednak u státního zastupitelství v Ch. trestní řízení, že však soukromý žalobce byl v řízení správním zproštěn obžaloby a že státní zastupitelství neshledalo v obsahu knihy skutkovou podstatu trestného činu a odůvodnilo to výrokem, že obsah tiskoviny je čistě naučného rázu a že připojená mapa je jen etnografická a zájmům veřejným nikterak neublíží. Dále bylo zjištěno, že dotyčná kniha byla vytištěna ve Lvově v roce 1917, v době, kdy Čsl. republika ještě neexistovala. Této knize nebyla odňata poštovní doprava do Čsl. republiky. Svědek, četnický strážmistr J. S., jenž v roce 1923 v obchodě družstva onu knihu zabavil, potvrdil, že o soukromém žalobci nemůže ničeho positivního tvrditi stran nějaké iredentistické činnosti. Nebylo dále zjištěno, že soukromý žalobce znal obsah knihy a že jejím objednáním sledoval jiné účely než čistě obchodní. Odvolací soud, posuzuje otázku, zda se obžalovanému podařil důkaz omluvitelného omylu, mylně použil ustanovení § 6, odst. 2 lit. b) zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n., pokud závěry o tomto omylu učinil s hlediska názorů a závěrů obžalovaného. Otázku, zda jsou tu takové okolnosti, pro které uvedené skutečnosti mohly býti důvodně pokládány za pravdivé, je třeba zodpověděti nikoli podle obžalovaného, nýbrž shlediska objektivního, totiž je třeba řešiti, zda byly dokázány takové skutečnosti, za kterých by kdokoli jiný při normální bedlivosti nabyl přesvědčení o pravdivosti uvedených urážlivých skutečností. Aby mohlo býti rozhodnuto, zda se obžalovanému v tomto smyslu podařil i důkaz omluvitelného omylu, je třeba především obírati se smyslem a významem pozastaveného výroku. Při tom je tu rozhodujícím též účel článku, vyjádřený v jeho posledním odstavci, v němž bylo uvedeno, že pisatel »tímto článkem chce veřejnost a hlavně úřady upozorniti na hrozící nebezpečí pro nás a náš stát, aby úřady zavčas zakročily proti destruktivním snahám«. Z toho plyne, že pisateli článku, pokud tvrdil, že soukromý žalobce prováděl a provádí dále iredentistickou činnost mezi studující mládeží, šlo o to, aby vytkl takovou činnost soukromého žalobce, prováděnou prý a opakovanou soustavně i v poslední době před napsáním článku, nikoliv snad o nějaký ojedinělý případ z dávné doby. Ze skutkových zjištění shora uvedených však plyne, že nebyla zjištěna žádná okolnost, která by mohla nasvědčovati nějaké závadné činnosti soukromého žalobce po případu z roku 1923 až do roku 1930 anebo do pozdější doby, tedy po dobu 7letou. Ojedinělý zjištěný případ z roku 1923, že totiž soukromý žalobce jako obchodvedoucí družstva objednal pro učitele na jeho žádost dotyčnou knihu, v kterémž případě už v roce 1925 správní úřad po provedeném řízení pravoplatně zprostil soukromého žalobce obžaloby, státní zastupitelství však neshledalo skutkové podstaty trestného činu, — není takovou okolností, pro kterou tvrzení o provádění iredentistické činnosti soukromým žalobcem mohlo býti důvodně pokládáno za pravdivé, a proto tento případ nemůže zakládati důvodu, vylučujícího trestnost podle § 6 odst. 2 lit. b) zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. S tohoto hlediska není zapotřebí obírati se dalšími úvahami odvolacího soudu, týkajícími se jednak obsahu dotyčné knihy, který jinak ani nebyl zjištěn, jednak názorů obžalovaného o t. zv. hnutí ukrajinském, resp. velkoukrajinském. Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že zprošťující rozsudek odvolacího soudu je dotčen zmatkem podle § 385, čís. 1 c) tr. ř. Proto bylo zrušiti tento rozsudek podle 1. odst. § 33 por. nov. a uznati obžalovaného vinným.

Citace:

Čís. 5067. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 322-324.