Č. 4803.

Jazykové právo. — Pošta. — Řízení před nss-em: I. Je výrok min. pošt učiněný u vyřízení dozorčí stížnosti strany ve věci jazykové rozhodnutím podle § 2 zák. o ss? — II. Jazykové právo menšinové ve styku s poštovním úřadem šekovým?
(Nález ze dne 17. června 1925 č. 12 079).
Věc Dr. Walther M. v O. proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. rada Dr. Gustav Lžičař) o jazykové právo.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Dozorčí stížností z 9. srpna 1921 řízenou na min. obch. vytýkal st-l, že mu poštovní úřad šekový odpírá vydati dvojjazyčné obálky a šekové sešity s dvojjazyčným označením a že také v německé odpovědi své na jeho příslušné výtky použil při označení bydliště st-lova, označení místa Praha a data, jako i označení svého úřadu jen českého jazyka, čímž se st-l pokládá za stižena ve svých jazykových právech, zaručených ústavou, zejména zákonem jazykovým a navrhl, aby min. nařídilo poštovnímu úřadu šekovému, aby 1) st-li vydal obálky s dvojjazyčným nápisem, 2) rovněž tak šeky s dvojjazyčným udáním místa a 3) při vyřízeních v německé řeči uváděl jak úřad tak i všecka označení míst v německé řeči.
Na stížnost tu postoupenou příslušnému min. pošt a telegrafů odpověděl min. pošt a telegrafů st-li písemně dne 28. ledna 1924 takto: »K Vaší dohlédací stížnosti z 9. srpna 1921 resp. 9. března 1922 jsem učinil opatření, aby úřad šekový dbal i ve styku se stranami ustanovení jazykového zákona z 29. února 1920 č. 122 Sb., pokud to arci provoz jeho připouští. Poštovní úřad šekový toho dbá a já pokládám tudíž stížnost Vaší, kterou žádáte, aby poštovní úřad šekový šetřil jazykových práv, jež Vám zaručuje ústava čsl. republiky a zejména shora zmíněný jazykový zákon, nyní za bezpředmětnou.«
Proti tomuto vyřízení podal Dr. Walhter M. stížnost k nss-u, v níž konstatuje, že požadavku jeho uvedenému pod č. 2 jeho dozorčí stížnosti bylo poštovním úřadem šekovým vyhověno a že se dosud nepřesvědčil o tom, zda se také petit jeho č. 1 na dále plní, pročež po stránce této si nestěžuje. Naproti tomu — tak pokračuje stížnost — požadavku obsaženému v 3. bodě dozorčí stížnosti vyhověno nebylo, neboť výtahy z účtů poštovního úřadu šekového, které po vydání nař. rozhodnutí dostává, mají i nadále v německém textu předtisk »Postscheckamt Praha«, obsahují všecka jména míst jen v české řeči a vyplňují se vůbec, pokud se to děje rukopisně, jen jednojazyčně česky. Ústřižky, které st-l dostává při poukazu s jiného účtu na jeho, jsou vyplněny rovněž jen česky. Proto si Dr. M. v tomto bodě stěžuje a odůvodňuje svou stížnost takto:
»Ministerstvo v nař. výnosu praví, že učinilo opatření, aby poštovní úřad šekový dbal ve styku se stranami ustanovení jaz. zákona, pokud to arci provoz jeho připouští, a konstatuje dále, že pošt. úřad šekový toho dbá. Se zřetelem na toto zjištění musí míti st-l za to, že onen stav, jehož nápravy se bodem 3. své dozorčí stížnosti domáhal, a na němž se ničeho nezměnilo, odpovídá opatření učiněnému min. Toto opatření je nezákonné, poněvadž se příčí zákonu jaz. a či. 3 nař. z 25. srpna 1921 č. 324 Sb. Nezákonné je, že min. obmezuje jazyková práva st-lova tím, že nařídilo, aby pošt. úřad šekový dbal ve styku se stranami ustanovení jaz. zákona jen potud, pokud to provoz tohoto úřadu připouští.«
Nss uvážil o stížnosti té takto:
Podání st-Iovo z 9. srpna 1921 bylo sice označeno jen jako dozorčí stížnost, ale přes to nelze je podle jeho obsahu posuzovati jinak, než jako stížnost pro domnělé porušení jazykového práva st-lova, kterouž st-l mínil zahájiti spor jazykový podle § 7 jaz. zákona. Ze shora uvedené odpovědi žal. úřadu na tuto dozorčí stížnost jde na jevo, že žal. úřad ji ookládá za bezpředmětnou, ježto učinil opatření, aby pošt. úřad šekový dbal ve styku se stranami ustanovení jaz. zákona, pokud to jeho provoz připouští, a ježto tento úřad jich dbá.
Ježto dle § 7 jaz. zák. dohlédací úřady vyřizují jako věci státní správy spory o užití jazyka při soudech, úřadech, ústavech, podnicích a orgánech státních, je zřejmo, že žal. úřad svou odpovědí směřoval k tomu, aby vyřídil spor vznesený st-lem, takže v ní jest spatřovati rozhodnutí o uplatnění jazykového práva st-lova a nikoli snad jen výrok o tom,
v jakém rozsahu chce žal. úřad použíti svého dozorčího práva nad pošt.
úřadem šekovým. Je tedy stížnost na nss, jež tvrdí, že rozhodnutím oním
byl st-l dotčen ve svém právu jazykovém, zásadně podle § 2 zák. o ss
přípustná.
Toto rozhodnutí praví ovšem, že žal. úřad učinil jistá opatření, ale
neuvádí je konkrétně, ani se nezmiňuje o tom, kdy se tak stalo; prohlašuje
však, že vzhledem k nim pokládá stížnost za bezpředmětnou. Z tohoto
posléz uvedeného výroku bylo by souditi, že st-lově dozorčí stížnosti
bylo plně vyhověno, když již není příčiny k nějakému dalšímu opatření
nebo k výroku, že snad jeho požadavky uplatňované v dozorčí stížnosti
nebo některý z nich, jsou neoprávněné.
Naproti lomu zjištění uvedené ve výnosu žal. úřadu, že pošt. úřad
šekový opatření min. učiněných dbá, v souvislosti s tvrzením stížnosti,
že co do 3. bodu zůstal stav nezměněn, a v souvislosti s tím, že opatření
učiněná min. ukládají pošt. úřadu šekovému, aby dbal předpisů jaz.
zákona jen s jistým obmezením, t. j. pokud to jeho provoz připouští, odů-
vodňují závěr, že petitu st-lově nebylo v plné míře vyhověno.
Tato nejasnost nař. rozhodnutí znemožňuje nss-u jeho přezkoumání,
ježto vůbec nelze z něho seznati, kterak bylo o nárocích st-lem uplat-
ňovaných rozhodnuto a jaké byly toho důvody. Tyto náležitosti však
při rozhodnutí dle § 7 jaz. zák. vydaném nutno splniti. Ježto se tak ne-
stalo, byly porušeny v nař. rozhodnutí podstatné formy řízení správního,
pročet ie bylo zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 4803. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1155-1157.