Č. 4431.

Vývozní poplatky: Dle které sazby — co do časové platnosti — jest poplatky vývozní vyměřovati?
(Nález ze dne 20. února 1925 č. 3346.)
Věc: Dezsö M. v K. (adv. Dr. Alf. Pless z Prahy) proti ministerstvu obchodu stran vývozních poplatků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l žádal za vrácení poplatků z vývozních povolení č ... z r. 1922 na dříví, uváděje ve svých žádostech, že v době, kdy povolení bylo vyčerpáno a celním úřadem zasláno úřadu pro zahraniční obchod, byl poplatek nižší než jaký byl skutečně složen, resp. že vývoz tehdy byl bezplatný. Ministerstvo nař. rozhodnutím žádosti zamítlo s odůvodněním, že povolení bylo zcela použito a že poplatek za tato povolení předepsaný jest dle sazby platné v den udělení těchto povolení ciferně správně vyměřen.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná namítá, že podle presidiálního oběžníku úřadu pro zahr. obchod z 26. července 1921 upravujícího nové vyúčtování zaplacených nebo měřených poplatků vývozních a rovněž podle nové úpravy vývozních poplatků pro vývoz dříví platné od 15. září 1921 jest za rozhodnou pro výpočet poplatků z hromadných povolení pokládati sazbu poplatků platnou v den, kdy zboží bylo odevzdáno úřadu státnímu, který jest povinen a oprávněn vývoz v listině vydané straně úřadem pro zahraniční obchod potvrzovati (celnímu, železničnímu úřadu). Poněvadž povolení, o něž jde, bylo vesměs použito teprve za platnosti úpravy naposled uvedené, vznikl st-li nárok na vrácení poplatků, ježto splněny jsou podmínky, které úřad sám v té příčině stanovil.
Soud uvážil o stížnosti toto:
Jak v nálezech nss-u již opětovně bylo vysloveno, neobsahují normy, jež jsou právním podkladem vybírání poplatků z povolení dovozního a vývozního, t. j. zák. z 24. června 1920 č. 418 Sb. a nař. č. 442/1920 podrobnějšího ustanovení ani o výši ani o způsobu vybírání poplatků těch a jest tedy ponecháno úřadu, aby jak výši poplatků tak i modality jejich vybírání sám stanovil. Učinil-li tak úřad, jest ovšem v tem směru svou vlastní úpravou vázán na tak dlouho, dokud ji nenahradí úpravou jinou. St-l dovozuje, že v době, kdy mu vývozní povolení byla dána i kdy vývoz byl proveden, byla v platnosti zásada, že vývozní poplatky za hromadné povolení platiti jest podle sazby platné v den odvedení zásilky úřadům železničním, celním nebo poštovním. Pro toto tvrzení dovolává se st-l jednak presidiálního oběžníku Úřadu pro zahr. obchod z 26. července 1921 jednak úpravy poplatků z povolení pro vývoz dříví platné od 15. září 1921, předkládaje sdělení o této úpravě vydané Vývozním svazem Čsl. dřevařského průmyslu.
Žal. úřad připouští v odvodním spisu, že věc upravena byla pres. výnosem z 27. května (nikoli 26. července 1921), dovozuje však, že tento výnos byl povahy jen interní a zrušen byl pres. výnosem z 2. května 1923. K tomu jest nejprve podotknouti, že výnos z 27. května 1921 upravující míru poplatků od stran požadovaných již se zřetelem k tomuto svému obsahu naprosto nemá ráz nějakého interního poukazu, a jak odvodní spis žal. úřadu sám přiznává, vešel ve veřejnou známost. K výnosu z 2. května 1923 pak v daném případě již proto nelze přihlížeti, poněvadž vydán byl dávno po té, kdy povolení vývozní, o něž jde, byla udělena i platnost jejich vypršela. St-l však opírá svůj nárok také o úpravu vývozních poplatků z dříví platnou od 15. září 1921; že tato úprava byla v rozhodné době v platnosti, odvodní spis nepopírá, ani nevytýká, že by její obsah se neshodoval se zněním příslušné přílohy stížnosti.
Úprava tato byla ostatně také uveřejněna ve Zprávách úřadu pro zahraniční obchod č. 23 z 24. září 1921 a ustanovení, jehož se stížnost dovolává, zní, jak v příloze stížnosti tak i v uvedených Zprávách souhlasně takto:
»Pro výpočet poplatků z hromadných povolení jest směrodatnou sazba poplatků platná v den, kdy zboží bylo odevzdáno úřadu státnímu, který jest povinen a oprávněn vývoz v listině straně úřadem pro zahraniční obchod vydané potvrzovati (celnímu, železničnímu úřadu).«
Nss musil tedy údaje stížnosti v té příčině položiti jako nepopřený obsah spisů za základ svému rozhodnutí. Za platnosti tohoto ustanovení nebyl tedy úřad oprávněn vybírati za hromadná povolení k vývozu dříví vyšší poplatky, než jaké byly odůvodněny sazbou v naznačený den platnou a nelze ani straně upírati právo, aby se, byly-li předepsány poplatky vyšší, domáhala vrácení přeplatků.
Se zřetelem k vylíčenému stavu věci musil nss pokládati za prokázáno, že od 15. září 1921 platilo pro poplatky z vývozních povolení pro dříví ustanovení svrchu citované; poněvadž pak úřad netvrdí, tím méně prokazuje a také ze spisů nevysvítá, že by bylo do doby pro po souzení daného případu rozhodné způsobem v § 3, odst. 1 zák. z 24. června 1920 č. 418 Sb. vyznačeným zrušeno nebo změněno, musil soud shledati nezákonnost v tom, že úřad uznal st-le povinným platiti poplatky vyšší, než jaké oním ustanovením jsou odůvodněny, resp. že odepřel vrátiti mu, oč přes onu míru zaplatil na poplatcích více.
Poukazuje-li odvodní spis k tomu, že poplatky byly st-li vyměřeny dle sazby při udílení povolení platné a že proti tomu st-l nic nenamítal a poplatek tehdy předepsaný jest tedy v právní moci, jest k tomu poznamenati:
Po názoru soudu dlužno ze skutečnosti, že složení neb aspoň zajištění poplatků se požaduje již při vyřízení žádosti za vývozní povolení, dle uvedeného ustanovení však výši jich lze definitivně zjistiti teprve později t. j. teprve při realisování vývozu — vyvozovati jako nezbytný důsledek, že o konečném vyměření poplatku lze mluviti teprve v tomto pozdějším termínu, proto o pravoplatném stanovení výše poplatku v době povolování vývozu podle povahy věci řeči býti nemůže.
Těmito úvahami dospěl nss zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4431. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 435-437.