Č. 4615.
Policie (Slovensko): Kdy lze řidiči automobilu odejmouti vůdčí list?
(Nález ze dne 16. dubna 1925 č. 7876).
Věc: Heřman R. v Bratislavě proti ministerstvu vnitra stran odnětí vůdčího listu k řízení motorových vozidel.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Policejní řiditelství v Bratislavě rozhodnutím z 24. listopadu 1922 odňalo st-li, majiteli nájemního auta, podle §§ 32 a 39 min. nař. č. 57000/1910 vůdčí list a prohlásilo st-le za nezpůsobilého k vedení motorových vozidel. Rozhodnutí svoje odůvodnilo tím, že st-l byl sedrií odsouzen pro přečin násilí proti úřednímu orgánu a že dne 18. září 1922 řídil auto v úplně opilém stavu tak nepozorně, že následkem nárazu cestující osoba z auta vypadla a utrpěla poškození na těle a že nemůže proto st-l býti pokládán za spolehlivého. Min. vnitra nař. rozhodnutím odvolání st-lovo zamítlo.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle ustanoveni § 32 lit. c) nař. býv. uh. min. vnitra č. 57000 z r. 1910 nesmí býti připuštěn ke zkoušce řidičské a nemůže pak obdržeti vůdčí list, ohledně koho jsou zjištěny takové skutečnosti, pro které musí býti považován z důvodu veřejné bezpečnosti a veř. policie za neschopného k vedení silostrojů. Podle § 39 cit. nař. legitimace řidičská má býti odňata, zanikne-li kterýkoliv předpoklad, aneb když data řidičské legitimace svědčí proti totožnosti osoby.
Žal. úřad zamítl odvolání st-lovo z důvodu, že st-li se nedostává vzhledem k jeho soudnímu odsouzení vlastností vyhledávaných pro samostatné řidiče jízdních silostrojů. Dospěl tudíž žal. úřad v podstatě k témuž úsudku o nezpůsobilosti st-lově k řízení silostrojů jako úřad I. stolice, avšak pro úsudek tento tvořilo skutkový podklad pouze zmíněné již soudní odsouzení st-lovo.

Stížnost napadajíc rozhodnutí to brojí proti tomuto závěru a vytýká, že skutková podstata, o kterou nař. rozhodnutí se opírá, nestačí, aby na st-le mohlo býti použito ustanovení § 39 nař. býv. uher. min. vnitra č. 57000/1910, ježto ustanovení § 32 lit. c) tohoto nařízení, jednajíc o neschopnosti k nabytí vůdčího listu s hlediska veř. bezpečnosti a policie, předpokládá pro závěr o neschopnosti více skutečností než jednu, což také stížnost pokládá za správné, ježto dle jejího náhledu nelze z jednoho případu resp. deliktu souditi na vlastnost osoby, jež se deliktu dopustila, a tak také nelze z toho, že st-l v podnapilém stavu za jízdy vlakem dostal se do sporu s policistou a byl proto odsouzen, usuzovati na jeho neepůsobilost.
Námitka tato však není důvodná. Cit. nař. jednajíc v § 32 o okolnostech vylučujících nabytí vůdčího listu ovšem praví v bodu c), že nemůže dostati vůdčí list, ohledně koho jsou zjištěny takové skutečnosti, pro které musí býti považován z důvodů veř. bezpečnosti a veřejné policie za neschopného k vedení silostrojů. Než z toho, že v tomto ustanovení používá se množného čísla, ještě neplyne, že by za neschopného z důvodů veřejné bezpečnosti a veřejné policie mohl seznán býti podle toho ustanovení pouze ten, proti němuž je více případů. Neboť je zřejmo, že i jednotlivý delikt může s hlediska zmíněného předpisu plně odůvodniti neschopnost šoféra k vedení motorového vozu. Rovněž nelze právem tvrditi, že by závěr žal. úřadu, že st-l pro soudní odsouzení pro přečin násilí proti úřední moci nemá vyhledávaných vlastností pro řidiče silostrojů podle § 32 lit. c) cit. nař., nebyl logicky možný a tudíž správný, když ze správních spisů je vidno, a stížnost sama to doznává, že skutkovou podstatou pro odsouzení to bylo, že st-l byl opilý a že se vzepřel příkazu veřejné moci.
Slušelo proto stížnost, která jiných námitek nemá, zamítnouti jako bezdůvodnou.