Č. 4700.

Pozemková reforma: Stpú nemůže odepříti souhlas ke zcizení zabraného pozemku z důvodu, že jest ho zapotřebí k zaopatřeni zaměstnanců dle § 75 zák. náhr., aniž by vyšetřil, zda pozemek onen skutečně k účelu tomu se hodí.
(Nález ze dne 14. května 1925 č. 9950.)
Věc: Jan Sch. na H. proti stánímu pozemkovému úřadu o zcizení zabraných nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l požádal stpú o svolení, by mohl od svého zabraného velkostatku odprodati dům č. p. — v K. a pilu č. p. — v B. spolu s jinými ještě nemovitostmi v žádosti uvedenými Engelbertu R. v K., uváděje, že objekty ony jsou v chatrném stavu, a že náklad na jich obnovení a udržování byl by tak značný, že žádný pachtýř nebude ochoten platiti činži, jež by byla přiměřena těmto výlohám. Žádost tuto zamítla obvodová úřadovna v Č. B. výměrem z 19. května 1924 z důvodu, že dotčené právní jednání odporuje intencím zák. záborového a zákonu jej doplňujících, neboť dle § 9, odst. 2 zák. záb., § 75 zák. náhr. a vl. nař. z 21. října 1922 č. 305 Sb. je stpú povinen starati se o dosavadní zaměstnance na velkém majetku pozemkovém, kteří převzetím statku pozbyli svého zaměstnání, a hlavním způsobem tohoto opatření je přiděl nemovitostí zvláště objektů průmyslových. Proto musí stpú nutně dbáti toho, aby vhodné objekty toho druhu byly reservovány do té doby, až dojde k převzetí statku a otázka zaopatření zaměstnanců stane se akutní. Opatrnosti této je zejména třeba na statcích Sch-ských, kde počet zaměstnanců jde do tisíců. Objekt, o jehož prodej běží, je nesporně objektem hodícím se k tomu, aby přídělem jeho byl zaměstnanec nějaký zaopatřen, a proto toho času nemůže obvodová úřadovna zamýšlený prodej schváliti, nýbrž musí odkázati strany, aby vyčkaly, až se bude v kraji prováděti přídělové řízení, při čemž ovšem je nynějšímu kupci volno, aby event. nárok svůj uplatnil.
Z tohoto rozhodnutí podal st-l odvolání k stpú-u, v němž namítal, že žádný úředník nebo zřízenec není s to, aby převzal objekty, o jichž prodej jde, ježto nejpotřebnější opravy vyžadují tolik kapitálu, že přidělení těchto objektů některému zaměstnanci neznamenalo by jeho zaopatření, nýbrž úplné jeho zničení, nehledě ani k tomu, že přídělem by byl pachtýř R., jenž již přes 20 roků je nájemcem objektů, o svoji existenci připraven.
Stpú nař. výměrem zamítl toto odvolání z důvodů obsažených v rozhodnutí prvé stolice.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost uplatňuje především námitku rázu právního vytýkajíc, ze dokud není zavedeno řízení přídělové, nelze vůbec říci, zda té či oné nemovitosti bude zapotřebí pro příděl některému zaměstnanci, a nelze proto před zavedením přídělového řízení z tohoto důvodu souhlas ke zcizení odpírati. Ustanovení § 9 zák. záb., na němž rozhodnutí je založeno, upravuje postup úřadu teprve při přídělu samém, a proto nelze se ho prý dovolávati před zahájením tohoto řízení.
Námitka tato jest bezdůvodná. Předpis § 9 zák. záb. stanoví zcela povšechně, že úřad při převzetí zabraného majetku má postupovati tak, aby nebyly zkráceny osoby, jež mají proti dosavadnímu vlastníku právo z poměru služebního. Prostředky, jimiž účelu tohoto má býti docíleno, stanoví zákon v §u 75 zák. náhr. a uvádí jako jeden z nich odškodnění zaměstnanců přídělem zabraných nemovitostí. Nutno proto míti za to, že příděl, jenž se děje za tím účelem, aby jím byly paralysovány pro zaměstnance nepříznivé účinky provádění pozemkové reformy, vyhovuje úplně intencím zákonů o pozemkové reformě. Není proto nezákonným, když stpú zkoumal přípustnost zcizení dle § 7 zák. záb. také s toho hlediska, nebude-li mu tímto zcizením zabráněno, aby v budoucnosti použil dotčené nemovitosti pro příděl zaměstnancům, o něž se má dle § 75 zák. náhr. postarati. Péče ta uložena je stpú-u i tehdy, když dosud přídělové řízení zahájeno nebylo.
Jestliže tedy úřad, shledav, že prováděním pozemkové reformy na statcích st-le pozbudou svého zaměstnání četní jeho zaměstnanci, o něž bude pak nutno se postarati, rozhodl se již nyní reservovati pro ně určité nemovitosti a nepropustiti je ze záboru, nelze v postupu tom spatřovati nic nezákonného.
V jiném směru stížnost po stránce právní uvedený výrok úřadu v odpor nebere.
Po stránce skutkové vytýká stížnost, že není správný předpoklad úřadu, že zcizené nemovitosti hodí se k tomu, aby přiděleny byly některému zaměstnanci dle § 75 zák. náhr.
Úsudek o tom, hodí-li se dotyčné nemovitosti k zaopatření zaměstnance dle § 75 zák. náhr. či nikoliv, může nss přezkoumati jen v mezích § 6 zák. o ss, t. j. spočívá-li na skutečnostech bezvadně zjištěných, a je-li na základě těchto skušeností logicky možným. Žal. úřad vůbec neuvedl, na základě čeho dospěl k seznání, že zmíněné objekty pro příděl zaměstnanci se hodí, což bylo jeho povinností tím spíše, když st-l v řízení správním uváděl určité okolnosti na doklad toho, že nemovitosti ony nejsou způsobilé, aby přídělem jich se dostalo zaměstnanci odškodnění ve smyslu cit. předpisů. Poněvadž úřad jednak nezaujal stanoviska k okolnostem st-lem uváděným, jednak nevyznačil ony okolnosti, na nichž sám úsudek svůj o způsobilosti dotčených nemovitostí k přídělu zaměstnanci založil, trpí rozhodnutí jeho podstatnou vadou řízení a bylo je proto zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 4700. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 957-959.