Č. 4723.

Závodní výbory. — Řízení před nss-em: I. Nss-u nepřísluší podle § 105 úst. listiny a § 3 a) zák. o ss rozhodovati o stížnosti do výroku rozhodčí komise, přiznávajícího propuštěným zaměstnancům nárok na odbytné. — II. Okolnost, že zaměstnavatel — třeba důvodně — ztratil k zaměstnancům důvěru, není dostatečným důvodem k propuštění zaměstnanců těch, kteří jsou členy nebo náhradníky záv. výboru, bez souhlasu rozhodčí komise.
(Nález ze dne 20. května 1925 č. 10 195).
Věc: Závodní výbor parní pily v M. a společníci (adv. Dr. Kar. Kíx z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech ve Velké Revúci o propuštění dělníků z práce.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud zamítá stížnost proti propuštění členů a náhradníků závodního výboru z práce, zrušuje se pro nezákonnost, v ostatním se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Nálezem z 26. května 1924 rozhodla rozhodčí komise ve Velké Revúci, že správa parní pily tamže je povinna vzíti nazpět do práce 25 dělníků, které z práce propustila, ježto tito dělníci byli v závodě déle než 3 roky zaměstnáni, a komise neshledala příčinu, proč by tito stále zaměstnaní dělníci měli z práce býti propuštěni.
Dne 30. května 1924 podala obvodní všeodborová správa v R. jménem záv. výboru uvedené parní pily stížnost k rozhodčí komisi, uvádějíc, že správa závodu opětně vypověděla ony dělníky z práce, o nichž bylo rozhodnuto, že je povinna přijmouti je zpět do práce, a že propustila z práce i členy a náhradníky záv. výboru. Dále vytýkala stížnost, že správa závodu odpírá poskytnouti záv. výboru příhodnou místnost.
Rozhodčí komise nař. nálezem uznala, že správa závodu je povinna vyplatiti propuštěným dělníkům odbytné, jež blíže bylo určeno, a prohlásila, že správa závodu má poskytnouti závodnímu výboru příhodnou místnost. V důvodech svého rozhodnutí uvedla rozh. komise, že »propuštění dělníci jsou stálými, na čemž ničeho nemění okolnost, že práci na čas přerušili, ježto nestalo se tak svévolně, neboť, jak se zjistilo, nepracovalo se po delší dobu jednou následkem stávky, po druhé proto, že pila se opravovala. Takoví stále zaměstnaní dělníci mají v případě propuštění z práce nárok na odbytné již z ohledů humánních. Je sice pravda, že dle §u 22 zák. o záv. výborech mohou členové záv. výboru býti vypovězeni z práce jen se souhlasem rozhodčí komise, a že bez něho je výpověď nepřípustná, poněvadž však zaměstnavatel nemůže býti nucen, aby zaměstnával dělníky, k nimž nemá důvěry, a poněvadž již dřívější nález, jímž bylo uznáno, že správa závodu postupovala příliš přísně proti dělníkům a členům záv. výboru a je povinna znovu do práce je přijmouti, jest v doslovném smyslu neproveditelný, mohou dotyční dělníci činiti jen nárok na odbytné, které jim také bylo přiznáno.«
O stížnosti záv. výboru a propuštěných dělníků do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss:
Nař. rozhodnutí, pokud stížností jest bráno v odpor, obsahuje v sobě výroky dva a to 1) přiznává propuštěným dělníkům nárok pouze na odbytné, nikoliv však na zaměstnání v závodě, jak rozhodnuto bylo nálezem prvním, 2) zamítá stížnost záv. výboru proti propuštění členů a náhradníků záv. výboru bez souhlasu rozhodčí komise.
Výrok první je rozhodnutím o povinnosti zaměstnavatele k placení odstupného propuštěným dělníkům v případě, že propuštění jich jeví nespravedlivou příkrost, neodůvodněnou jejich chováním nebo poměry v závodu, kterážto povinnost zaměstnavatelova má svůj základ v § 3 lit. g) odst. cc) a násl. zák. o záv. výborech. Dle stálé judikatury nss-u (srv. ku př. usnesení Boh. 124) je tento výrok rozhodčí komise rozhodnutím úřadu správního o nároku soukromoprávním, proti němuž lze se dle § 105 ústavní listiny dovolati nápravy pořadem práva. Okolnost tato podle § 3 lit. a) zák. o ss vylučuje, aby nss přezkoumával zákonnost tohoto výroku rozhodčí komise. Musil proto nss stížnost, pokud směřuje proti výroku sub 1) uvedenému odmítnouti pro svoji nepříslušnost.
Výrok druhý je rozhodnutí ve sporu o právech členů a náhradníků záv. výboru dle § 26 zák. o záv. výb. a podléhá jako takový přezkoumání nss-em.
Výrokem tím nerozhodla komise o tom, má-li souhlas k propuštění členů záv. výboru býti udělen či odepřen, neboť zaměstnavatel souhlasu rozhodčí komise se nedomáhal a příslušného návrhu rozhodčí komisi nepodal, nýbrž judikovala o tom, zda členové záv. výboru byli v době druhé své výpovědi chráněni ustanovením § 22 zák. o záv. výborech proti jednostrannému zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem. V tom směru uznala rozhodčí komise, že dotčení členové záv. výboru přes to, že zaměstnavatel si nevymohl souhlasu rozhodčí komise k jich propuštění z práce, přece nepožívají ochrany dle cit. předpisu, poněvadž zaměstnavatel nemůže býti nucen, aby podržel dělníky, k nimž ztratil důvěru.
Soud neshledal tento důvod zákonným. Dle § 22, odst. 2 zák. o záv. výborech nesmějí členové závodního výboru bez souhlasu rozhodčí komise z práce býti propuštěni. Souhlasu toho není potřebí jen tehdy, byl-li člen záv. výboru propuštěn z důvodů, které opravňují zaměstnavatele k okamžitému propuštění zaměstnance dle § 82 ž. řádu z r. 1885 nebo zák. o obch. pomocnících z r. 1910 neb obdobných zákonů platných na Slovensku a Podk. Rusi. Takovým důvodem není však pouhá ztráta důvěry zaměstnavatelovy, neboť v době výpovědi platil na Slovensku a Podk. Rusi ještě § 94 zák. čl. 17 z r. 1884, dle něhož (lit. g) nikoliv ztráta důvěry zaměstnavatelovy, nýbrž její zneužití a způsobené tím poškození zájmů zaměstnavatelových bylo důvodem k propuštění bez výpovědi.
Není tedy nař. rozhodnutí ve shodě se zákonem, uznává-li, že zaměstnavatel směl propustiti členy záv. výboru jedině proto, že k nim ztratil důvěru.
Bylo proto rozhodnouti, jak svrchu uvedeno.

Citace:

č. 4723. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1002-1004.