Č. 4747.

Obecní samospráva: Ustanovení prováděcího nařízení ze dne 27. dubna 1922 č. 143 Sb. k § 27 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. odporuje zákonu, pokud stanoví, že společný příspěvek podle § 27 ob. fin. novely pro několik podniků jest vypočísti úhrnem a pak úhrnný příspěvek mezi podniky ty rozděliti.
(Nález ze dne 28. května 1925 č. 10 765).
Věc: Vítkovické horní a hutní těžařstvo v M. O. (adv. Dr. L. Brixel z Mor. Ostravy) proti zemské správní komisi pro Slezsko v Opavě (v. r. R. Latzina, za zúčastněnou stranu městskou obec Slezskou Ostravu adv. Dr. Rudolf Šmolka z Mor. Ostravy) stran příspěvku velkého podniku podle § 27 ob. fin. novely na r. 1924.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením městské správní komise ve Slez. Ostravě ze dne 21. ledna 1924 byl st-lce na rok 1924 předepsán příspěvek podle § 27 obecní finanční novely ve výši 117 000 K.
Příspěvek byl stanoven tím způsobem, že nejdříve byl vypočten úhrnný příspěvek, který by měl býti předepán pěti velkým podnikům v obci, a to částkou 583 574 K. Obec rozvrhla pak tuto částku takto:
Vyšší náklad způsobený všemi podniky, jak byl použit při výpočtu celkového příspěvku, byl rozdělen podle počtu zaměstnanců jednotlivých podniků. Ježto by těžařstvo dolů Z. platilo na obecních přirážkách více, než by činil jeho podíl na vyšším nákladu společném, byl tento podnik od placení příspěvků osvobozen. Celkový příspěvek byl pak rozdělen mezi zbývající čtyři podniky podle počtu zaměstnanců a vypadla na stěžující si těžařstvo částka 117 000 K.
Odvolání st-Iky bylo nař. rozhodnutím zamítnuto a výpočet příspěvku schválen.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnuti uvážil nss takto:
Stížnost nenamítá nic proti výpočtu celkového příspěvku, vytýká pouze, že rozdělení tohoto příspěvku, jak se stalo nař. rozhodnutím, neodpovídá zákonu. Při stanovení příspěvku postupováno bylo v ten způsob, že nejdříve byl stanoven úhrnný příspěvek vypočítaný podle úhrnného vyššího nákladu pro všechny velké podniky, které pro uložení příspěvku přicházely v úvahu a tento úhrnný příspěvek byl pak rozvržen na jednotlivé podniky, mezi nimi také na st-lku.
Maje posouditi zákonnost tohoto rozvrhu, tnusil soud zkoumati nejdříve, zda popsaný postup vůbec zákonu odpovídá.
Vládní nařízení ze dne 27. dubna 1922 č. 143 Sb. ve svém ustanoveni k § 27 obec. fin. novely pomýšlí na případ, kdy je v obci několik velkých podniků ve smyslu § 27 ob. fin. novely. Příspěvek vypočte se podle toho nejdříve pro všechny podniky společně a rozdělí se pak mezi jednotlivé podniky s patřičným zřetelem k počtu zaměstnanců a ke skutečně placeným přirážkám. Za tím účelem rozdělí se celkový náklad způsobený všemi podniky podle počtu zaměstnanců jednotlivých podniků a vyloučí se z povinnosti příspěvkové ony podniky, jejichž přirážky v obci předepsané činí více než podíl na dotčený podnik podle uvedeného rozdělení připadající. Celkový příspěvek rozdělí se pak podle počtu zaměstnanců na zbývající podniky.
Postup nař. rozhodnutí vyhovuje této direktivě ve vlád. nařízení uvedené a bylo by tedy nař. rozhodnutí ve shodě se zákonem, kdyby postup uvedený v prováděcím nařízení byl srovnalý se zákonem. Bylo tedy zkoumati, zda dotčený obsah nařízení je se zákonem ve shodě, o čemž nss uvažoval takto:
§ 27 ob. fin. novely zmocňuje obec, aby vzcházejí-li jí následkem toho, že v ní má sídlo nebo provozovnu velký podnik neb že v ní bydli velký počet zaměstnanců takového podniku ze sousední obce, náklady, kterých by prokazatelně vůbec neb aspoň v takové výši neměla, požadovala od dotčeného podniku zvláštní příspěvek, jehož výše se řídí podle poměru celkového počtu obyvatelstva dotčené obce k počtu zaměstnanců toho kterého závodu v ní bydlících a se zřetelem k poměru obecních přirážek podnikem neb jeho zaměstnanci v obci placených k celkové potřebě, kterou obecními přirážkami k přímým daním státním jest nahraditi.
Základem pro stanovení příspěvku, který lze jednotlivému podniku uložiti, jest tedy vyšší náklad způsobený obci právě tímto podnikem, to jest tím, že podnik tento má v obci sídlo nebo provozovnu anebo že v ní bydlí velký počet zaměstnanců podniku ze sousední obce.
Musí tedy býti především zjištěno, že určitý podnik vůbec náklad způsobil a pak dále, jak velký jest náklad jím způsobený, čili musí býti zjištěna příčinná souvislost mezi existencí určitého podniku v obci, pokud se týče mezi bydlením jeho zaměstnanců v obci a vyšším nákladem. Jak tuto příčinnou souvislost tak i výší nákladu jednotlivým podnikem způsobenou dlužno vyšetřiti individuelně, tedy jde-li o několik podniků, pro každý z nich samostatně, poněvadž od jednotlivého podniku lze požadovati zvláštní příspěvek právě jen k úhradě nákladu jím samým způsobeného, nikoli však k úhradě vyššího nákladu způsobeného podniky jinými. Prováděcí nařízení snaží se provésti tento samozřejmý úmysl zákona tím způsobem, že příspěvek vypočtený kumulativně a bez ohledu na číslici vyššího nákladu každým jednotlivým podnikem způsobeného rozvrhuje na jednotlivé podniky »s patřičným zřetelem k počtu zaměstnanců a skutečně placeným přirážkám«. Avšak prováděcí nařízení přehlíží, že počet zaměstnanců a účast podniku na přirážkové potřebě v obci jsou sice podle zákona koeficienty při vyměření zvláštního příspěvku, že však nemají nebo aspoň nemusí míti rozhodný vliv na vznik a na číslici vyššího nákladu, tedy právě onu číslici, která dle vůle zákona tvoří základnu pro vypočtení zvláštního příspěvku.
Jeť samozřejmo, že účast podniku a jeho zaměstnanců na přirážkové poplatnosti není v žádné příčinné souvislosti s číslicí vyššího nákladu podnikem způsobeného, a ani počet zaměstnanců nemá při všech druzích nákladu rozhodného vlivu na jejich vznik a zejména nemusí býti úměrný jejich výši.
Rozvrhne-li se tedy kumulativně příspěvek způsobem v prováděcím nařízení naznačeným t. j. »s patřičným zřetelem k počtu zaměstnanců a skutečně placeným přirážkám«, neodčiní se tím základní vada výpočtu, jehož základnu podle zákona tvořiti má individuelně vyšetřený vyšší náklad podnikem způsobený, neboť jen k úhradě tohoto nákladu lze zvláštní příspěvek požadovati.
Prováděcí nařízení odchýlilo se svým výpočtem tedy do té míry od zákona, že nelze jeho ustanovení o kumulativním stanovení zvláštního příspěvku uznati za srovnalé se zákonem, a bylo proto i nař. rozhodnutí, které se prováděcím nařízením řídilo, zrušiti podle § 7 zákona o správním soudě.

Citace:

č. 4747. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1048-1051.