Č. 4530.

Živnostenské právo. — Administrativní řízeni. — Řízení přednss-em: I. * Byla-li vyhláška živn. úřadu, která obsahuje generelní živn.-policejní úpravu živnosti hostinské podle § 54, odst. 2 ž. ř. a ukládá majitelům koncese pod trestní sankcí provedení určitých konkrétních opatření, úřadem doručena jednotlivým živnostníkům, nabývá tím povahy individuálního opatření (rozhodnutí), naříkatelného podle § 146 ž. ř. v pořadu stolic správních i před nss-em. — II. * Doručí-li se výnos o živn.-policejní úpravě živnosti hostinské podle § 54, odst. 2 ž. ř. do rukou pachtýře živnosti, může si proti této úpravě cestou instanční stěžovati i majitel koncese.
(Nález ze dne 17. března 1925 č. 5526.) Věc: Jindřich Sch. v H. proti ministerstvu obchodu o právo rekursu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osp v Trutnově uložila vyhláškou z 9. prosince 1922 na základě § 54, odst. 2 živn. řádu všem majitelům živností hostinských a výčepnických( také pachtýřům a náměstkům) mimo jiné také v H., aby užívali při provozování živnosti jazyka českého měrou a způsobem ve vyhlášce stanoveným. Nař. rozhodnutím bylo zamítnuto v pořadí instančním jako nepřípustné odvolání st-lovo do vyhlášky té podané v podstatě s odůvodněním, že ona vyhláška na základě § 54, odst. 2 živn. řádu vydaná není živnostensko-policejní úpravou jednotlivých živnosti, nýbrž obsahuje nařízení všeobecně platné a proti takovému že jednotlivým živnostníkům právo odvolací nepřísluší.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Vyhláška osp-é z 9. prosince 1922 má podle svého znění a vnějšího rázu beze vší pochyby povahu živn. pol. úpravy jednotlivé kategorie živnosti a nikoli úpravy jednotlivého živn. závodu ve smyslu § 54, odst. 2 živn. řádu, obojí tento způsob úpravy výslovně rozlišujícího. Sluší také žal. úřadu dáti za pravdu v tom, že generelní úprava živn.-pol. podle onoho předpisu, t. j. taková, která zahrnuje celou kategorii živností, má povahu generelní normy, a že normy o sobě nemohou opravnými prostředky býti brány v odpor. Avšak právě jen norma sama jest v pořadí instančním nenaříkatelná. Správní akt, jímž se právní důsledky z normy vyplývající aplikují na určitý subjekt tak, že mu vzcházejí určité povinnosti neb újmy, jest podle své povahy rozhodnutím neb opatřením a jest proto způsobilý, aby se. strana opravnými prostředky domáhala jeho instančního přezkoumání. Způsob, jakým se dispositivní obsah této normy takto v právní sféře jednotlivého subjektu realisuje, může býti rozmanitý. Vymezuje-li norma sama konkrétně práva i povinnosti, jež upravuje, stává se již i individuelním sdělením obsahu normy subjektu, jehož právní vztahy jsou normou postiženy, to, co bylo dotud obsahem abstraktní normy, obsahem konkrétního rozhodnutí nebo opatření upravujícího individuálně materielní poměry určitého subjektu, a jest v mezích platných předpisů tomuto subjektu volno domáhati se pořadem instančním ochrany, domnívá-li se, že bylo mu rozhodnutím neb opatřením takovým proti zákonu ublíženo v jeho právech. Vyhláška osp-é v Trutnově z 9. prosince 1922 stanoví zcela určité povinnosti majitelů živností hostinských a výčepnických stran užívání jazyka českého v živnosti, vytyčuje přesný termín, do kterého mají daným příkazům vyhověti a obsahuje hrozbu, že bude podle trestních ustanovení živn. řádu po případě odnětím koncese zakročeno proti těm, kdo by se vzpírali provedení tohoto nařízení. I nelze pochybovati o tom, že doručením »vyhlášky« obsahující ony příkazy majiteli živnosti hostinské nastávají pro něho určité právní účinky, zejména také, že by příkazy ty, kdyby se jim nebránil, mohly proti němu vejíti v moc práva a nutno mu proto přiznati ve smyslu § 146 živn. řádu právo rekursu.
V daném případě vysvítá ovšem ze spisů, že vyhláška nebyla doručena st-li jako majiteli koncese, nýbrž pachtýři živnosti. V této okolnosti však žal. úřad důvod pro odepření rekursní legitimace st-li ne- shledal a to, po názoru soudu, právem. Neboť jednak nelze majiteli živnosti, i když ji propachtoval, upírati zásadně právo rekursu proti živn. pol. úpravě jeho živnosti, která vstoupila v moc práva, zůstává v platnosti, když pachtovní poměr pomine, a není také důvodu, aby doručení do rukou pachtýře byla upírána účinnost vůči majiteli živnosti, když tento sám je pro sebe za účinné uznal tím, že proti opatření takto doručenému vlastním jménem opravný prostředek vznesl.
Z důvodů svrchu vyložených shledal nss, že výrok úřadu, jímž stli v daném případě právo rekursu odepřel, v zákoně opory nemá, a zrušil proto nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4530. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 644-646.