Č. 4816.

Vojenské věci (Slovensko): I. Instanční postup upravený §em 25, odst. 2 zák. z 15. května 1924 č. 118 Sb. vztahuje se jediné na případ individuelního přídělu bytu; jde-li však o sdělání nebo doplnění výkazu o obsazovacím prostoru, zůstává nedotčen dosavadní postup instanční (§ 20, odst. 2 zák. čl. 36/1879 resp. § 2 zák. č. 218/1920. — II. Kterak jest upraveno řízení ve věci přídělu bytů vojenským gážistům?
(Nález ze dne 22. června 1925 č. 9105).
Prejudiktatura. Boh. 4659 adm.
Věc: Vdova L. T. v K. proti župnímu úřadu v Košicích o pojetí bytu do obsazovacího prostoru.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody. Výměrem měst. rady v K. z 24. října 1924 bylo st-lce oznámeno, že 4 pokojový byt v jejím domě č. ... v K., byl pojat do výkazu o obsazovacím prostoru. V odvolání uplatňovala st-lka, že byt, o nějž jde, byl obýván nájemníkem, že však okr. soud v K. svolil k tomu, aby st-lka nájemníka vypověděla. Když usnesení to nabylo pravoplatnosti, uzavřela st-lka dne 26. července 1924, tedy ještě před účinností nařízení měst. rady, kterou byli majitelé domu vyzvání uprázdněné byty ohlásiti, nájemní smlouvu s vdovou J. K., kterou předložila městské radě.
Nař. rozhodnutím z 25. ledna 1925 nevyhověl župní úřad odvolání a vyslovil, že byt byl správně ode dne pravoplatnosti výpovědi dosavadního nájemníka pojat do výkazu o obsazovacím prostoru, ježto st-lka neprokázala, že sporné místnosti ve smyslu § 1 odst. (3) vlád. nař. č. 119/24 Sb. byly z důvodu bytové potřeby z ubytovací povinnosti vyňaty. St-lka obývá v přízemí téhož domu 4 pokojový byt. Dle § 3 zák. č. 225/22 není dovoleno míti v téže obci dva byty. K nájemní smlouvě, uzavřené s J. K., která ostatně na byt nereflektuje, nelze přihlížeti, ježto byla uzavřena za účinnosti ubytovacího zák. č. 118/24 Sb.
Výměr ten byl opatřen doložkou, že proti němu není opravného prostředku.
Rozhoduje o stížnosti, byl nss veden těmito úvahami:
Zákon č. 93 ř. z. z r. 1879 ve znění zákona č. 118 z r. 1924, o nějž nař. rozhodnutí jest opřeno, a jenž byl také již v době vydání obou rozhodnutí 1. stolice v účinnosti, stanoví v úvodní větě § 25, že, nemohou-li si vojenští gážisté opatřiti v místech své posádky (služebního přidělení) vhodný byt nájemní smlouvou, jest obec místa posádky (služebního přidělení) povinna jim na žádost místního vojenského úřadu (velitelství) vhodný byt přidělením bytů uvedených ve výkaze o obsazovacím prostoru opatřiti.
Jakým způsobem výkaz takový jest sdělati, určuje § 9 nař. z 27. července 1895 č. 119 ř. z., zachovaný v platnosti vlád. nař. z 30. května 1924 č. 119 Sb., jenž podává jeho vzorec a stanoví, že výkaz takto pořízený má býti v obci veřejně vyložen po 8 dní, a že lze podati proti němu stížnost.
Teprve pravoplatně zřízený nebo pravoplatně doplněný výkaz jest základem pro příděl bytu (§ 25 odst. 1. cit. zák. č. 118/24 a § 2 odst. 2 prov. nař. č. 119/24); dle toho se řízení směřující k opatření bytů pro vojenské gážisty rozpadá na dvě stadia, totiž 1) sdělání či doplnění výkazu o obsazovacím prostoru, 2) příděl bytu určitému gážistovi.
Řízení opravné v záležitosti ubytování vojska dle cit. zák. č. 93 : 1879 bylo všeobecně upraveno §em 20, jenž v odst. 3 stanoví, že rozhodovati v příčině stížnosti v záležitostech ubytovacích přísluší politickým úřadům a v poslední stolici ministerstvu zeměbrany.
Tento předpis doznal během doby dvojí změny:
a) Zákonem z 31. března 1920 č. 218 Sb. — § 2 — bylo přikázáno vyřizování politicko-administrativních věcí, týkajících se ubytování vojska, min. nár. obrany v dohodě s min. vnitra.
b) Pokud jde o příděl bytů uvedených ve výkaze o obsazovacím prostoru vojenským gážistům, byl pořad instancí zákonem z 13. května 1924 č. 118 Sb. (§ 25 odst. 2) omezen tím způsobem, že, rozhodl-h politický úřad I. stolice o přídělu bytu buď k odvolání z rozhodnutí obce nebo sám dle odst. 7 § 25, lze se odvolati k pol. úřadu 2. stolice, jež o věci rozhodne s konečnou platností.
Nss vyslovil také již v nál. Boh. 4659 adm. právní názor, že instanční postup upravený § 25 odst. 2 zák. z 15. května 1924 č. 118 Sb. vztahuje se jedině na případ individuelního přídělu bytu; jde-li však o sdělání neb doplnění výkazu o obsazovacím prostoru, zůstává dosavadní postup instanční § 20 zák. z 11. června 1879 ř. z. č. 93 a § 2 zák. z 31. března 1920 č. 118 Sb. nedotčen.
Nss nemá příčiny odchýliti se od právního názoru, v nálezu tom vysloveného o případě, na nějž jest vztahovati zákonné předpisy platné pro země historické, pokud jde o případ, na nějž jest použíti předpisů platných na území dříve uherském, ježto zákon č. 93 ř. z. z r. 1879 a nař. z 27. července 1895 č. 119 ř. z. kryjí se až na zcela nepatrné výjimky s předpisy uh. zák. čl. 36 z r. 1879 a s nař. č. 4275/1895 pres. H. M.
Ježto v daném případě jde o doplnění výkazu o obsazovacím prostoru, není pořad instancí správních nař. rozhodnutím vyčerpán, a jest poučení nař. rozhodnutí připojené, další opravný prostředek vylučující, nesprávné. Strana, řídíc se tímto nesprávným poučením, podala proti rozhodnutí na místě odvolání k mno stížnost přímo k nss-u. — —

Citace:

č. 4816. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1187-1189.