Č. 4437.

Dávka ze zábav: 1. *Osoba povinná k paušální dávce ze zábav má nárok na to, aby byly náležitě zjištěny okolnosti uvedené v odst. 2, § 13 pravidel o vybírání této dávky. — 2. O kompetenci ve věcech dávky z přírůstku hodnoty na Slovensku (Košice, 1924).
(Nález ze dne 23. února 1925 č.21.612/24.)
Věc: Abraham F. a Lev S. v K. proti župnímu úřadu v Košicích o dávku ze zábav.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byla vyměřena st-lům dávka vyšší než 450 Kč měsíčně, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 23. srpna 1923 sdělil starosta města Košic st-lům, že podle § 13 městských pravidel o vybírání dávky ze zábav podnikatelé místností, ve kterých se konají bezplatné zábavy, to jest takové, při nichž se nevybírá vstupné, mají platiti paušální dávku ze zábav. Tato paušální dávka určuje se podle § 13 cit. pravidel st-lům, majitelům City baru v K., počínajíc dnem 1. července 1923 až do konce prosince téhož roku za stálou hudbu měsíčně částkou 750 K.
Odvolání z výroku toho podané bylo zamítnuto, jak ob. zastupitelstvem, tak i v poslední instanci žal. úřadem.
O stížnosti do jeho výroku podané uvážil nss takto:
Bezdůvodná jest námitka vadnosti, správně nezákonitosti, již st-lé spatřují v tom, že o jejich odvolání rozhodl župní úřad, ač dle jejich názoru příslušným k úkonu tomu byl toliko municipální výbor. Nař. rozhodnutí vydáno bylo dne 21. května 1924, tedy v době, kdy na Slovensku platil již zákon z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. o přechodné úpravě fin. hospodářství obcí a měst s právem municipálním (§ 59 cit. zák), jakož i vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb., vydané k provedení zákona toho; kdy dále město Košice nebylo již městem municipálním, nýbrž městem s regulovaným magistrátem (§ 1 zák. z 13. července 1922 č. 243 Sb., vl. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb. a §§ 1 a 20 vl. nař. z 23. listopadu 1922 č. 335 Sb.), jakož i kdy na Slovensku byl již účinným zákon o zřízení župních a okr. úřadů z 29. února 1920 č. 126 Sb. Podle § 44 zák. č. 329/21 lze se z rozhodnutí ob. zastupitelstva do vyměření dávky odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jehož výrok je konečný a totéž ustanovení bylo pojato i do § 14 dávk. řádu, připojeného k vl. nař. č. 143/22 a pro tento druh obecní dávky jedině směrodatného (k §§ 37 a 59 cit. vl. nař.), a rovněž i do městského statutu města Košic z 28. března 1923.
Bezprostředním úřadem dohlédacím pak vůči městu Košicím jakožto městu s regulovaným magistrátem byl před 1. lednem 1923 munic, výbor, resp. adm. výbor župy košické (§ 48 zák. č. 329/21 a zák. č. 243/22).
Dnem 1. ledna 1923 přešla kompetence munic. resp. adm. výboru župy košické vůbec a tedy také kompetence úřadu toho jako bezprostředního úřadu dohlédacího k městu Košicím jako městu s regulovaným magistrátem na župní úřad košický (§ 6 zák. č. 126/20).
Byl tedy jediné žal. úřad příslušným rozhodovati jako poslední instance o odvolání st-lů, a jest jejich námitka v tomto směru vznesená patrně bezdůvodná.
Pokud jde o věc samu, brojili st-lé v řízení správním toliko proti výši uložené jim dávky, a to ještě jen, pokud dávka ta přesahuje částku 450 K měsíčně, jejíž přiměřenost uznali prohlašujíce, že jsou ochotni bez námitky ji zaplatiti. Doslov stížnosti pak nenasvědčuje tomu, že by nyní mínili brojiti proti předpisu dávky v rozsahu větším, pročež bylo přezkoumati výrok v odpor vzatý taktéž jen s tohoto hlediska a v těchto mezích.
Podle § 13 dávk. řádu činí paušální dávka za jednu zábavu nebo za den nejméně 3 K a nejvýše 1000 K. Pro postup pak, jímž má vyměřovací orgán pokračovati, aby stanovil výši dávky v konkrétním případě v mezích onoho tak značného rozpětí, stanovil 2. odst. téhož § směrnici, totiž zřetel ke všem okolnostem, z nichž lze souditi na pravděpodobný hrubý příjem, vycházeje tudíž patrně z předpokladu, že vyměřená dávka má býti úměrná s tímto přibližným hrubým výnosem zábavy resp. zábavního podniku a uvádí dávkový řád příkladem jednotlivé složky, jež právě pro odhad celkového hrubého výnosu pokládá za význačné, jako zejména při tanečních zábavách počet hudebníků a velikost místnosti, pravděpodobný počet hostů, druh zábavy a velikost podniku. Vzhledem k předpisu dávk. řádu (§ 13 »hleď k okolnostem«) a k těmto intencím zákona není pak pochybnosti o tom, že řádný předpis oné dávky předpokládá, aby okolnosti, jež řád pokládá za směrodatné, byly náležitě zjištěny a úřadem hodnoceny.
St-lé namítali již v řízení správním, že vyměřená jim dávka není v poměru k finančnímu efektu jejich podniku a opřeli své tvrzení o řadu okolností určitě uvedených, jež by spadaly právě v rámec směrnic dávkovým řádem stanovených, totiž omezenost jejich zábavní místnosti, malý počet hostů, krátkou poměrně dobu, po kterou místnost ta je otevřena a poukázali dále k tomu, že hosté omezují se toliko na černou kávu a likér na rozdíl od místností, kde přisluhuje se jim také pokrmy a nápoji ve větším množství, jakož i posléze na všední celkem druh zábavy, jež se v jejich místnosti hostům poskytuje a jež tudíž publika ve větším rozměru vůbec neláká.
Ani ze správních spisů ani z rozhodnutí v odpor vzatého není patrno, zda a ke kterým z okolností těch úřad hleděl, tím méně pak, jak je zjistil. Žal. úřad dovolal se sice návrhu komise vyslané městskou radou za účelem přezkoumání místních výdělkových poměrů, hledě patrně ke zprávě, jíž městská rada předkládala mu odvolání stl-ů a kde uvedla že komise taková poslána byla, avšak ze spisů, ani z výroku jednotlivých instancí nevychází na jevo nic, z čeho by bylo posouditi, co komise ta na místě samém skutečně zjistila stran okolností pro odhad hrubého výnosu podniku st-lům náležejícího význačných a tudíž také směrodatných pro posouzení úměrnosti předepsané dávky s oním výnosem.
Ale pak nelze upříti oprávněnosti výtce st-li vznesené, že závěr žal. úřadu o výši dávky té postrádá spolehlivého skutkového základu, spočívaje na neúplném a podstatně vadném řízení, pročež bylo zrušiti výrok v odpor vzatý pro tuto podstatnou vadnost podle § 6 zák. o ss, avšak jen pokud předepsaná dávka přesahuje výši 450 K měsíčně, jejíž přiměřenost st-lé v řízení správním uznali, nepopírajíce své platební povinnosti a dali tudíž předpisu dávky té v tomto rozsahu vejíti proti sobě v právní moc.
Žal. úřadu náleží tudíž, aby doplně řízení o odvolání st-lů, pokud jde o obnos částku tu převyšující, znovu rozhodl.

Citace:

č. 4437. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 449-451.