Čís. 4954.

Pojem »za účelem soutěže« podle § 27 zák. čís. 111/1927.
Účel soutěže mohou sledovati i zájmové boje, jež mají sloužili celému stavu živnostenskému (opatření směřující k obraně).
Zákon nevyžaduje výlučnost úmyslu k soutěži směřujícího; stačí, že pachatel vedle jiného úmyslu zlehčoval i za účelem soutěže.
(Rozh. ze dne 21. března 1934, Zm I 724/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromé obžalobkyně do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 16. března 1933, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin zlehčování podle § 27 zákona proti nekalé soutěži, zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Z důvodů:
Nalézací soud odůvodňuje zproštění obžalovaného především úvahou, že brožura nebyla vůbec vydána za účelem soutěže. Soud vylučuje tento zákonný znak skutkové podstaty přečinu zlehčování poukazem k tomu, že šlo jen o obranu proti dříve vydanému spisu soukromé obžalobkyně a o domáhání se pomoci pro stav obuvnický u Národního shromáždění a u příslušných úřadů. Již po skutkové stránce vytýká stížnost napadenému rozsudku právem zmatek neúplnosti podle čís. 5, pokud soud dospěl k přesvědčení, že brožura byla určena jen pro kruhy parlamentní a pro příslušné úřady, aniž konkrétně uvažoval o poměru počtu jednak členů Národního shromáždění a úřadů v úvahu přicházejících, jednak výtisků brožury, a aniž si dal otázku, pro koho byly určeny ostatní výtisky brožury.
Stížnosti je však též přisvědčiti, pokud s hlediska zmatku podle čís. 9 a) namítá, že si nalézací soud neuvědomil pravý význam zákonného pojmu »za účelem soutěže«. Pojem ten vyžaduje, by tu bylo jednání, které je navenek způsobilé, sloužiti účelům soutěže, totiž seslabiti posici zlehčovaného podniku v soutěži, a by pachatel předsevzal toto jednání v úmyslu k tomu směřujícím (rozh. 3824, 3881, 4059 a j., Skála, str. 136; Baumbach, str. 182; Prochaska-Weiser, str. 87). S tohoto hlediska, zda totiž stíhané statě mohly a měly posici soukromé obžalobkyně v soutěži seslabiti, nalézací soud brožuru vůbec nezkoumal. Byl však k tomu tím spíše povinen, když sám nepředpokládá, že brožura sledovala veřejné nebo soukromé zájmy takového rázu, že by byl soutěžní účel pojmově vyloučen, nýbrž naopak předpokládá, že šlo o ochranu proti spisu soutěžitele a o pomoc pro obuvníky proti soutěžiteli. Nelze pochybovati, že i zájmové boje, jež mají sloužiti celému stavu živnostenskému, mohou sledovati účel soutěže (Rosenthal str. 133; Callmann str. 23). Totéž platí o opatřeních směřujících k obraně (Rosenthal str. 133); vždyť je pojmový znak, o nějž jde, vyloučen jen, když tu schází jakýkoliv vztah stíhaného výroku na soutěž (Roppert-Weis 307). V souzeném případě poukazuje naopak okolnost, že stíhaná brožura byla odpovědí na brožuru soukromé obžalobkyně, k tomu, že sledovala účel, aby byla posice soukromé obžalobkyně právě v soutěži seslabena ve prospěch obuvníků. Nevyviňuje pachatele, že tento účel byl sledován u zákonodárného sboru a úřadů, stalo-li se tak prostředky podle § 27 zákona proti nekalé soutěži zapovězenými; neboť tím se jenom zvyšuje účinnost nebezpečí, které zlehčování může přivoditi. Ostatně dlužno zdůrazniti, že zákon nevyžaduje výlučnost úmyslu k soutěži směřujícího, takže stačí, že pachatel vedle jiného úmyslu zlehčoval i za účelem soutěže (Skála str. 136; Baumbach str. 182; Rosenthal str. 132; Roppert-Weis str. 306; Prochaska-Weiser str. 87).

Citace:

č. 4954. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 128-129.