Č. 4417.

Bytová péče: * Nutnou potřebou ve smyslu § 2, odst 4 zák. o mimořádných opatřeních bytové péče č. 225 Sb. z r. 1922 ve znění zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. lze rozuměti jen potřebu, která již nastala a trvá neb o které jest jisto, že určitě nastane v době nedaleké.
(Nález ze dne 18. února 1925 č. 3134.)
Věc: Firma »Solo«, spojená čsl. akciová sirkárna v Praze (adv. Dr. Vik. Říha z Prahy) proti zemské správě politické v Praze stran příkazu k pronajetí bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 24. června 1924 uložila osp ve V. stěžující si společnosti jako majitelce domu č. — v Š., aby prázdný a již delší dobu nepronajatý byt v uvedeném domě do 14 dnů pronajala, jinak že určí nájemníka ve lhůtě zákonem stanovené politický úřad.
Nař. rozhodnutím z 11. července 1924 nevyhověla zsp odvolání, poněvadž konaným šetřením bylo zjištěno, že nejsou zde předpoklady posl. odst. § 2 zák. z 11. července 1922 č. 225 ve znění zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. V důvodech uvedeno, že st-lka sice tvrdí, že sporného bytu potřebuje pro své zaměstnance, ale sama přiznává, že potřeba nastane teprve v budoucnosti při případném obnoveném provozu podniku, k němuž byt patří. K námitce té nemohlo však býti přihlíženo, poněvadž st-lka v přítomné době bytu onoho dosud nepotřebuje a nelze připustiti, aby volný byt zůstal nepoužit.
Stížnost do rozhodnutí toho podanou neshledal nss důvodnou.
§ 2, odst. 4 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 stanoví, že ustanovení předchozích dvou prvních odstavců nevztahuje se na místnosti, kterých vlastník domu potřebuje nutně pro sebe nebo své zaměstnance. Zákon předpokládá nutnou potřebu, která již nastala a trvá, nebo která v nedaleké době určitě nastane. Dle vlastních údajů st-lčiných je byt, o nějž jde, prázdný, poněvadž provoz tovární byl na neurčitou dobu zastaven, a úředník byt obývající byl přeložen jinam.
St-lka také netvrdí, že provoz bude v určité dohledné době zahájen, naopak v odvolání svém připouští možnost, že objekt tovární bude eventuelně prodán a podotýká, že by se pronájmem bytu určeného pro továrního úředníka prodej továrny stížil.
Právem tedy mohl úřad z okolností st-lkou samou udaných usouditi, že v tomto případě nejsou splněny podmínky nutné potřeby po rozumu cit. zákonného předpisu a že st-lka bytu nutně nepotřebuje pro svoje zaměstnance.
Okolnost, že není vyloučeno, že st-lka nebo příští nabyvatel továrny někdy v budoucnosti budou potřebovati bytu pro své zaměstnance, je nerozhodná a není proto vadou řízení, že úřad o této potřebě nevyslyšel znalce. Poněvadž tedy dle vlastních údajů st-lčiných nejsou dány předpoklady pro ochranu st-lky podle cit. zák., nemohl soud shledati nezákonnost v nař. výroku žal. úřadu

Citace:

č. 4417. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 411-412.