Č. 4786.

Učitelstvo: Učitel veřejné školy národní, který se po odbytí presenční služby vojenské navrátil během měsíce k výkonu svého úřadu učitelského, počíná užívati platu teprve od prvého dne měsíce, který následuje po opětném uvázání se v úřad.
(Nález ze dne 12. června 1925 č. 11754.) Věc: Karel H. v D. proti ministerstvu školství a národní osvěty o služební požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, definitivní učitel ad personam na veř. obecné škole v Č., konal presenční službu vojenskou od 1. října 1922 do 5. března 1923 a nastoupil po své superarbitraci dne 7. března 1923 opět službu na zmíněné škole. Vynesením ošv-u ve Z. ze 14. března 1923 schváleným zšr-ou v Brně, byl jmenovaný učitel přikázán službou smíšené občanské škole v D. na dobu potřeby a nastoupil tam jako odborný učitel službu dne 17. března 1923. Na to zařadila ho zšr výnosem ze 27. dubna 1923 podle zák. č. 251/1922 do platů 10. hodn. třídy 1. stupnice a poukázala berní úřad v J., aby mu vyplácel příslušné služební požitky od 1. dubna 1923 v měsíčních předem splatných lhůtách. Když řiditelství občanské školy v D. upozornilo podáním z 9. června 1923, že má jmenovaný učitel nárok na služební požitky také za měsíc březen 1923, odpověděla zšr vynesením z 27. září 1923, že byly služební požitky jejím výnosem z 27. dubna 1923 správně počínajíc dnem 1. dubna 1923 poukázány, jelikož jmenovaný učitel nastoupil opětně školní službu během měsíce března 1923, takže mu podle § 2 zák. č. 274/1919 bylo možno poukázati služební požitky od prvého měsíce následujícícho po začátku služební doby.
Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů vynesení v odpor vzatého.
O stížnosti, vytýkající nesprávné právní posouzení, uvažoval nss takto:
Spor soustřeďuje se v otázku, kdy počíná užívati platu učitel veřejné školy národní, který se po odbytí presenční služby vojenské navrátil k výkonu úřadu učitelského a od kterého dne mu tedy mají býti služební požitky poukázány. — — —.
Podle § 2 odst. 3 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. počíná učitel užívati platů, pokud v dekretu není nic jiného ustanoveno, při novém anebo opětném dosazení v úřad od prvého dne měsíce následujícího po začátku služební doby; jinak od prvního dne měsíce po jmenování, povýšení aneb postupu. A § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 1 dříve řečeného zákona určuje, že učitelé ve školní službě ustanovení mají nárok na platy (služné a místní přídavek) souhlasné s jejich postavením v hodnostní třídě jakož i že se platy rozvrhují na měsíční splátky, které jsou splatny prvého dne každého měsíce napřed.
Těmito ustanoveními založil zákonodárce pro učitele veř. škol národních, ustanoveného k výkonu úřadu učitelského, právní nárok na to, aby mu služ. platy vypláceny byly od prvého dne měsíce, následujícího po události pro posouzení nároku směrodatné, v měsíčních částkách předem a aby se realisování nároku toho dalo vždy prvý den v měsíci. Stanoví tedy zákon pro obor požitkového práva učitelstva veř. škol národních právní zásadu, že počátek užívání služ. platu učitelova nemá nikdy spadati v týž den, kterého se stal akt, jenž tvoří právní titul pro poukaz dotčených služ. požitků, nýbrž že počátkem pobírání služ. platů jest principielně prvý den měsíce, který následuje po oněch skutkových momentech, o nichž mluví § 2 odst. 3. cit. zák. A ježto dále § 2 cit. zák. vyčerpává v podstatě všechny způsoby, jež tvořiti mohou titul pro nápad služ. požitků učitele v činné službě, jest jenom přirozeno a odpovídá povaze věci, použije-li se v nedostatku jiného pravidla právní maximy v něm vyslovené i na případy, v nichž opětné uvázání se ve výkon služby učitelské tvoří titul pro výplatu požitků dříve zastavených.
Tomuto názoru svědčí dále i úvaha, že, je-li školská správa po zákonu povinna dáti učiteli veřejné školy národní prvý den v měsíci k jeho právní disposici určitou část zákonných platů předem, musí tomuto plnění školské správy odpovídati i právo její, žádati od oprávněného subjektu, aby v den splatnosti zmíněného plnění splněny byly v jeho osobě předpoklady, na něž zákon pobírání služebních platů váže. K těmto pak náleží i skutečnost, že dotyčný oprávněnec vykonává v době splatnosti svého požitkového nároku učitelský úřad, k němuž byl z vrchnostenské moci školní správy dosazen. Nemůže proto učitelská osoba, která se ujala úřadu učitelského po prvém dnu měsíce a tedy během měsíce, požadovati výplatu svých zákonitých požitků od dřívějšího časového termínu než prvého měsíce, následujícího po události té.
Že tomu tak, vychází konečně na jevo i z nařízení z 15. srpna 1907 č. 203 ř. z. o výplatě služebních požitků civilních státních zaměstnanců, splatných měsíčně předem, připadne-li den splatnosti na neděli. Ustanovujeť nařízení to výslovně, že jsou pro posouzení právního nároku na platy řečeného druhu rozhodny jako dosud poměry prvního dne v měsíci jakožto termínu splatnosti.
Ze všeho toho, co pověděno, plyne, že požitkové právo učitelstva škol národních po úpravě provedené zákonem č. 274/1919, nezná výplatu stálých platů pro rata temporis, nýbrž zásadně za celý měsíc předem a že proto musí učitel, uváže-li se v úřad během měsíce, čekati na výplatu jich až do prvého dne měsíce, který následuje po události té.
Na této právní zásadě nemění ničeho ani § 14 cit. zák. paritního, který upravuje otázku právního vlivu výkonu vojenské služby na právní postavení a služební platy učitelstva; proto sluší se jí říditi i tehdy, navrátil-li se učitel veř. školy národní po výkonu presenční služby vojenské do služby učitelské během měsíce a ujal se tedy úřadu svého po prvém dnu v měsíci.
Počíná proto učitel veř. školy národní, který se po odbytí presenční služby vojenské navrátil během měsíce k výkonu svého úřadu učitelského užívati platu teprve od prvého měsíce, který následuje po opětném uvázání se v úřad.
V daném případě vysvítá ze spisů správních,že st-l nastoupil dnem i. října 1922 presenční službu vojenskou a že se z ní vrátil po superarbitraci dne 7. března 1923 opět do činné služby učitelské. Měl tudíž po rozumu předeslané právní věty nárok na výplatu služebních požitků učitelských teprve dnem 1. dubna 1923 a je proto nař. rozhodnutí v souhlasu se zákonem.
Na tom nemůže ničeho změniti ani námitka stížnosti, že vykonává-li učitel vojenskou službu presenční, zůstává mu podle § 14 odst. 1 cit. par. zák. zachováno jeho místo v hodn. třídě a že proto jeho aktivní služ. požitky tím okamžikem znovu ožijí, vrátí-li se z vojenské služby presenční.
I kdyby se připustila možnost této právní konstrukce, nelze přec z ní dovoditi nárok dotyčného učitele na služební platy ode dne návratu do služby učitelské, ježto se právní dosah uvedeného ustanovení zákonného vyčerpává v podstatě v tom, že nepozbývá učitel nástupem presenční služby vojenské svého služ. místa a že proto po návratu jeho z ní není třeba pro jeho dosazení v úřad učitelský nového aktu správního. Z ustanovení toho nelze však vyčísti, že by učiteli tomu příslušel služební plat již od okamžiku opětného se uvázání ve službu učitelskou, resp. od prvního dne měsíce nástupu služby předcházejícího a to tím spíše ne, že nelze při nedostatku positivního předpisu míti za to, že by byl chtěl zákonodárce v případě tom opustiti svou zásadu o době splatnosti a době výplaty stálých platů učitelstva veřejných škol národních a nahraditi ji jinou normou. — — —

Citace:

č. 4786. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1125-1128.