Č. 4754.

Pojišťování nemocenské. Ustanovení § 6 a) odst. 3 nemoc. zák. nevztahuje se na případy, kdy jde o nové onemocnění osoby vystoupivší ze zaměstnání pojistné povinnosti podrobeného ve smyslu § 13 č. 3 nemoc. zák.
(Nález ze dne 30. května 1925 č. 6274).
Věc: Okresní nemocenská pokladna v L. proti ministerstvu sociální péče stran náhrady léčebného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ludvík Sch. byl od 27. září do 21. října 1922, tudíž po 25 dnů, zaměstnán u Františka E., rolníka v R., při česání chmele a byl v době té členem stěžující si pokladny. Od 2. do 14. listopadu 1922 (12 dnů) byl léčen ve všeob. veř. nemocnici v Ch., od 14. prosince 1922 do 6. března 1923 ve všeob. veř. nemoc. v Č. na tutéž chorobu (syphilis). V mezidobí mezi obojím nemocničním léčením nebyl v zaměstnání, podmiňujícím nemocenskou pojistnou povinnost. Náklady za 12denní léčení v ch-ské nemocnici nahradila stěžující si pokladna, odepřela však hraditi náklady za léčení v č-cké nemocnici, požadované touto za dobu 16 dnů.
Na základě tohoto nesporného děje uznalo žal. min. dle § 66 nem. zák. v pořadí instancí stěžující si pokladnu povinnou nahraditi všeob. veř. nemocnici v Č. požadované náklady léčebné za 16 dní částkou 288 Kč z těchto, z rozhodnutí zsp-é z 23. října 1923 převzatých důvodů:
»Ošetřovaný ještě během ochranné lhůty vstoupil poprvé do nemocnice v Ch. dne 3. listopadu a pobyl tam do 14. listopadu 1922, tedy 12 dnů, za kteréžto léčení pokladna léčebné zaplatila. Jelikož ještě během 8 neděl po vystoupení z prvého léčení byl pro touž nemoc přijat do předmětného nemocničního ošetřování, dlužno toto ošetřovací období dle § 6 a) nem. zák. považovati za pokračování nemoci, vzniklé ještě za ochranné lhůty a jest tudíž pokladna povinna ještě za 16 dnů léčebné zapraviti.«
O stížnosti okr. nemoc, pokladny v L., vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvážil nss toto:
Dle § 6 nem. zák. náleží mimo jiné k povinnostem pokladny, aby poskytla svému členovi od počátku onemocnění bezplatnou lékařskou pomoc (odst. 1 č. 1). Povinnost ta trvá po celou dobu nemoci a neskončí-li nemoc dříve, po jeden rok (odst. 1, č. 2 in fine). Tato povinnost zavazuje pokladnu v případě, je-li pojištěnec léčen ve veř. nemocnici, hraditi jí náklady za léčení a ošetření dle poslední třídy po dobu 4 týdnů (§ 8 odst. 3 nem. zákona). Tyto závazky pokladny, jež mají za předpoklad, že onemocnělý byl v době onemocnění členem pokladny, rozšířil § 13 č. 2 nem. zák. a to v plném rozsahu i na případy, že u bývalého člena pokladny nastal pojistný případ v době ochranné, v tomto § blíže vymezené. Jest tudíž pokladna povinna, jsou-li tu předpoklady cit. § 13 č. 3 nem. zák., platiti pojistné dávky — uvedené v §§ 6 až 8 nem. zák. — po celou dobu trvání onemocnění a neskončí-li nemoc dříve, po celý rok.
Žal. úřad uznal, jak shora vylíčeno, stěžující si pokladnu povinnou nahraditi všeob. veř. nemocnici v Č. náklady vzešlé léčením Ludvíka Sch. za 16 dní, od 14. prosince 1922 počínajíc, nikoli snad proto, že nemoc Sch-ova trvala po celé mezidobí mezi obojím nemocničním léčením, nýbrž z důvodu, že lhůta mezi propuštěním z léčení v ch-ské nemocnici a přijetím do č-cké nemocnice nedosahuje 8 neděl, že tu tedy jde dle § 6 a) o pokračování nemoci vzniklé za ochranné lhůty, tak že závazek pokladny jest dán §§ 8 odst. 3 a 13 č. 3 nem. zák. Stížnost naproti tomu míní, že předpisu § 6 a) odst. 3 na tento případ použíti nelze.
Nss uznal tuto námitku stížnosti oprávněnou.
§ 6 a) odst. 3 nem. zák. stanoví, že opětná nezpůsobilost k práci, nastalá následkem nemoci, na niž bylo nemocenské již poskytováno, jest jen tehdy pro výpočet trvání nemocenské podpory pokládat za pokračování případu téhož onemocnění, když nenastane později než osm týdnů po zastavení nemocenského. Ustanovení toto má zajisté význam nejen pro výpočet podpůrného období (§ 6 č. 2 odst. 3), nýbrž i pro stanovení náhradní povinnosti pokladny vůči nemocnici (§ 8, odst. 3), poněvadž ustanovení to obsahuje závaznou normu o tom, kdy nastává při onemocnění touž chorobou nový pojistný případ.
V tomto směru není rozporu mezi stížností a žal. úřadem. Spor jest jedině o to, zda ustanovení to platí i tehdy, když zaměstnanec v mezidobí od zastavení nemocenského (vystoupení z prvého léčení) do nového onemocnění nebyl členem pokladny a pozbyl ve smyslu § 13 č. 3 nároku na pojistné dávky.
Dle názoru soudu jest nutným předpokladem pro použití cit. předpisu § 6 a) odst. 3,
1) aby tu byl in conereto závazek pokladny k pojistným dávkám, ať již proto, že členství onemocnělého k pokladně vůbec nepominulo, či po zastavení nemocenského znovu bylo nabyto, nebo, že onemocnění spadá do lhůty ochranné § 13/3. Tomuto názoru svědčí doslov cit. předpisu »pro výpočet trvání podpůrného období«, jenž předpokládá podpůrný závazek pokladny, svědčí mu i zařadění tohoto ustanovení mezi normy upravující povinnosti pokladen;
2) aby nastalo přerušení nezpůsobnosti k práci, což plyne nejen z dikce cit. § 6 a) odst. 3 »opětná nezpůsobilost k práci nastalá následkem nemoci«, ale i z úvahy, že v případě nepřerušeného trvání onemocnění stíhá pokladnu již z předpisu § 6 č. 2, odst. 3 podpůrný závazek stejného rozsahu i pro ono období.
V daném případě jest nesporno, že Ludvík Sch. v mezidobí mezi obojím nemocničním ošetřením nebyl členem stěžující si pokladny a že den jeho přijetí do c-cké nemocnice nespadal již do ochranné lhůty § 13/3, kterážto ochranná lhůta, obnášející dle délky předchozího zaměstnání 25 dní, počítána od vystoupení jeho z práce u Františka E., t. j. ode dne 21. října 1922 v den přijetí do zmíněné nemocnice, t. j. 14. prosince 1922 již minula.
Poněvadž tedy v době přijetí do nemocničního léčení, o jehož náklady se zde jedná, pro Sch. lhůta karenční uplynula a on opětně členem stěžující si pokladny se nestal, nedostává se shora sub 1 uvedeného primérního předpokladu pro použití § 6 a) odst. 3 nem. zák.
Nař. rozhodnutí, jež jest založeno jediné na tomto předpisu zákonném, bylo proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4754. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1065-1067.