Č. 4484.

Školství. — Administrativní řízení: * Jest nezákonným, odmítne-li školský úřad opravný prostředek, podaný předsedou místní školní rady jménem a v zastoupení jejím bez jakéhokoliv dalšího šetření proto, že se opravný prostředek ten dle svého znění neopírá o usnesení místní škol. rady.
(Nález ze dne 7. března 1925 č. 4524.)
Prejudikatura: Boh. 706 a 4106 adm.
Věc: Německá místní školní rada v M. proti ministerstvu školství a národní osvěty o zrušení některých poboček na veřejných školách národních s německým jazykem vyučovacím v M.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Vynesením ze 6. prosince 1922 povolila zšr v Praze za určitých předpokladů několik poboček na národních školách s německým jazykem vyučovacím v M. do konce kalendářního roku 1923. Ošv v M. intimuje výměrem z 22. prosince 1922 předeslané vynesení míst. škol. radě v M., sdělil s ní současně, že se dnem 31. prosince 1922 zrušuje také po jedné zatímní pobočce na obecné škole chlapecké v M. — město, na obecné škole chlapecké v M. u sv. Václava a na obecné škole dívčí v M. u sv. Václava.
Odvolání, jež z vynesení toho podal jménem mšr-y předseda její, zamítlo min. škol. rozhodnutím z 22. června 1923, poněvadž se dle svého znění neopírá o usnesení mšr-y, jejíž předseda není oprávněn samovolně podávati stížnosti.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Za vylíčeného stavu věci mohl nss učiniti v rámci stížnosti předmětem svých úvah toliko otázku, zda nař. rozhodnutí právem odmítlo odvolací spis podaný jménem st-lky jejím předsedou proto, že se znění jeho neodvolává na usnesení st-lky stran podání opravného prostředku toho. — —
Obě sporné strany vycházejí shodně z názoru, že formelně právním základem pravoplatnosti opravného prostředku mšr-y může býti toliko usnesení tohoto kolegiálního representanta školní obce, a že předseda její nemá sám o sobě práva, aby v řízení opravném za korporaci tu jménem jejím jednal a opravných prostředků se chápal. Rozcházejí se však v názoru o tom, jakým způsobem a v jaké formě se má státi osvědčení tohoto projevu vůle o opravném prostředku mšr-y a kdy lze opravný prostředek její pro nedostatek osvědčení onoho odmítnouti. Žal. úřad požaduje, aby usnesení to bylo zřejmo z obsahu a znění odvolacího spisu a považuje se za oprávněna odmítnouti opravný prostředek, nevykazuje-li předeslaným způsobem zmíněnou náležitost. Naproti tomu hájí stížnost thesi, že neuvedení podobného usnesení v kontextu odvolání nedává ještě samo o sobě úřadu správ, práva, aby z tohoto titulu odvolání odmítal a to tím spíše ne, podal-li předseda odvolání takové na základě řádného usnesení, které však jen nedopatřením v odvolacím spisu uvedeno nebylo.
Nss musil dáti za pravdu právnímu pojetí stížnosti.
Právní řád vytvořený zákonodárstvím o školách národních organisoval mšr-u výlučně na principu komunální samosprávy, a přikázal jí jak funkce dozorčího orgánu ke školám národním, tak i působnost zastupitelského orgánu školy a školní obce, povolaného k tomu, aby hájil školní a vychovatelské zájmy uvedených korporací (srvn. na př. § 10 zák. ze 25. května 1868 č. 48 ř. z., § 25 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. § 10 vl. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 605 Sb.). V těchto organisačních normách není žádného předpisu, který by určoval způsob, jak má mšr svou vůli projevenou v usnesení o uchopení se opravného prostředku formálně úřadu školnímu zjeviti a existenci tohoto volního projevu svého prokázati. Paragraf 24 zák. č. 292/1920 praví toliko, že předseda pečuje o to, aby usnesení byla provedena, jest prostředníkem mezi mšr-ou a nadřízenými úřady a že ji zastupuje na venek, nemá však žádného positivního předpisu o tom, jakým způsobem má předseda jako zástupce mšr-y v záležitostech, jež vyžadují ke své pravoplatnosti usnesení zmíněné korporace, usnesení takové prokazovati.
Zastupuje-li však podle zákona předseda mšr-u na venek, pak plyne již z povahy tohoto zastupitelského poměru, že musí o úkonech jeho v řízení správním platiti právní domněnka, že jsou činěny za zmíněný sbor v jeho souhlasu a že tudíž v úkonech těch zračí se a jedná mšr sama.
A jest jenom samozřejmým důsledkem této právní povahy zevních úkonů předsedy mšr-y, že musí úřad školský, má-li pochybnosti o tom, že se příslušný procesní zákrok předsedův opírá o zmocnění resp. usnesení sboru, pochybnosti ty vzhledem na oficiosní povahu řízení správního vhodným způsobem odstraniti a pravý stav věci spisově zjistiti. Nemůže však v případě takovém bez jakéhokoliv dalšího šetření vysloviti, že se úkon předsedův neopírá o sborovou vůli příslušného volního subjektu a odmítati jenom z tohoto formelního důvodu procesní zákrok mšr-y resp. předsedy jejím jménem jednajícího. Při tom jest ovšem zcela lhostejno, co zavdalo úřadu podnět k pochybnostem a zda pochybnosti ty mají svůj důvod v obsahu a znění odvolacího spisu, či nějaké jiné skutečnosti.
Že tomu tak, vysvítá dále i z úvahy, že nelze míti za to, že by zákonodárství bylo mělo úmysl připustiti, aby trpěla ve správním procesu materielní práva stran pro snadno odstranitelný poklesek formelní, pokud nejde o splnění striktního právní normou přímo předepsaného předpisu procesního, s jehož nezachováním jsou spojeny zmíněnou normou následky prekluse (srvn. nál. tohoto soudu Boh. 706 a 4106 adm.). Takového předpisu však ve příčině průkazu o volním projevu mšr-y není ani všeobecného ani ve školském zákonodárství, a nelze proto opravný prostředek podaný zákonným zástupcem této školské korporace odmítati proto, že se ve svém obsahu na usnesení podobné neodvolává.
Z toho, co vylíčeno, plyne, že jest nezákonným, odmítne-li školský úřad opravný prostředek, podaný předsedou mšr-y resp. jeho náměstkem jménem a v zastoupení jejím bez jakéhokoliv dalšího šetření proto, že se opravný prostředek ten dle svého znění neopírá o usnesení mšr-y.
V přítomném sporu žal. úřad — — vycházel z názoru, že předseda mšr-y může podávati jménem mšr-y a v zastoupení jejím opravné prostředky jen tehdy, odvolávají-li se tyto ve svém znění na usnesení sboru a není-li tento předpoklad splněn, že může úřad opravný prostředek takový odmítnouti.
Názor tento jest však právně mylný a musilo proto nař. rozhodnutí zrušeno býti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4484. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 547-549.