Čís. 5094.

Hajný požívá ochrany § 68 tr. zák., prohlíží-li na veřejné cestě vozy odvážející dříví z lesa, by zjistil, neodvážejí-li dříví kradené, poněvadž před tím bylo dříví v lese jeho dohledu svěřeném odcizeno.
(Rozh. ze dne 2. října 1934, Zm I 310/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 23. února 1934, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a přestupek podle § 312 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným těmito trestnými činy. Důvody:
Zmateční stížnosti uplatňující důvody zmatečnosti čís. 5 a 9a) § 281 tr. ř. dlužno přiznati oprávnění s hlediska hmotněprávního zmatku.
Soud nalézací zjistil, že před 4. srpnem 1933 byly ve státním revíru v P. krajině páchány krádeže loupaného dříví. Dne 4. srpna 1933 dopoledne čekal přísežný hajný František M. na služební pochůzce v onom lese na povozy, které by snad odvážely loupané dříví a, když skutečně o 1/2 7 hod. ranní přijely po okresní silnici T.-P., vedoucí lesem, dva povozy s loupaným dřívím směrem od P., zastavil hajný M. první povoz patřící rolníku Josefu B-ovi z P. a prohlédl si dříví, které bylo bezvadné. Když po nějaké době se svým vozem jel mimo obžalovaný, hajný M. ho vyzval, aby povoz zastavil, což obžalovaný také učinil. Když hajný M. viděl, že obžalovaný měl na voze pod starým dřívím také čerstvé, tázal se obžalovaného po původu dříví, načež obžalovaný odpověděl: »Do toho Ti nic není«. Na výzvu hajného »jménem zákona a státního lesního úřadu řekněte mi, odkud dříví máte« odpověděl obžalovaný: »Vyliž mi p.... a státní lesní úřad také«. Když hajný na to chtěl dříví změřiti ocelovým metrovým měřítkem, vytrhl mu obžalovaný měřítko z ruky, kus z něho ulomil a hodil jej na zem. V tomto okamžiku se krávy obžalovaného splašily a začaly utíkati. Když to hajný viděl, běžel do předu ke kravám, aby je podržel za řemen. Po té skočil obžalovaný k hajnému a zasadil mu ulomeným bičištěm ránu do zad a do ramene. Když se obžalovaný dále zvednutým bičištěm chystal hajného tlouci, uchopil ho hajný rukou na prsou za košili, načež se obžalovaný vytrhl a řekl hajnému; »Ty dlouho v P. již nebudeš«.
Přes toto zjištění neshledal soud v jednání obžalovaného skutkovou podstatu zločinu podle § 81 tr. zák. ani přestupku podle § 312 tr. zák., a to již ve směru objektivním, a zprostil obžalovaného z obžaloby s odůvodněním, že (přísežný lesní) hajný zadržel obžalovaného na veřejné cestě, k čemuž nebyl oprávněn podle § 55 lesního zákona, tím méně, že nepřistihl obžalovaného při činu samém (§ 58 les. zák.), ježto krádeže loupaného dříví byly spáchány přede dnem zákroku hajného, t. j. před 4. srpnem 1933. Pro pouhé podezření, že obžalovaný odcizil ze státního lesa dříví, měl prý se hajný dovolati pomoci četnictva. Poněvadž ho pozastavil na veřejné cestě a neměl důvodu k předpokladu, že obžalovaný tenkráte ukradl dříví ze státního lesa, nekonal hajný svou službu a nepožívá zvláštní ochrany podle § 68 tr. zák.
Tento právní názor napadá zmateční stížnost právem jako mylný a zmatečný. Rozsudek přehlíží předpisy zákona ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák., jichž tu nutno použíti. Přehlíží, že pravomoc lesních hajných není upravena výlučně předpisy §§ 5 3 —5 8 lesního zákona, jež byly sice výslovně zachovány v platnosti předpisem § 8 zák. ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák., aniž byly však na závadu většímu rozsahu pravomoci upravené tímto zákonem pro všechna odvětví zemědělství. Podle § 6 cit. zák. čís. 84/1872 má hlídač ustanovený k ochraně jednotlivých odvětví zemědělství (a i lesnictví), tedy i hajný také kromě případu, kde byl někdo při skutku samém přistižen, právo, lidem, kteří jsou zjevně podezřelí, že spáchali trestný čin na věcech jemu k dohledu svěřených, nebo že takový trestný čin připravují, odejmouti věci, které pravděpodobně z takového trestného činu pocházejí, nebo kterými měl býti (byl) takový trestný čin vykonán. Zákon neomezuje výkon tohoto práva na obvod, pro který je hlídač ustanoven, a je mu je přiznati též obzvláště v bezprostředním okolí služebního obvodu, an podle ustanovení § 3 čís. 2 téhož zákona je hlídač (hajný) oprávněn k mnohem intensivnějšímu zákroku, k zatčení neznámého škůdce, přistihne-li podezřelou osobu na cizím pozemku nebo na blízku věcí jeho dohledu svěřených (srov. rozh. čís. 4688, 4264, 4348, 2458 a j. sb. n. s.). Že hajný M. měl proti obžalovanému takové podezření, vyplývá z rozsudkových zjištění, že před 4. srpnem 1933 bylo v lese jeho dozoru svěřeném odcizeno loupané dříví, a že prohlížel vozy odvážející dříví z lesa — mezi nimi také vůz obžalovaného — právě za tím účelem, aby zjistil, neodváželí-li dříví kradené.
Z cit. zák. ustanovení ve spojení se zjištěným stavem věci tudíž vyplývá, že hajný M. vykonával svou službu, když obžalovaného pozastavil — byť i se tak stalo na veřejné cestě a přes to, že nepřistihl obžalovaného při činu samém — a že osvobozující rozsudek se zakládá na právně mylném výkladu zákona. Objektivní složka skutkových podstat trestných činů obžalovanému za vinu dávaných je v napadeném rozsudku náležitě a úplně zjištěna. Zjištění to není zmateční stížností napadeno.
Po subjektivní stránce zločinu podle § 81 tr. zák. se obžalovaný během celého řízení ani nehájil tím, že hajného Františka M-a neznal; že obžalovaný věděl, že měl při výstupu co činiti s hajným, vyplývá jasně z jeho výroku soudem zjištěného, jímž odpověděl na dotaz hajného po původu dříví, totiž z jeho slov: »Vyliž mi p.... a státní lesní úřad také«. Úmysl obžalovaného zmařiti služební výkon hajného plyne jasně z celé povahy a způsobu provedení trestného činu. Je tedy skutková podstata zločinu podle § 81 tr. zák. jak po stránce objektivní, tak po po stránce subjektivní naplněna a neprávem proto zprostil nalézací soud obžalovaného z obžaloby pro tento zločin.
Z toho, co právě uvedeno, plyne však dále, že obžalovaný byl též neprávem zproštěn z obžaloby pro přestupek podle § 312 tr. zák., neboť o urážlivosti výroku nelze pochybovati a, ježto se výrok ten stal při výkonu služby, je i skutková podstata onoho přestupku, jak po stránce subjektivní, tak po stránce objektivní, naplněna a bylo proto lze uznati právem ihned ve věci samé a uznati obžalovaného vinným podle obžaloby.

Citace:

Čís. 5094. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 366-368.