Č. 4707.

Adminstrativní řízení: Jestliže dovolaná vyšší stolice, místo aby o rekursu strany věcně rozhodla, z moci úřední zruší naříkané rozhodnutí nižší stolice a uloží jí nové rozhodnutí, aniž současně stranu co do jejího materielního nároku na spor vzneseného uspokojila, zakládá to podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zák. o ss, nebyl-li tento procesní postup vyšší stolice náležitě odůvodněn.
(Nález ze dne 16. května 1925 č. 19848/24.)
Věc: Městská obec K. proti ministerstvu vnitra stran pojmenování ulic.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Měst. zastupitelstvo v K. usneslo se ve svém sezení 19. srpna 1922, aby ulice a veřejná místa v K. označena byla také v jazyku státním. Označení to nekryje se však se jménem německým, nýbrž děje se tím způsobem, že celá obec rozděluje se ve čtyři čtvrti (vnitřní, dolní, horní a lesní), všechny ulice a veřejná místa té které čtvrti označí se jménem této čtvrti s připojením římského řadového čísla (I—XIII. Vnitřní ulice, I—XVIII. Horní ulice, I—IX. Lesní ulice). Výměrem z 27. října 1922 zastavila osp v základě § 102 česk. ob. zříz. a čl. 5, odst. 3 vl. nař. z 25. srpna 1921 č. 324 Sb. výkon usnesení toho, poněvadž se příčí předpisu § 28 č. 3 ob. zř. a čl. 5 cit. nař., zavádí zmatek v orientaci a účel označení v jazyku státním maří a činí je bezcenným.
V sezení 17. října 1922 usneslo se měst. zastupitelstvo dále, změniti název Josefsplatz na Invalidenplatz česky »Dolní náměstí« a Stephanspromenade na Panoramaweg, česky XVIII. Horní ulice. Také toto usnesení bylo výměrem ze 14. listopadu 1922, s podobným odůvodněním sistováno. Rekursy podané do těchto výměrů zamítla zsp rozhodnutím z 28. listopadu 1922, resp. 10. ledna 1923 z důvodů věcných. Obec odvolala se z těchto rozhodnutí dále, načež min. vnitra nař. »výnosem z 30. května 1924 ke stížnostem měst. obce K. z moci úřední zrušilo rozhodnutí zsp-é jako zmatečná a uložilo zsp-é, aby vydala rozhodnutí nová.« Zsp výnosem ze 7. června 1924 rozhodnutí to intimovala a zároveň na základě něho znovu rozhodujíc rekursy obce do výměru osp-é z 27. října a 14. listopadu 1922 odmítla jako nepřípustné, poněvadž nebyly podány na základě předchozího usnesení obecního zastupitelstva, které v případech § 102 ob. zř. jediné jest oprávněno odvolání podati.
Proti výnosu min. vnitra z 30. května 1924 směřuje přítomná stížnost, vytýkajíc, že obec byla jím zbavena svého nároku na instanční meritorní rozhodnutí o rekursech jí podaných, a že se pro nedostatek všelikého odůvodnění nemůže proti němu řádně brániti.
Rozhoduje o stížnosti veden byl nss těmito úvahami:
Strana užívajíc opravného prostředku právem jí propůjčeného domáhá se na ochranu svého práva nebo právního zájmu u vyšší stolice správní pomoci proti aktu stolice nižší. Opravný prostředek má zásadně účinek devoluční: věc vznáší se jím na vyšší stolici a uvádí se jím v činnost její kompetence, rozhodovati v mezích rekursního petitu na místo nižší stolice. Přísluší-li straně právní nárok na meritorní rozhodnutí dovolané stolice vyšší, je zřejmo, že není dáno do libovůle úřadu, chce-li o opravném prostředku k němu podaném rozhodnouti čili nic.
Stěžující si obec podala do rozhodnutí zsp-é z 28. listopadu 1922 resp. z 10. ledna 1923 rekursy na min. vnitra. Žal. úřad netvrdí, že st-lka nemá práva rekursního ani že rekursy její nebyly podány řádně. Sluší tedy za to míti, že nastala devoluce sporu na min. vnitra, a že pro stěžující si obec založen byl procesně právní nárok na to, aby tento úřad o nich rozhodl.
Žal. úřad k těmto rekursům rozhodnutí jimi naříkaná jako zmatečná zrušil z moci úřední. Přípustnost takového opatření se strany dovolané vyšší instance nelze zajisté veskrze vylučovati. Nebylo by proti němu především námitek tam, kde by tímto odstraněním nař. rozhodnutí byl úplně uspokojen materielní nárok strany na spor vznesený. O tom nemůže v daném případě arciť býti řeči, neboť žal. úřad odstranil toliko výroky 2. stolice, nikoli také příkazy 1. instancí st-lce dané, jichž úplné odstranění bylo vlastním cílem jejích rekursů, a kromě toho nařídil 2. stolici, aby rozhodla znovu. Ale i mimo případy takovéhoto uspokojení strany může pouhá kasace nař. rozhodnutí nižší stolice býti přípustná, aniž je možno shledávati v tom porušení procesních práv rekurentových, arciť jenom tehdy, jestliže konkrétní procesní situace pouhou kasaci bez současného rozhodnutí ve věci samé odůvodňuje. Je-li tomu tak v daném případě, nemohlo býti zkoumáno, neboť nař. rozhodnutí tak, jak straně bylo intimováno, neobsahuje vůbec žádného odůvodnění. Důvody, které uvádí zsp pro svoje nové rozhodnutí, straně současně v témž vyhotovení intimované, nemohla strana přirozeně pokládati za důvody rozhodnutí ministerského. Nemohla tedy ani strana proti rozhodnutí nijakými důvody nedoloženému řádně se brániti, ani nemohl nss zkoumati, zda byly tu dostatečné důvody pro to, aby žal. úřad, místo aby o podaných rekursech vydal rozhodnutí věcné, omezil se na pouhou kasaci nař. výroku 2. stolice z moci úřední a aby této uložil, by ona znovu rozhodla. Poněvadž takovýto postup, nemá-li proň právních důvodů, obsahuje odpírání práva straně a porušuje její nárok na meritorní vyřízení rekursu, jeví se nedostatek řádného odůvodnění nař. rozhodnutí podstatnou vadou řízení, pro kterou bylo rozhodnutí to v základě § 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 4707. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 969-971.