Č. 4314.

Dávky obecní. — Administrativní řízení: * Z pouhé moci dozorčí není dle finanční novely obecní dohlédací úřad samosprávný povolán zasahovati do aktu, kterým byla dávka obecní v individ. případě vyměřena, třebaže výše dávky byla určena odchylně od vybíracích pravidel dohodou mezi obcí a poplatníkem.
(Nález ze dne 13. ledna 1925 č. 302).
Věc: Městská obec R. a Bohuslav K. v R. proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní dávku z přepychových bytů. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-li Bohuslavu K. byla městským úřadem v R. za dobu od 1. října 1922 do 30. září 1923 předepsána obecní dávka z přepychových bytů
22 000 K.
Rekursy proti tomuto předpisu byly ob. zastupitelstvím, osk-í v R. a žal. úřadem zamítnuty.
Ob. zastupitelstvo v R. usneslo se pak dne 23. května 1923, aby uvedená dávka byla paušalována částkou 10 000 K, a předložilo své usnesení k schválení osk-i, která usnesením z 11. června 1923 schválení odepřela a uložila měst. úřadu, aby trval na zaplacení pravoplatně předepsané dávky. Odvolání obce bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž osk byja k odepření schválení vzhledem k tomu oprávněna, že pravidla o vybírání dávky neobsahují žádného ustanovení o paušalování.
O stížností podané obcí a poplatníkem uvážil soud toto:
Stížnost vytýká, že ani osk ani zsv nebyly oprávněny o schválení paušalování dávky rozhodovati. Stěžující si obec R. domáhala se u zsv-u jako vyšší samosprávné stolice změny rozhodnutí osk, kterým bylo odepřeno schválení paušalování dávky, a nelze tvrditi, že by žal. úřad nebyl k tomu povolán, rozhodovati v cestě instanční o takovémto odvolání.
Žal. úřadu však náleželo, aby, třeba to v odvolání nebylo namítáno, z povinnosti úřední zkoumal, zdali osk k vydání svého rozhodnutí byla vůbec kompetentní. Ježto pak nyní stížnost vytýká, že schválení paušalování dávky vůbec nenáleží do působnosti osk, musil se soud zabývati otázkou, byl-li žal. úřad příslušným ve věci rozhodnouti a vysloviti, že odepření schválení se stalo právem, či měl-li dříve zkoumati, zdali osk byla povolána o schválení paušalování dávky jednati, a když by tak nebylo, obmeziti se pak jen na formální rozřešení případu a zrušiti usnesení osk, kdyby dospěl k tomu, že nižší stolice k takovému schválení příslušná nebyla.
Osk vyvozovala svoji příslušnost z práva dozorčího a odepřela schválení paušalování dávky proto, že dávka byla povolena k úhradě potřeb obecního rozpočtu a za účelem snížení rozpočtového schodku a že obec by byla poškozena, kdyby pravoplatně předepsaná dávka byla snížena dohodou s 22 000 K na 10 000 K.
Zákon z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. nedává však dozorčímu úřadu právo schvalovati usnesení ob. zast. v příčině všech usnesení hospodářského rázu. Nejde zde ani o některý ze specielních případů, uvedených v § 23 zák.; zejména nelze pro daný případ použíti ustanovení odst. 2 tohoto paragrafu, dle něhož schválení úřadu dohlédacího potřebuje usnesení ob. zast., kterým se má nějaké právo zakoupiti nebo zciziti. Schválení podle § 23 týká se, jak z úvodu tohoto paragrafu jest patrno, usnesení ob. zast. o hospodářství s majetkem obecním, takže možno rozuměti právy podle odst. 2 jen práva související s tímto hospodářstvím, nikoli však práva, vyplývající z berní pravomoci obce a nelze tedy v paušalování dávky viděti zcizení práva ve smyslu § 23 cit. zák.
Pokud osk své právo schvalovací chtěla snad opříti o ustanovení odst. 4. § 43 cit. zák., nemohl soud shledati, že by toto ustanovení jí mohlo poskytovati zákonný podklad pro založení její kompetence. Odst. 4. § 43 cit. zák. ustanovuje totiž, že úřad dohlédací, kterému jest podle § 16 zák. předložiti účet závěrečný, má dbáti toho, aby výnosu dávky bylo použito k účelům, pro které byl určen.
Osk mohla jako bezprostřední dohlédací úřad, ve smyslu § 16 zák. k přezkoumání obecního rozpočtu příslušný, zkoumati, zdali výnosu dávky, který, jak není sporno, byl určen k úhradě všeobecných výdajů obecních, bylo k těmto výdajům vskutku použito.
Dohlédací právo vztahuje se však právě jen na upotřební výnosu dávky, jehož v dotčeném správním roce bylo dosaženo, a předpokládá tedy, že určitá částka, jejíž upotřební k určitému účelu má býti kontrolováno, tvoří součástku výnosu dávky.
V daném případě šlo však o to, jak má býti upravena určitá dávková náležitost. Usnesení ob. zast , kterým bylo povoleno paušalování dávky, jest článkem řízení ukládacího, a to tím spíše, ježto platební rozkaz, kterým byla dávka vyměřena, v době usnesení ob zastupitelstva nenabyl ještě právní moci. Podle uvedeného ustanovení zákona přísluší však bezprostředně dohlédacímu úřadu jen dohled nad upotřebním výnosu dávky, nikoliv však kontrola nad ukládáním dávky a nemůže tudíž úřad tento z titulu dozoru zasahovati do aktu, kterým byla ob. zastupitelstvem v individuelním případě dávka vyměřena. Dohlédací úřad není k tomu povolán ani v tom případě, když dávkový řád schválený vyšším dohlédacím úřadem neobsahuje žádného ustanovení o možnosti paušalovati dávku, poněvadž ani kdyby v paušalování dávky mohla býti spatřována nezákonnost, takováto nezákonnost nemohla by podle zákonných ustanovení zavdati příčinu pro zakročení dohlédacího úřadu z moci úřední.
Ježto tedy dle ustanovení zákona osk nebyla příslušná jednati o schválení paušalování dávky, a ježto ani výslovná žádost obce za schválení nemůže schvalovací příslušnost osk založiti, byl dotčený výrok osk výrokem úřadu nepříslušného, který žal. úřad nemohl v cestě instanční věcně přezkoumávati, nýbrž byl povinen usnesení pro nepříslušnost zrušiti. Pustiv se do věcného zkoumání výroku nepříslušného, překročil žal. úřad meze své kompetence, pročež bylo jeho rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4314. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 206-208.