Č. 4339.

Veřejní zaměstnanci: * Lesní a lesní příručí býv. císařských statků, jež byly převzaty státem čsl., nestali se zákonem č. 137/1920 státními úředníky.
(Nález ze dne 20. ledna 1925 č. 957).
Prejudikatura: Boh. 3443 a 3995 adm.
Věc: Alois B. a spol. v H. proti ministerstvu zemědělství o propo- čítání služební doby.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-lé jsou lesními na býv. fondovních statcích, které na základě zák. z 12. srpna 1921 č. 354 Sb. přešly do vlastnictví republiky Čsl. a byly státem čsl. do vlastní správy převzaty.
Nař. rozhodnutím propočetlo min. zeměd. st-lům jejich služ. dobu a přiznalo jim následkem propočtení následující služební požitky:
Maje zkoumati nař. výrok, musel si nss nejprve odpověděti na otázku, zda výrok tento je rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss. Pro posouzení otázky této jest rozhodna právní povaha služ. poměru st-lů, neboť jen tehdy, je—li tento služ. poměr povahy veřejnoprávní mohl by nař. výrok míti povahu rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zák. o ss, t. j. povahu autoritativního správního aktu právní moci schopného a před
nss-em naříkatelného.
Z povahy služ. poměru lesních zaměstnanců na býv. c. a k. statcích rodinných a fondovních veřejnoprávní charakter nikterak nevyplývá. Služ. poměr zaměstnanců na statcích těch nebyl upravován zákonem ani jinou normou mající moc zákona, nýbrž služ. instrukcemi a pragmatikál- nimi služ. předpisy a regulativy, vydanými generální inspekcí býv. c. a k. rodinných a fondovních statků, jež byly schvalovány císařem.
Zákon č. 354/21 nestanoví ničeho o služ. poměru úředníků a zřízenců na statcích posléz zmíněných, neboť o poměru tom se vůbec nezmiňuje. Převzetí statků těch státem samo sebou také nemělo za následek, že zaměstnanci statků těch se stali zaměstnanci státními. Neboť z toho, že určitá podstata majetková je majetkem státu, ještě nevyplývá, že by zaměstnanci podstatu tu spravující nebo jinak při ní zaměstnaní byli již proto eo ipso ke státu ve veřejnoprávním poměru služebním. Není také jiného zákona, který by zaměstnance shora uvedených statků za veřejné státní zaměstnance prohlašoval. Takového smyslu nelze přiložiti též zákonu ze 17. února 1920 č. 137 Sb., jímž byla za určitých předpokladů rozšířena platnost zák. z 25. června 1919 č. 374 Sb. o zařadění okresních lesních a lesních příručí do úřednických tříd hodnostních a platových na státní lesní a státní lesní příručí při správě statků a lesů státních a lesů jsoucích ve státní správě. Neboť zákonem č. 374/19 byli okresní lesní a lesní příručí vzhledem k vyššímu předběžnému vzdělání, které od nich jest požadováno, a vzhledem k rozsahu jejich působnosti přeřaděni ze skupiny podúřednické do skupiny úřednické. Zákonem č. 374/ 19 změněna byla tedy jen úřední hodnost a upraveny byly hmotné poměry uvedených zaměstnanců, kteří již ve státní službě byli. Následkem rozšíření zák. č. 374/19 na lesní zaměstnance při správě statků a lesů státních přenesena byla změna u okresních lesních a lesních příručí zákonem č. 374/19 provedená na lesní zaměstnance při státních statcích doznal tedy služ. poměr těchto zaměstnanců změny toliko ohledně výše služ. požitků jakož i v tom směru, že zaměstnanci vyhovující podmínkám zák. č. 137/20 přeřazeni byli do skupiny úřednické. Zaměstnanci posléz uvedení následkem vydání zák č. 137/20 se však nestali státními úředníky, neboť zákon neobsahuje ustanovení, kterým by úředníci ti za takové byli prohlášeni. Nelze si také mysliti, že by smyslu zákona vyhovovalo, aby ze zřízenců téže kategorie a téhož oboru působnosti byla část státními úředníky, kdežto ostatní by se nalézali v poměru smluvním. (Srovnej nál. Boh. 3443 adm.).
Za tohoto právního stavu mohli by se tudíž st-lé státi státními úředníky jen tím, že by byli příslušnými úřady ve zvláštním dekretu veřejnými zaměstnanci republiky čsl. jmenováni. St-lé netvrdí a obsahem správních spisů jest vyvráceno, že by byl st-lům takový individuální dekret jmenovací vydán. Jmenování státními úředníky nelze zejména spatřovati ve výroku ředitelství statků v Praze z 31. prosince 1919, kterým na základě úpravy služ. požitků a poměrů, schválené za souhlasu min. zeměd. výnosem vnucené správy z 18. listopadu 1919 zařazeni byli st-lé ode dne 1. července 1919 do prvého platového stupně IX. hodn. tř. podle zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. Vydáním tohoto výnosu upraveny byly jen služ. požitky, jen hmotná stránka poměru služ., jinak zůstal jejich služ. poměr nezměněn. Proto dlužno služ. poměr st-lů k státu Čsl. pokládati za poměr soukromoprávní.
Jest tedy nař. výnos, jímž upraveny byly se strany zaměstnavatele jednostranně služební požitky st-lů, pouhým prohlášením jedné strany smluvní vůči straně druhé, není však rozhodnutím neb opatřením judi- kujícího úřadu. Proti pouhému prohlášení strany nelze však ve smyslu § 2 zák. o ss dovolávati se ochrany nss-u.
Stížnost byla proto odmítnuta jako nepřípustná.

Citace:

Č. 4339. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 251-253.