Č. 4726.

Státní zaměstnanci: Rozloučený státní zaměstnanec nemá podle zák. č 394/1922 nárok na zvýšení drahotních přídavků s ohledem na býv. (rozloučenou) manželku ani tehdy, je-li povinen přispívati na její výživu.
(Nález ze dne 22. května 1925 č. 10 340).
Věc: Adolf T. v Košicích (adv. Dr. Bedř. Židličky z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. místotaj. Lud. Mach) o drahotní přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Manželství st-lovo s Adelou T. bylo rozvedeno usnesením krajského soudu v ... a zavázal se st-l soudním smírem z téhož dne platiti rozvedené manželce na alimentech 450 Kč. Tato alimentační povinnost trvala i po rozluce manželství, kterou vyslovil k žádosti st-lově týž krajský soud usnesením ze ... Dne 29. listopadu 1923 uzavřel st-l nový sňatek manželský s Pavlínou V.
Rozhodnutím z 19. srpna 1924 provedlo řed. pošt a tel. v Košicích novou úpravu drahotních požitků st-lových, přiznavši mu za dobu od 1. ledna do 30. dubna 1923 drahotní přídavek na rozvedenou manželku ve výši skutečně placené částky alimentační, t. j. 450 Kč měsíčně; od 1. května 1923 zastavilo pak vůbec drahotní přídavek na první manželku (§ 6, odst. 1 č. 5 zák. z 20. prosince 1922 c. 394 Sb.) a předepsalo mu zároveň vrácení přeplatku 7530 K 70 h.
Rekurs st-lův do tohoto rozhodnutí byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodu, že rozloučení státní zaměstnanci nemají podle ustanovení zák. čís. 394/1922 nároku na drahotní přídavky na rozloučenou manželku ani tehdy, jsou-li povinni přispívati na její výživu, že 50% zvýšení drahotního přídavku má povahu drahotního přídavku samého a že tudíž dlužno ohledně jeho přiznání a výplaty postupovati podle předpisů, platných pro drahotní přídavky vůbec, tedy v době od 1. ledna 1923 podle ustanovení zák. č. 394/1922. Žal. min. zároveň svolilo k tomu, aby přeplatek na drahotních požitcích v částce 7530 K 70 h byl od st-le vybrán v 50měsíčních splátkách.
Stížnost k nss-u napadá námitkou pouze onu část nař. rozhodnutí, odpírající st-li drahotní přídavek na rozloučenou manželku. Dovozuje, že jest i dále na základě svrchu zmíněného smíru zavázán své býv. manželce platiti alimenty a že tyto alimenty jsou na něm exekučně vymáhány, tak že z jeho příjmů mu zbývá měsíčně 792 K 76 h, který obnos k výživě rodiny absolutně nestačí. Dovolává se stanoviska, jež zaujal nss ve svém nál. Boh. 2851 adm.
O této stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost vznesla do sporu jediné otázku, zda drahotní požitky na manželku náležejí st-li po rozluce manželství, je-li povinen oni pečovati. Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí názor, že rozloučení zaměstnanci státní nemají podle zák. č. 394/1922 nároku na zvýšené drahotní požitky, i když jsou povinni přispívati na rozloučenou manželku. Názoru tomu třeba přisvědčiti, neboť § 6, odst. 1. č. 5 cit. zák. staví ženatým zaměstnancům na roven toliko rozvedené, jsou-li povinni pečovati o výživu rozvedené manželky, nemá však stejného předpisu i pro manžele rozloučené, ač institut rozluky manželství byl v době, kdy tento zákon byl vydán, nejen znám, ale i positivními předpisy upraven, a ač sám zákon č. 394/1922 již v následujícím č. 6 cit. § 6, jednaje o drahotních přídavcích na děti, pamatuje výslovně též na děti z rozloučeného manželství. Z toho jde, že zastavení drahotního přídavku dle § 6 1. č. 5. v daném případě, kde šlo o manželství rozloučené, jest ve shodě se zákonem.
Bylo proto stížnost, jež vůči nař. rozhodnutí dalších námitek neformuluje, zamítnouti jako bezdůvodnou.
Ve sporu, skončeném zdejším nálezem Boh. 2851 adm., jehož se stížnost dovolává, nebyla řešena otázka, jaký vliv má rozluka manželství na drahotní požitky, poněvadž nebyla do sporu vznesena.

Citace:

č. 4726. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1006-1007.