Č. 4312.

Administrativní řízeni — Horní právo: * Zásady § 234 horního zákona, dle níž útraty řízení před úřady báňskými ve věcech stran hradí strana, která k úřednímu jednání zavdala podnět, sluší použíti i na jednotlivé fáse řízení.
(Nález ze dne 13. ledna 1925 č. 19.707/24).
Prejudikatura: Boh. 563, 1160 a 4085.
Věc: Těžařstvo B. v L. (adv. Dr. Em. Rindskopf z Teplic-Šanova) proti báňskému hejtmanství v Praze (vlád. rada Dr. Frt. Kňourek) stran náhrady komisionelních útrat.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V roce 1916 oznámila opětovně celá řada majitelů domů v Horním Litvínově, že domy jejich trpěly v poslední době prudkými otřesy půdy, které nejen způsobily na domě trhliny, nýbrž vyskytujíce se někdy i za doby noční vyrušily opětovně obyvatele domů těch povážlivým způsobem z nočního klidu, a žádali za provedení bezpečnostních opatření ve smyslu § 220 ob. zák. hor. Přes opětovné protesty těžařstva B. provedl pak úřad rozsáhlá šetření, aby zjistil, zda jest požadovaných ochranných opatření proti dolování v jamách Pavlových, náležejících stěžujícímu si těžařstvu, zapotřebí. Řízení toto skončilo posléze nálezem revírního úřadu z 10. dubna 1920, jímž vysloveno, že opatření bezpečnostní ve prospěch řečených domů proti dolování v jamách Pavlových se nenařizují) a uloženo majitelům domů, aby zaplatili útraty konaných šetření. Nález tento potvrzen pak v cestě instanční rozhodnutím báňského hejtmanství v Praze z 26. září 1920.
Do rozhodnutí toho stěžovali si majitelé domů k nss-u, kterýž nálezem Boh. 1160 adm. nař. rozhodnutí v části, která se týká ochranných opatření proti dolování ve 3. vrstvě jámy Pavlovy, zrušil pro vady řízení, výrok o útratách pak zrušil pro nezákonnost, kdežto v ostatním byla stížnost zamítnuta jako bezdůvodná. Výrok o útratách odůvodněn takto:
»V ustanovení § 234 ob. zák. hor., dle něhož útraty jednání ve věcech stran postihují zpravidla ony strany, které k jednání zavdaly příčinu, nelze rozuměti slovům »zavdaly příčinu« ani tak, že tím míněno jest skutečné zavinění, ani zavdání pouhého vnějšího podnětu, nýbrž jedině tak, že útraty má nésti ta strana, jež k jednání zavdala »vnitřní přičinu«. V daném případě nelze ani říci, že provedené řízení úřední bylo podáním st-lů podmíněno, natož pak, že bylo pravou vnitřní jeho příčinou. Úvahy ty přiměly nss, že ve výroku, kterým veškeré útraty řízení byly uvaleny na st-le, shledal nezákonnost, při čemž ovšem zůstává neřešena otázka, zda snad některé oddíly řízení, na něž dle náhledu soudu (srovnej slovo »zpravidla«) dlužno použíti analogicky zásady § 234 ob. hor. zák., nebyly přivoděny návrhy st-li podanými, takže snad, pokud jde o tyto jednotlivé oddíly řízení a výlohy s nimi spojené, pravou vnitřní příčinu (causa efficiens) sluší hledati nikoli v řečených, dolováním způsobených zjevech, nýbrž v návrzích důkazních, na jejichž provedení st-lé naléhali, ačkoli nebylo toho nutně zapotřebí.«
K provedení tohoto nálezu vydal pak revírní úřad výměr z 9. listopadu 1922, jímž ohledně útrat rozhodl takto:
Veškeré útraty z 21. června a 28. prosince 1916, z 8 března 1918, 15. a 31. prosince 1919 a 7. února 1920 včetně znalečného ukládají se dle § 234 ob. zák. hor. těžařstvu B. Výše těchto útrat bude sdělena, až tento výměr vejde v moc práva.
Výrok tento odůvodněn takto:
»Pokud jde o otázku útrat, zakládá se uložení jich na ustanovení § 234 ob. zák. hor. Povinnost těžařstva nésti útraty provedeného řízení jest odůvodněna tím, že jeho provozem hor, obepínajících východní část města H. byla příčina k zavedení tohoto řízení fakticky zavdána. Třeba, že řízením tím bylo zjištěno, že ohrožení osob a cizího majetku zmíněným provozem hor nenastalo, spočívá přece příčina těchto čas od času v podobě zemětřesení se projevujících otřesů brzy větší brzy menší intensity, jež se jeví jako přírodní zjevy t. zv. ran pilířových při dolování a jež svým působením na nedaleké stavby zavdaly podnět k zavedení řízení, jedině a výhradně ve výrubu sloje východně od města H. Nelze tudíž o tom pochybovati, že účinky vyvolané použitým způsobem výrubu zavdaly příčinu k tomuto řízení, pročež také těžařstvo jako majitel zmíněných dolů dle § 234 ob. zák. k náhradě útrat povinno jest. Útraty ty bylo pak mu uložiti plně, poněvadž nějaké protahování řízení se strany majitelů domů ze spisů dokázati nelze, takže ani částečné uložení útrat ve smyslu cit. § odůvodniti by se nedalo.«
Odvolání těžařstva zamítlo báňské hejtmanství nař. rozhodnutím z důvodů nař. rozhodnutí.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Z procesních námitek stížnosti slušelo se nejprve zabývati onou, v níž se vytýká, že skutková podstata nař. rozhodnutí není úplná, ježto nebyly zjištěny výsledky někdejších šetření soudních a nebylo hleděno k výsledkům dřívějších šetření horně policejních ,(z let 1908-1911), z nichž by prý bylo vyšlo na jevo, že způsob a dosah účinků dolování byl již dotčenými šetřeními dostatečně na jisto postaven, čímž prý také bylo prokázáno, že podnět k šetření horně-policejnímu, o jehož útraty nyní běží, nezavdal stav hor a způsob dolování, nýbrž výhradně jen oznámení majitelů domů, kteří se u báňských úřadů dožadovali ochrany proti účinkům dolování.
Námitkou touto, která vytýkanou neúplnost skutkové podstaty označuje jako důsledek nesprávného posouzení věci, uvádí st-lka znovu na přetřes otázku, která byla již rozřešena cit. zdejším nálezem. Již v tomto nál. bylo vysloveno, že zjevy, kterými dolování bylo provázeno, sluší uznati za pravou vnitřní příčinu, která báňské úřady musila pohnouti k zahájení nového šetření, a že tedy podání majitelů domů, kteří pokládali svůj majetek za ohrožený, není možno uznati za pravou vnitřní příčinu zahájení provedeného řízení. Tím bylo však již také zřetelně vyjádřeno, že úřady báňské důvodně se nespokojily s výsledky šetření staršího data a že právem zahájily šetření nové. Jestliže však výsledky oněch starších šetření neučinily zbytečným šetření nové, novými faktickými zjevy vyvolané, pak nemohou míti výsledky oněch starších šetření významu ani pro rozhodnutí o útratách nově provedeného řízení, a není tedy důvodná námitka stížnosti, že při hledání pravé vnitřní příčiny, která nové šetření přivodila a pro otázku útrat je rozhodná, nebylo hleděno k výsledkům šetření staršího data.
Jádrem sporu jest meritální výrok žal. úřadu, jemuž stížnost vytýká, že jest v rozporu se zákonem, a to jak s ustanovením § 234 ob. zák. hor. tak i s ustanovením § 7 zák. o ss.
V té příčině bylo především odmítnouti náhled stížnosti, ovšem jen per parenthesin vyslovený, že vůbec jde v tomto případě toliko o útraty správy státní, ježto dotčené úkony úřední jeví se jako výkon moci horně-policejní. Neboť policejní účel a povaha úkonů úředních nejsou samy o sobě s to, aby úkonům úředním odňaly povahu »řízení ve věcech stran«, na které se právě ustanovení § 234 ob. zák. hor. vztahuje. Jakmile řízení před báňskými úřady sluší kvalifikovati jako »řízení ve věcech stran« podle zák. hor., sluší v příčině útrat tohoto řízení říditi se cit. ustanovením, a je při tom lhostejno, zda řízení toto sleduje účel policejní. Zákon horní nic se v tom neodchyluje od obecné zásady o útratách řízení správního platné, iejíž positivní základ a právní dosah byl vyložen již ve zdejším nál. Boh. 4085 adm. Ostatek bylo hledíc k odůvodnění nař. rozhodnutí jakož i k námitkám ve stížnosti předneseným uvážiti toto:
Podle ustanovení § 7 zák. o ss jest správní úřad, jehož rozhodnutí bylo soudem tímto pro nezákonnost zrušeno, povinen, říditi se při svých dalších opatřeních právním náhledem, od něhož nss ve svém nálezu vycházel. V nálezu Boh. 1160 vycházel nss z právního náhledu, že zásady v § 234 ob. hor. zák. vyslovené, dle níž ve věcech stran má útraty řízení hraditi, kdo zavdal k řízení tomuto příčinu, použíti sluší i na jednotlivé fáse čili oddíly tohoto řízení. Těmito oddíly řízení očividně nejsou míněna formálně ohraničená stadia řízení, neboť řízení před úřady báňskými jest zajisté — jak odvodní spis žal. úřadu právem zdůrazňuje — vůbec jednotné. Z toho však ještě neplyne, že i útraty řízení takového musí za všech okolností činiti jednotný a nedílný celek. Také jiné druhy řízení správního (na př. řízení dle III. hlavy živin. řádu nebo řízení ve věcech vodních) jeví se jako jednotný celek, který se při zásadní bezforemnosti řízení správního nerozpadá v několik postupných oddílů procesních, a přece tato nedílnost řízení nic nebrání rozvrhnouti útraty řízení mezi několik jeho účastníků dle toho, zda a pokud tito svými námitkami a návrhy k jednotlivým úkonům procesním zavdali podnět (srovn. §§ 99 českého vod. zák., § 31 živn. řádu a jiné.) Ob. zákon hor. nemá o tom ovšem předpisu výslovného. Avšak ustanovení jeho § 234 o útratách báňsko-úředního řízení ve věcech stran spočívá, jak již v cit. nálezu zdejším bylo vysloveno, na zásadě kausální spojitosti. Zákon stanoví, že útraty řízení mají nésti ony strany, které k řízení zavdaly příčinu. Judikaturou býv. ss jakož i tohoto nss-u, zejména též cit. nálezem bylo ustanovení toto vyloženo v ten smysl, že sluší vyhledati pravou vnitřní příčinu, která řízení před báňskými úřady vyvolala. Právě tato přísná zásada kausality brání však přičítati onu pravou vnitřní příčinu, kdo zavdal podnět k zahájení řízení, beze všeho rozeznávání i tehdy, když některé fase ve vývoji zahájeného řízení (t. j některé úkony procesní) byly vyvolány procesními návrhy jiných účastníků, takže pravou jejich příčinu hledati sluší nikoliv v okolnostech, jež zavdaly podnět k zahájení řízení, nýbrž právě jen v procesních návrzích, nebo vůbec v procesní účasti těchto jiných účastníků. Kriterium podává právě zas poměr příčiny k účinku, a sluší tedy hledati pravou vnitřní příčinu (causa efficiens) určitých úkonů procesních v procesních návrzích těchto jiných účastníků zejména tehdy, jestliže by k úkonům těmto za normálního, účelného vývoje procesu správního nebylo došlo, odmyslíme-li si procesní návrh těchto účastníků. Ježto však při správném použití zásady § 234 ob. zák. hor. záleží jedině a toliko na příčinné souvislosti a nikoli snad na svévoli nebo zavinění procesního účastníka, není možno uvalení příslušné části útrat řízení na takového účastníka činiti závislými na tom, zdali tomuto lze dokázati nějaké protahování řízení, jak žal. úřad mylně se domnívá. Otázka, kterou jest si klásti, jest prostě tato:
Měl úřad báňský, aby mohl dospěti k věcnému rozhodnutí, kromě oněch šetření, jež z vlastního podnětu dal provésti, nutně zapotřebí ještě také oněch šetření, jež byla navržena některým účastníkem, či jeví se snad výsledky těchto, k soukromému podnětu účastníkovu konaných šetření v poměru k výsledkům šetření úřadem samým za potřebné uznaných jako pouhé superfluum, bez něhož byl by mohl úřad báňský svému úkolu náležitě dostáti?
Tento jest smysl právní zásady ve zdejším nálezu vyslovené a úřad správní vížící, a takové jsou důsledky, které z ní logicky vyplývají.
Byl proto žal. úřad povinen otázku útrat posuzovati s hledisek svrchu vyložených a nemohl se vyhnouti bližšímu zkoumání příčinné spojitosti mezi jednotlivými úkony procesními s jedné strany a procesními návrhy účastníků od majitele dolů rozdílných se strany druhé.
Posuzuje povinnost k úhradě útrat s těchto hledisek, byl by žal. úřad také dospěl ke správnému řešení otázky, zda snad, což stížnost zvlášť vytýká, útraty šetření konaných po dni 2. července 1918 t. j. po dni vydání rozhodnutí báňského úřadu revírního jdou na vrub majitele dolů, či na vrub ostatních účastníků.
Žal. úřad správně a ve shodě s právním náhledem tohoto soudu sice uznal zjevy, jimiž dolování bylo provázeno, za pravou vnitřní příčinu zahájení provedeného řízení, neřídil se však právním náhledem zdejším důsledně, nýbrž nevystihnuv plně smysl právního náhledu, z něhož nss vycházel, odchýlil se od něho v otázce případného rozvržení útrat na majitele dolů a ostatní účastníky řízení, dle zásady příčinné spojitosti a opomenul následkem mylného pojetí právního zjistiti náležitou analysou provedeného řízení potřebný skutkový materiál pro své rozhodnutí a opomenul ovšem také rozhodnutí své v tomto směru náležitě odůvodniti. Pročež bylo nutno rozhodnutí toto zrušiti 36/1876 ř. z., § 7.

Citace:

č. 4312. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 200-204.