Č. 4506.

Obecní volby: * Pro přikazování zbylých mandátů při volbě obecní rady dle §§ 64 a 46 ob. ř. vol. jest rozhodným počet členů, který volební strana v ob. zastupitelstvu má (nikoliv počet hlasů, kterého při volbě do ob. zastupitelstva dosáhla).
(Nález ze dne 12. března 1925 č. 4850.)
Věc: Antonín Š. v T. proti zemské správě politické v Brně (okr. hejtman Emil Vopršálek) o volbu obecní rady.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K námitkám Karla J. zrušila zsp v Brně nař. rozhodnutím volbu st-le za obecního radního za stranu soc.-demokratickou.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
K volbě obecní rady sdružily se v jednu skupinu 2 strany volební s 513 hlasy a 11 mandáty, ve skupinu druhou pak 5 stran s 879 hlasy a 17 mandáty, strana pak soc.-demokratická s 90 hlasy a 2 mandáty zůstala samotnou. Celkový počet 10 členů obecní rady byl dle volebního čísla 3 rozvržen a přikázány prvé skupině 11:3 =3 mandáty se zbytkem 2, druhé skupině 17:3 = 5 mandátů se zbytkem 2 a třetí straně samostatné 2:3 = žádný mandát se zbytkem 2. Tím rozděleno 8 mandátů a neobsazeny zůstaly mandáty 2. Z těch přidělila volební komise po jednom skupině druhé a třetí. Za radního za samostatnou třetí stranu zvolen byl st-l, a jeho volba byla nař. rozhodnutím zrušena.
Stížnost spatřuje nezákonnost ve způsobu, jakým bylo při rozvrhu zbylých mandátů použito § 46 ve spojení s § 64 ob. vol. řádu. § 64 stanoví o volbě ob. rady podle zásad poměrného zastoupení, že se mandáty rozdělí mezi volební skupiny podle obdoby ustanovení §§ 45—48 vol., ř. s odchylkou, že i skupina, která nemá ani tolik členů, kolik činí číslo volební, může obdržeti zastoupení v obecní radě. Jak zbylé mandáty jest přikázati, ustanovuje § 46 vol. ř. a sice: Nejprve skupinám které vykázaly největší zbytek při dělení původním; jsou-li zbytky dělení u více skupin stejné, přidělí se mandát straně, která dosáhla většího počtu hlasů a konečně, měloli by několik stran stejný počet hlasů, rozhodne mezi nimi los. Poslední odstavec § 46, který straně nedosáhnuvší volebního čísla odpírá mandát, neplatí pro volbu radních, jak již svrchu při citování § 64 bylo uvedeno.
V daném případě byly tu pro volbu radních tři druhé strany, z nichž každá měla stejný zbytek dělení, nastala tudíž druhá eventualita § 46, totiž nutnost přiděliti 2 zbylé mandáty postupně oněm stranám, které dosáhly většího počtu hlasů. Po náhledu žal. úřadu stranami těmi byly obě skupiny sdružených stran, protože obdržely při volbě ob. zastupitelstva 513 resp. 879 hlasů, kdežto strana třetí (samotná) docílila pouze 90 hlasů.
Stížnost má za to, že dle 2 odst. § 64 vol. ř. patří v každém případě mandát obecního radního straně, která volebního čísla pro tuto volbu nedosáhla. Tomu však není tak. Zákon na tomto místě praví, že taková strana může obdržeti mandát, čemuž rozuměti sluší tak, že, střetnou-li se u ní ostatní podmínky § 46, nemůže jí přikázání mandátu býti odepřeno z důvodu, že nedosáhla čísla volebního.
V daném případě, v němž strana samostatná neměla pro volbu radního ani volebního čísla, nýbrž pouze zbytek 2, mohla obdržeti zbylý mandát, kdyby tento zbytek byl větší nežli zbytky druhých stran. Protože však i druhé dvě strany měly stejné zbytky, musily býti poděleny zbylými mandáty podle předpisu § 46, jenž v takovém případě je přikazuje stranám, které dosáhly většího počtu hlasů. Leč těmito hlasy nejsou, jak míní žal. úřad, ony hlasy, které straně připadly při volbě do ob. zastupitelstva, nýbrž hlasy, jež má v tomto zastupitelstvu pro volbu ob. rady. Není sice pochyby, že »počtem hlasů« v § 46 vol. ř. jsou míněny hlasy, jichž ta která strana dosáhla při volbě od ob. zast., na základě kterých se vypočte číslo volební i počet mandátů jednotlivým stranám připadajících. Avšak volba do ob. rady koná se z ob. zast. (§§ 60 a násl. vol. ř.) a voliči, kteří odevzdávají hlasy, jsou toliko členové zastupitelstva. Proto všude tam, kde v zákoně při volbě ob. rady jest řeč o hlasech (§ 61 posl. odst., 63 a 64 vol. ř.), mohou jimi býti rozuměny toliko hlasy členů ob. zast., které, rozlišují-li se podle stran, jsou co do počtu shodný s počtem mandátů, jež ta která strana v ob. zast. má.
K témuž výsledku se dospěje, uváží-li se, že volební číslo vyhledané při volbě do zastupitelstva, jest výsledek dělení součtu hlasů při volbě zastupitelstva platně odevzdaných počtem mandátů zvětšeným o jednu, kdežto při volbě ob. rady jest jím výsledek dělení počtu členů zastupitelstva stejně opraveným počtem mandátů. Jinak by nemohlo v § 64 státi, že i skupina, která nemá ani tolik členů, kolik činí číslo volební, může obdržeti zastoupení, kdyby »hlasy« z § 46 nedosahující volebního čísla a neposkytující pak nároku na mandát, musily býti brány doslovně při použití analogie, jak v § 64 jest o ní řeč. Z těchto úvah plyne, že při volbě ob. rady a rozdělení zbývajících mandátů dlužno za skupinu, která dosáhla většího počtu hlasů, pokládati onu skupinu, která má větší počet hlasů v ob. zast.
Nebylo proto správné, že žal. úřad přidělil zbylé mandáty při stejných zbytcích, jež všecky tři strany vykazovaly, podle počtu hlasů, jež strany obdržely při volbě do zastupitelstva, nýbrž měl je přiděliti těm stranám, které měly větší počet hlasů pro volbu do ob. rady.
V daném případě to jsou však tytéž strany, které měly při volbě do ob. zast. větší počet hlasů, a v zastupitelstvu pro volbu ob. rady 11 a 17 hlasů proti soc.-demokratické straně, která zůstala s 2 hlasy v menšině. Nestala se tudíž i při nesprávném stanovisku žal. úřadu při rozdílení zbylých mandátů straně čsl. soc. demokratů žádná křivda, a bylo proto stížnost proti tomu směřující zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 4506. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 593-595.