Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4418.


Pozemková reforma: 1. * Není-li při statku zabraném ani 100 ha půdy jiné než zemědělské, nemá vlastník nároku, aby mu k doplnění nedostávající se výměry půdy do 250 ha bylo propuštěno půdy zemědělské více než 150 ha. — 2. Právo vlastníka zabrané půdy na volbu pozemků podle § 11 záb. zák.?
(Nález ze dne 18. února 1925 č. 3171.)
Prejudikatura: Boh. 3076 adm.
Věc: Karla B. v M. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) o propuštění půdy ze záboru dle § 11 zák. záb.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím st-lce místo požadovaných parcel č. 780 a 781 v kat. obci S. a části parcely č. 400 kat. obce M. propuštěny byly parcely č. kat. 794 a 810 obce S. a část parcely č. kat. 415 obce M., zrušuje se pro nezákonnost; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. výnosem rozhodnuto bylo o žádosti st-lky, kterou žádala, aby jí dle § 11 zák. záb. ze záboru propuštěn byl celý velkostatek, po případě aby jí dle 1. věty tohoto § propuštěny byly určité jí žádané pozemky zemědělské v ten smysl, že st-lce bylo propuštěno 285 kat. jit. 972 sáhů půdy zemědělské a 17 kat. jit. 787 sáhů půdy jiné, a to pozemky, které si sama volila s úchylkou, že místo parcel č. 780 a 781 kat. obce S. a části parcely č. 400 v M. propuštěny jí parcely č. 794 a 810 kat. obce S. a parcela č. 415 v M.
Stížnost podaná u nss vznáší proti nař. rozhodnutí dvě výtky nezákonnosti, totiž, že nebyl propuštěn celý velkostatek, který nedosahuje výměry 500 ha vůbec, a že porušeno bylo právo její volby, když nebyly propuštěny pozemky jí žádané.
O stížnosti uvážil nss toto:
Dle ustálené judikatury nss-u (viz nál. Boh. 3076 adm.) nemá vlastník státem zabrané půdy nároku na to, aby mu dle 2. věty § 11 záb. zák. propuštěna byla půda nad výměru v § 2 záb. zák. stanovenou. Nelze proto shledati nějaké porušení subjektivního práva st-lky v tom, když žal. úřad zamítl žádost st-lčinu, aby jí vzhledem na ustanovení 2. věty § 11 záb. zák. bylo propuštěno více než 150 ha půdy zemědělské.
Názor stížnosti, že v daném případě, kde st-lka nemá 100 ha půdy nezemědělské, měla výměra propuštěné zemědělské půdy býti zvýšena tak, aby celková výměra propuštěné půdy dosahovala aspoň 250 ha, nemá v zákoně opory.
§ 11 záb. zák. vymezuje v 1. větě přesně nárok vlastníků na půdu státem zabranou, dávaje jim jen právo, aby jim z majetku zabraného byla přidělena majetnost nepřesahující výměry v § 2 uvedené t. j. 150 ha půdy zemědělské nebo 250 ha půdy vůbec. Ustanovením tím přiznává se majiteli statku zabraného, tedy statku ve smyslu § 1 záb. zak. velkého, právo na to, aby mu z něho bylo ponecháno aspoň tolik, co zákon sám nepokládá za statek velký. Z § 2 záb. zákona plyne, že statkem velkým je každý statek, který překročí mez v § tom stanovenou, tedy buď 150 ha půdy zemědělské, nebo 250 ha půdy vůbec.
První větou § 11 záb. zák. stanoven nárok vlastníka na ponecháni oné výměry, do které zákonodárce statek nepovažuje za velký majetek pozemkový, a tou je ohledně půdy zemědělské nejvýše 150 ha. Na více půdy zemědělské vlastník nárok nemá, třeba by pak pro nedostatek půdy jiné nemohlo se mu dostati plné výměry 250 ha.
Shledána proto námitka nezákonnosti, již stížnost spatřuje v tom, že žal. úřad nepropustil st-lce ze záboru více půdy než svrchu uvedeno, bezdůvodnou.
Další nezákonnost vidí stížnost v tom, že st-lce nebyla v mezích 1. věty § 11 záb. zák. propuštěna ze záboru ona půda zemědělská, kterou volila, nýbrž místo parcel 780 a 781 v S. a části parcely č. 400 v M. parcely č. 794 a 810 v S., parcela č. 415 v M. Při tom stížnost vytýká, že když se již jen nejmenší plocha vlastníku propouští, nutno přání vlastníka respektovati.
Tvrdí tedy stížnost ohledně půdy, jež st-lce dle 1. věty § 11 záb. zák. byla propuštěna, porušení práva volby, při čemž vychází z právního názoru, že právo volby jest absolutní, že bezpodmínečně třeba volbu vlastníka splniti. Názor ten nss nesdílí, trvaje na právním názoru vysloveném ve svrchu cit. nál., že totiž právo to není absolutní, nýbrž že obmezeno je nemožností jeho splnění, která je tu, mohl-li by výkonem volby býti zmařen cíl sledovaný zákonem o pozemkové reformě. Jak v cit. nálezu vysloveno, bylo by ovšem lze nemožnost takovou spatřovati tenkráte, bude-li lze z výběru vlastníkem provedeného odvoditi patrnou jeho snahu zbaviti i pozemky nevybrané jejich významu pro pozemkovou reformu tím, že výběrem tím utvořeny byly drobné částky pro hospodaření nezpůsobilé a bylo by ji připustiti i tenkráte, kdyby konkrétními fakty bylo dokázáno, že účel jediné možného a také nutného provádění pozemkové reformy nezbytně vyžaduje zásahu na ony pozemky, jež vlastník dle volby své pro sebe vybírá. Naproti tomu nelze nemožnost tu spatřovati v pouhé existenci uchazečů o příděl, kteří snad právě tyto kusy půdy si míti přejí nebo kteří by snad výhodněji z těchto kusů než z jiných pro ně volných mohli býti uspokojeni.
Žal. úřad vidí nemožnost provedení pozemkové reformy na statku st-lky a tím nemožnost vyhověti volbě její již v tom, že pozemky jí volené jsou pro uchazeče přístupnější, než pozemky, které by po vyhovění volbě té pro ně zbývaly a že tyto jsou od příbytků uchazečů vzdálenější, než pozemky st-lkou volené. Vidí tedy znemožnění cílů pozemkové reformy v tom, že by se při vyhovění právu volby dostalo uchazečům půdy pro ně méně vhodné, jejíž obhospodařováni bylo by pro ně méně výhodné, než obhospodařování pozemků, jichž propuštění st-lka žádala. Jak svrchu uvedeno, nelze skutečnosti ty považovati za znemožnění cílů pozemkové reformy, jež by jedině opravňovala žal. úřad, aby právu volby nevyhověl. Uvádí-li žal. úřad, že by uchazeči museli na přidělené pozemky jezditi cestou vedoucí středem pozemků st-lce ze záboru pro puštěných, není to zřejmě důvodem, pro který by právo volby jí zákonem zaručené mohlo býti odmítnuto. Okolnost ta mohla by snad býti ke škodě st-lce, ale nelze z ní usuzovati vůbec, že by proto uchazečům pozemky st-lkou dle prvé věty § 11 reklamované přiděleny býti nemohly, a že by se tedy provedení pozemkové reformy na jejím statku vyhověním volby znemožnilo.
Výrok žal. úřadu, jímž st-lce nepropuštěny jí volené parcely č. 780 a 781 kat. obce S. a část parcely č. 400 obce M., nýbrž místo nich parcely č. 794 a 810 v S. a část parcely č. 415 v M. zakládá se tedy na mylném výkladu pojmu znemožnění provedení pozemkové reformy a musela tato část nař. rozhodnutí býti zrušena dle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 4418. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 412-414.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).