Č. 4451.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení: I. Výnos min. obch. z 19. února 1922 č. 5538 o živnostech hostinských nemá povahu závazné právní normy. — II. K výkladu pojmu »potřeby obyvatelstva« v § 18 živn. ř. na rozdíl od »místní potřeby«.
(Nález ze dne 26. února 1925 č. 3856.)
Věc: Společenstvo hostinských a kavárníků v M. (adv. Dr. Jan Žáček z Prahy) proti ministerstvu obchodu o koncesi hostinskou a výčepnickou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v M. výměrem z 10. července 1922 odepřela tělocvičné jednotě »Sokol« v R. koncesi k provozování živnosti hostinské a výčepnické v projektované novostavbě sokolského domu v R., poněvadž potřeba obyvatelstva pro udělení žádané koncese tu není.
Rozhodnutím zsp-é z 26. listopadu 1922 bylo vyhověno odvolání tělocvičné jednoty »Sokol«, poněvadž poměry, ke kterým při udělování hostinské koncese dle § 18 živn. řádu hleděti dlužno, nejsou v daném případě příznivému vyřízení žádosti na překážku.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. obch. odvolání podané stěžujícím si společenstvem.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nezákonnost spatřuje stížnost především v tom, že nař. rozhodnutí jest v rozporu s předpisy obsaženými ve výnosu min. obch. z 19. února 1922 čís. 5538. Výtka ta jest bezdůvodná. Nejde o nějaké vl. nařízení ve smyslu § 84 ústavní listiny, nýbrž o pouhý výnos úřadu nadřízeného, kterým byly úřadům podřízeným dány pokyny, jak si mají počínati při vyřizování žádostí o udělení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické. Takovýto interní výnos nemá povahy všeobecně závazné normy a nedbání jeho nezakládá nezákonnost.
Jako další nezákonnost vytýká stížnost, že úřad si nesprávně vyložil pojem místní potřeby, jež dle § 18 ž. ř. jest předpokladem udělení koncese. Stížnost má za to, že pod pojem ten dlužno subsumovati i možnost schopnosti výdělku a hospodářské existence stávajících podniků hostinských.
Naproti tomu dlužno konstatovati, že v 3. odst § 18 z. ř. jest jako objektivní předpoklad pro udělení koncese hostinské a výčepnické předepsáno, že při propůjčení koncese přihlížeti jest k potřebě obyvatelstva. Pojmu »místní potřeba« na tomto místě zákona užito není. Potřeba obyvatelstva a ohrožení existenční schopnosti již zřízených živnosti hostinských jsou dva různé pojmy. To ukazují jasně ustanovení lékárnického zákona z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z roku 1907, kde se v § 10 stanoví, že při rozhodování o žádosti za udělení koncese dlužno přihlížeti k potřebě obyvatelstva, že však koncese ke zřízení nové lékárny má býti odepřena, když jejím zřízením jest ohrožena existenční schopnost veřejných lékáren ve stanovišti neb v okolí zřízených nebo lékařské domácí lékárny. Podobné ustanovení, které by úřadu ukládalo, aby při udělování koncesí hostinských přihlížel k existenční schopnosti již zřízených hostinců, není v živn. řádě obsaženo. Následkem toho není věcí úřadu, rozhodujícího o žádosti za udělení koncese hostinské a výčepnické, aby přihlížel vedle místní potřeby také ještě k tomu, zda snad zřízením nového hostince nebude ohrožena existenční schopnost hostinců již stávajících. Není tu tedy vytýkané nezákonnosti. — — —
Pokud stížnost konečně namítá, že není v intencích myšlenky sokolské zřizovati živnosti hostinské s oprávněním k nálevu piva a vína, jakož i ke hrám, sluší uvážiti, že okolnost tato není taková, aby s hlediska živn. řádu mohl býti nad ni vzat zřetel. Nepřichází tedy tato okolnost pro rozhodnutí v úvahu. — — —

Citace:

Č. 4451. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 473-474.