Č. 4770.

Učitelstvo: Může se učitel národní školy vzdáti služby podmínečně?
(Nález ze dne 5. června 1925 č. 11525.) Věc: Rudolf W. ve F. proti ministerstvu školství a národní osvěty o sproštění služby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, definitivní učitel na německé škole ve F. stal se redukcí německých škol ve F. přespočetným a byl rozhodnutím zšr v Opavě ze 26. února 1921 jakožto učitel bez místa přikázán jednotřídní škole obecné ve W. a to na základě § 1 zák. ze dne 29. října 1919 č. 605 Sb. ve vlastnosti správce této školy. Místa svého nenastupoval a žádal o dovolenou, kterou také na nějaký čas obdržel. Později zažádal podáním z 21. května 1921 u zšr-y o dání na dovolenou s čekatelným, nebo o sproštění od služby školní za současnéhu přiznání odbytného za účelem založení nového postavení životního. V žádosti té mimo jiné uvedl, že jelikož válkou a chorobou takřka 7 roků byl mu výkon jeho povolání zabráněn, necítí se již na výši, aby mohl vyhověti požadavkům nezávadného a době odpovídajícího vyučování. Žádost končila petitem, aby zšr jej místa správce ve W. sprostila za současného dání na dovolenou s čekatelným nebo sproštění od služby školní s přiznáním příslušného odbytného za účelem založení nové existence a s výhradou všech dodatečných práv až do dne sproštění.
Výnosem zšr-y z 26. srpna 1921 byl st-l od školní služby ve Slezsku dnem 1. září 1921 sproštěn, nebylo mu však přiznáno odbytné vzhledem k tomu, že se zde jedná o dobrovolné zřeknutí se služby.
K rekursu st-lovu zrušil žal. úřad rozhodnutím z 21. dubna 1923 uvedené rozhodnutí zšr-y pro vadné řízení, jelikož nebyla jím žádost st-lova v celém svém rozsahu vyčerpána. Na to vydala zšr nové rozhodnutí z 12. října 1923 a zamítla žádost st-lovu z 21. května 1921, pokud jde o čekatelné resp. odbytné a sprostila jej dnem 30. září 1921 školní služby ve Slezsku, nepřiznávajíc mu nároku na odbytné. Při tom vycházela zšr z následující úvahy: »Dle tehdejší prakse zavedené dle pokynů min. škol., byl dán do stavu dovolené s čekatelným učitel, který z jakýchkoliv důvodů pozbyl svého dosavadního místa po dobu, pokud nebude opět ustanoven ve veřejné školní službě. Toto ustanovení nemohlo se vztahovati na st-le, ježto týž místo měl, byl ustanoven správcem školy ve W., ale nastoupiti nechtěl. Vzhledem k tomu nebylo lze st-li k jeho žádosti přiznati dovolenou s čekatelným, resp. pokud vzhledem k nemoci jeho dětí byl od 1. června 1921 do 30. září na dovolené s čekatelným, nemohla mu býti nadále ponechána. Dle své povahy bylo přeložení do stavu dovolené s čekatelným opatřením prozatímního rázu do té doby, nežli bude moci dotyčný učitel býti znovu ustanoven ve veřejné službě, kdežto z podání st-lova jde jasně na ievo, že se k povolání učitelskému již nemínil vrátiti. Pokud se týče druhého požadavku st-lova podání z 21. května 1921, aby totiž byl sproštěn školní služby při současném přiznání odbytného, dlužno uvážiti, že dle §u 74 slezs. zem. zák. ze 6. listopadu 1901 přísluší odbytné jen oněm učitelským osobám, které při přeložení na odpočinek nedokončily ještě 10 let služební doby, pokud nevystoupily ze školní služby buď dobrovolným zřeknutím se služby, aneb cestou disc. propuštěním ze služby. Je tedy předpokladem pro přiznání odbytného splnění podmínek §u 68 cit. posléze zákona ve znění zák. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z. — slova cit. §u 74 »při jejich přeložení na odpočinek« — a nedokončení 10 služebních let. Tyto podmínky nejsou u st-le dány; týž žádal za odbytné, nikoli z důvodu cit. §u 68, nýbrž aby si zařídil novou existenci a měl ke dni 31. prosince 1920 celkem 12 let a 9 měsíců. U st-le není však splněna ani další podmínka, nutná pro přiznání nároku na odbytné, totiž nezřeknutí se služby. St-l se služby jako učitel dobrovolně zřekl; to vyplývá z toho, že zažádal za odbytné, aby si zařídil novou existenci, uváděje, že není více na té výši, aby s úspěchem mohl školní mládež vychovávati, že jeho děti nesnesou drsné podnebí horské a že chce svým ústupem učiniti místo mladším německým kolegům. To konečně plyne jasně z toho, že sám žádá, aby byl školní služby sproštěn, třeba že tento požadavek omezuje podmínkou přiznání odbytného, podmínkou to, která nenalézá opory v zákonu a bylo ji tudíž zamítnouti.«
Do tohoto rozhodnutí podal st-l rekurs, který byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů rozhodnutí zšr-y.
Stížnost shledal nss důvodnou.
Jak z vylíčeného děje patrno, obsahovala původní žádost st-lova petit alternativní, a to, aby buďto byl dán na dovolenou s čekatelným anebo aby byl sproštěn školní služby s přiznáním příslušného odbytného. Žal. úřad resp. zšr nevyhověl prvému petitu vůbec, druhému petitu pak jen částečně tím způsobem, že st-le sice sprostil školní služby a zastavil jeho aktivní požitky, avšak nepovolil mu žádané odbytné. Stížnost nebrojíc proti výroku o dovolené s čekatelným — napadá tento postup, pokud jde o sproštění služby — tvrzením, že úřad měl žádosti st-lově buďto vyhověti anebo ji zamítnouti, že však nebyl oprávněn rozhodnouti tak, jak učinil.
St-l nevzdal se služby učitelské bezpodmínečně, naopak žádal za sproštění a přiznání odbytného; prohlásil tedy vystoupení ze služby školní s podmínkou, že dostane odbytné. Úřad mohl tedy buďto — měl-li za to, že st-li odbytné povoliti nelze, — žádost tu v celku zamítnouti, anebo mohl jí v celku vyhověti, nemohl však vytrhnouti z petitu st-lova za sproštění služby s přiznáním odbytného, kterážto žádost tvořila jeden celek, jednu část — sproštění služby — které vyhověl, nevyhověti však zároveň podmínce, na kterou st-l svoje zřeknutí služby výslovně vázal.
Jest ovšem pravda, že nárok na odbytné přísluší podle § 74 slez. zák. o právních svazcích učitelstva z 6. listopadu 1901 č. 42 z. z. (viz též § 26 zák. patritního č. 274/1919) toliko učitelům vstupujícím do výslužby, kteří — nemajíce ještě 10 let služebních, nemají nároku na výslužné, že tedy nárok na odbytné je podmíněn splněním předpokladů stanovených (v § 68 cit. zem. zák. ve znění zák. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z.) pro pensionování. Z toho však jenom plyne, že školní úřady by byly po případě mohly zamítnouti st-lovo podmínečné zřeknutí služby s poukazem na právě uvedené předpisy a vyzvati jej, aby buďto vystoupil ze služby bezpodmínečně anebo aby nastoupil službu, a že by jej byly po případě mohly k tomu donucovati i disc. prostředky; po případě byly by úřady školní mohly též vyhověti žádosti st-lově a sprostiti jej služby povolujíce mu však zároveň — ovšem předpokládaje souhlas platitele — odbytné mimo a nad nárok jeho. Nemohly však prostě o své újmě jaksi změnit jeho petit a zbaviti st-le služby — bez bezpodmínečného dobrovolného vzdání služby a bez disc. výroku (§ 74 cit. zák.). Tím, že tak učinily, porušily nezákonným způsobem jeho práva.

Citace:

č. 4770. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1096-1099.