Č. 4757.

Nemocenské pojišťování: Přihlásil-li zaměstnavatel zaměstnance u okr. nemoc. pokladny k pojištění a okr. nemoc. pokladna přihlášku tu přijala, jest právní presumpce, že zaměstnanec jest pojištěním povinen. Stihají pak zaměstnavatele pro praeterito důsledky § 32 nemoc. zákona bez ohledu na to, zda pojistná povinnost po právu existuje čili nic.
(Nález ze dne 30. května 1925 č. 11057.)
Prejudikatura: Boh. 3981 adm.
Věc: Okr. nemocenská pokladna v Č. (adv. Dr. Jar. Košek z Prahy) proti ministerstvu sociální péče stran nemocenského pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osp v Č. uznala výměrem z 21. března 1922 Dra Josefa Š., statkáře v Z., povinným, aby nahradil okr. nemoc, pokladně v Č. dle § 32 nemoc. zák. podpůrný náklad ve výši 1040 Kč, který učinila jmenovaná pokladna za Josefa M., jejž Dr. Š. při svém hospodářství jako dělníka od 20. července 1921 zaměstnával, však teprve dne 1. srpna 1921, po uplynutí 3denní zákonné přihlašovací lhůty a po onemocnění, k pojištění pro případ nemoci přihlásil. Odvolání Dra Š. z tohoto výměru zsp rozhodnutím z 24. října 1922 nevyhověla, ježto dle spisů jsou prokázány předpoklady § 32 nemoc. zák. Žal. min. nař. rozhodnutím vyhovělo odvolání Dra Š., zrušilo rozhodnutí druhé stolice a vyslovilo, že Dr. Š. není k náhradě požadovaného podpůrného nákladu povinen a to z tohoto důvodu: »Dodatečným šetřením zjištěno, že Josef M. byl samostatným obuvníkem, který z výnosu svého řemesla čerpal hlavní pramen výživy a Dru Š. v hospodářských pracech jako jeho nájemník toliko příležitostně vypomáhal. Nepodléhal tudíž pojistné povinnosti a nemusil býti u okr. nemoc, pokladny v Č. vůbec pojištěn.«
Stížnost jednak brojí proti zjištění žal. úřadu, že mezi Drem Š. a M-em nebylo pracovního poměru po rozumu § 1 nemoc. zák., jednak dovozuje, že přihlášením M-ovým — třeba se tak stalo v nesprávném domnění — vznikl faktický pojistný poměr se všemi důsledky pro pokladnu, pojištěnce i zaměstnavatele. Vznikl-li takový poměr, dlužno jej posuzovati dle nemoc. zák. Přihláška M-ova se stala po třídenní lhůtě a po onemocnění, jsou tu tedy předpoklady § 32 nemoc. zák.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad vyslovil, že tu není pracovního poměru ve smyslu § 1 nemoc. zákona, poněvadž práce byly konány toliko příležitostně a vyřkl právní názor, že, není-li tu pojistné povinnosti, nemusil M. býti vůbec přihlášen u okr. nemoc. pokladny. M. však — jak nesporno — k pokladně skutečně přihlášen byl a pokladna důsledkem toho dostála svým závazkům z pojistného poměru plynoucím. Tento důležitý moment žal. úřad vůbec nehodnotil, ač pokladna právě na okolnost, že M. byl přihlášen, nárok svůj založila. Výrok žal. úřadu nelze vysvětliti jinak, nežli že byl právního náhledu, že — není-li tu pojistné povinnosti — nestíhají ani zaměstnavatele, byť i svého zaměstnance k nemoc. pojištění přihlásil, závazky plynoucí z ustanovení § 32 nemoc. zák. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Členství u okr. nemoc. pokladny nastává dle § 13 č. 1 nemoc. zák. ex lege. Povinnost přihlašovací, stanovená v § 31 může dle úmyslu zákonodárce sledovati toliko účel, opatřiti bezpečnou evidenci o stavu členstva, aby mohla jednak požadovati příspěvky, jí dle zák. příslušející, jednak spolehlivě posouditi, komu dle zák. či stanov jest povinována poskytnouti nemoc. podporu. Přihláška jest tudíž pro pokladnu směrodatným faktorem pro stanovení druhu osob, jež jest povinna v nemoci podporovati. Pokladna nemá zákonného závazku, nemá často ani možnosti přezkoumávati došlé přihlášky v tom směru, zdali jest přihlášená osoba skutečně zaměstnána způsobem zakládajícími pojistnou povinnost, a bude jí z pravidla spokojiti se přihláškou a dle této zaříditi svůj další postup. Pak jest však v přihlášce spatřovati závazné prohlášení zaměstnavatele o tom, že jest tu zaměstnání, zakládající pro přihlášeného pojistnou povinnost. Spokojí-li se pokladna tímto prohlášením, pak podporuje nemocného člena dle zákonných či statutárních předpisů, tak jak to má na mysli § 32 nemoc. zák. Pokud nejde o úpravu pojistného poměru pro futuro, nýbrž o posouzení právních účinků, plynoucích z přihlášky pro praeterito, nemůže zaměstnavatel, jenž přihláškou svou zavázal pokladnu k plnění nemocenských podpor, odvrátiti právní následky svého vlastního projevu tvrzením, že vědomě či omylem podal nesprávnou přihlášku. Jest tudíž dle náhledu nss-u, jenž má též oporu v judikatuře vídeňského ss-u (viz. Budw. č. 4183 A/1906) faktické, byť i nepovinné přihlášení zaměstnance k nemoc, pojištění posuzovati s hlediska § 32.
Žal. úřad, vycházeje z opačného právního názoru, nezodpověděl si vůbec otázku — dle těchto úvah pro spor jedině rozhodnou, — zda tu jsou podmínky § 32 nemoc. zák. pro regresní nárok nemoc, pokladny t. j. zda přihláška M-ova se stala opožděně a po jeho onemocnění. Poněvadž tato vada řízení zaviněna byla nesprávným právním názorem žal. úřadu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti jako nezákonné dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4757. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1070-1072.