Č. 4835.

Učitelstvo: O platnosti paritního zákona č. 274/1919 na Slovensku.
(Nález ze dne 25. června 1925 č. 12 681).
Věc: František P. v K. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o doplatek požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l působil od roku 1906 na ludových školách, od roku 1912 jako hospodářský odborný učitel v S., od roku 1923 v téže vlastnosti na státní hospodářské ludové škole v N. Podle potvrzení školského inspektora v N. z 22. listopadu 1920 složil dne 1. května 1919 slib věrnosti čsl. republice; podle potvrzení státního berního úřadu v N. z 23. listopadu 1920 požíval jako učitel hospodářské školy v N. až do konce listopadu 1920 požitky podle uherských předpisů na základě poukazu uh. min. vyuč.
Dekretem školského referátu v Bratislavě z 29. října 1920 byl ustanoven dočasně za učitele na státní ludové škole ve S., župa zemplinská, a byl zároveň službou přidělen na hospodářskou školu v K. Slib tam složil dne 23. listopadu 1920. Dekretem školského reerátu ze 12. ledna 1921 byl pro školní rok 1920/21 jmenován učitelem na státním ústavě hluchoněmých v K. s právní platností od 15. ledna 1921 s tím, že s místem tím jsou spojeny požitky podle statutu státních ústavů pro hluchoněmé dítky na Slovensku. Výnosem školského referátu ze 4. února 1921 byly st-li 30. listopadem 1920 zastaveny jeho služební požitky, poukázané uherskou vládou a byly mu pokázány požitky podle 3. stupně 9. platové třídy spolu s drahotním přídavkem a náhlou a nouzovou výpomocí. Výnosem žal. úřadu ze 4. prosince 1922 byla st-li podle zák. č. 222/1920 započtena jeho služební doba od 15. září 1916 zcela, připočteno 5 válečných pololetí, a byl ke dni 1. ledna 1921 zařazen do 3. stupně 9. hodn. třídy.
Dne 17. listopadu 1921 podal žádost, aby mu rozdíl mezi starými již vyplacenými požitky a nově upravenými požitky za dobu od 1. září 1919 do 30. listopadu 1920 dle výpočtu jím připojeného v částce 12 582 K 5 h byl vyplacen. K žádosti této vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím, že st-l za dobu od 1. ledna 1919 do 30. listopadu 1920 má nárok na požitky dle uh. zákonů, poněvadž učitelskou službu v uvedené době nekonal. Zvýšené příjmy podle zák. č. 274/19 st-li nepatří, poněvadž zákon tento upravuje služební příjmy jen těm učitelům, kteří činnou službu konají.
O stížnosti uvážil nss takto:
Podáním ze 17. listopadu 1921 domáhal se st-l vůči čsl. státu nároku na doplacení požitků za dobu od 1. září 1919 do 30. listopadu 1920. Z uvedeného termínu (1. září 1919 resp. 30. listopadu 1920) je zřejmo že st-l domáhá se vyplacení diference mezi požitky, které v uvedené době dostával podle uherských předpisů a mezi požitky vyměřenými podle zák. č. 274/1919, který podle článku 1. vlád. nař. č. 181/1920 nabyl na Slovensku účinnosti ode dne 1. září 1919 pro učitelstvo působící na státních školách obecných a občanských.
Nárok na tento doplatek mohl by tedy st-li podle právě uvedeného předpisu příslušeti jen tehdy, jestliže v uvedené době »působil na státní škole obecné nebo občanské«. Tato podmínka u st-le v uvedené době splněna nebyla.
St-l byl v době převratu učitelem na státní škole bývalého státu uherského. V tomto služ. poměru — založeném vůči býv. státu uherskému—vrátil se (podle spisů) dne 22. prosince 1918 ze služby vojenské a jen jako takovýto zaměstnanec býv. státu uherského mohl se — jak ve spisech se praví — téhož dne přihlásiti ke službě při státní hospodářské škole v N., která však podle spisů v oné době — stejně jako již od počátku války — provozována nebyla. Tímto pouhým přihlášením nevstoupil však st-l ve služební poměr ke státu čsl.; stát čsl. nepřevzal — dokud tu nebylo výslovného projevu vůle příslušného orgánu tohoto státu — ani býv. uh. státní školu hospodářskou v N. do své správy, ani st-le jako zaměstnance býv. státu uherského do svých (státu čsl.) služeb.
I kdyby založení takového služ. poměru ke státu čsl. mohlo po případě zřetelem na § 2 zák. č. 64/1918 Sb. býti spatřováno v tom, že st-l složil dne 1. května 1919 slib věrnosti čsl. republice, a že mu u berního úřadu v N. byl plat podle uherských předpisů vyplácen až do 30. listopadu 1920, nenabyl tím st-l přec vlastnosti učitele »působícího na státních obecných neb občanských školách na Slovensku«, když st-l v uvedené době na žádné čsl. státní škole obecné nebo občanské na Slovensku nepůsobil.
Této vlastnosti mohl naopak st-l nabýti nejdříve tím, že výnosem školského referátu v Bratislavě, tedy příslušného čsl. státního úřadu, byl ustanoven dočasně za učitele na státní ludové škole ve S. resp. přikázán na hospodářskou školu v K., kdež slib 23. listopadu 1920 složil.
Na tom nemění nic ta okolnost, že st-l nemohl — jak ve stížnosti uvádí pro vis major, totiž pro nedostatek místností — zahájiti působnost na hospodářské škole v N.; neboť, i kdyby tak byl mohl učiniti, nebyla by činnost ta působností na čsl. státní škole dotud, dokud čsl. stát býv. uh. státní školu hospodářskou do své správy nepřevzal, což se však nepopřené nestalo. Stejně na tom nemění nic ta okolnost, že prý st-l v udané době resp. v části této doby se souhlasem event. z příkazu školské vrchnosti konal službu u městského zásobovacího úřadu v N.; neboť i kdyby služba tato byla skutečně stala se z příkazu příslušného úřadu školského, nebyl tím založen služební poměr st-le jako učitele čsl. státní školy.
Stejně nedává st-li nárok na doplacení požitků podle zák. č. 274/1919 a nař. č. 181/1920 ta okolnost, že podle čl. 1. nař. č. 181/20 ustanovení zák. č. 274/19 nabyla ... na Slovensku účinnosti od 1. září 1919; neboť stanovení tohoto termínu má toliko ten význam, že předpisy paritního zákona, rozšířené na Slovensko teprve nařízením č. 181/1920, vyhlášeným ve Sbírce zákonů a nařízení dne 3. dubna 1920, nabývají na Slovensku účinností nikoliv teprve od vydání resp. vyhlášení tohoto nařízení, nýbrž již zpětně od 1. září 1919, že však od 1. září 1919 platí jenom pro takové státní osoby učitelské uvedené v čl. 1. nař. 1920, které již 1. září 1919 jako takové, t. j. jako státní učitelé čsl. na Slovensku působily, kdežto pro osoby učitelské, které se čsl. učiteli státními staly až později, vyplývají nároky na úpravu požitků podle paritního zákona teprve od doby, kdy čsl. státními osobami učitelskými se staly (viz též § 2 zák. č. 274/1919).
Konečně nemá tu významu také okolnost, že škol. referát výnosem ze 4. prosince 1922 započetl st-li podle zák. č. 222/20 dobu od 15. září 1906 zcela. Neboť v tomto výnosu jde o propočtení služ. doby, které podle zák. č. 222/20 a nař. č. 666/20 se provádí ke dni 1. ledna 1921, tedy ke dni, kdy st-l byl již ustanoven v čsl. státní službě učitelské, při čemž se mu určitým způsobem pro dobu od 1. ledna 1921 hodnotí dřívější doba, aniž tím však doba dřívější je prohlášena za služební dobu, vykonanou ve službách státu čsl.
Proto také byly st-li výměrem školského referátu v Bratislavě ze 4. února 1921 požitky jako čsl. státnímu učiteli poukázány až od 1. prosince 1920. Před touto dobou však neměl st-l vůči čsl. státu vůbec nároku na požitky podle zák. č. 274/1919 resp. nař. č. 181/1920, tedy ani na doplatek požitků na výměru podle těchto předpisů.
Zamítavým výrokem učiněným v nař. rozhodnutí nebylo tedy žádné subjektivní právo st-lovo porušeno, pročež bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4835. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1229-1231.