Č. 4373.
Učitelstvo (Slovensko). — Administrativní řízení: I. Okolnost, že »propustný list«, kterým učitel státní školy ludové na Slovensku byl ve smyslu § 2 zák č. 64/1918 ze služby školské propuštěn, nebyl ministrem s plnou mocí vlastnoručně podepsán, nýbrž opatřen toliko vytištěným jménem jeho, nečiní propustný list tem aktem zmatečným. — II. Od kdy má býv. uher. státní učitel, který byl podle § 2 zák. č. 64/1918 pravoplatně propuštěn, nárok na požitky vůči čsl. státu, byl-li později do stát. služby školské (čsl.) přijat?
(Nález ze dne 30. ledna 1925 č. 1741.)
Věc: Eduard H. v Š. (adv. Dr. Rud. Rábí z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o doplacení požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, jenž byl v době převratu ředitelem stát. měšť. školy v D., byl »propustným listem« ministra pro Slov. z 15. října 1919 podle § 2 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. jako správce školy maďarskou vládou ustanovený a vládou čsl. dosud nepřevzatý ze školské služby na území republiky čsl. propuštěn a byly požitky jeho 15. lednem 1920 zastaveny.
Byv výnosem vl. referátu školství v Bratislavě ze 14. listopadu 1919 vybídnut, aby si podal žádost za reaktivování a současně za pensionování, žádal několikráte za reaktivování, načež dekretem referátu min. škol. z 1. září 1922 ke své žádosti byl ustanoven odborným učitelem od 1. září 1922 na stát. měšť. škole v Š. Při tom bylo v dekretu uvedeno, že jeho služ. požitky budou poukázány, až bude žal. úřadu oznámeno, že místo nastoupil. Když pak 18. září 1922 místo nastoupil, byly mu požitky poukázány od 1. října 1922. V mezidobí nedostával podle tvrzení stížnosti od 15. ledna 1920 do 27. října 1921 vůbec požitků, od 27. října 1921 toliko 60% základního platu.. Jeho žádosti z 23. ledna 1923 a další žádosti podané presidentu republiky z 12. srpna 1923 za poukaz plných požitků za dobu od 1. listopadu 1918 do 30. září 1922 nebylo nař. rozhodnutím vyhověno; poněvadž nárok na plné požitky má od nastoupení služby v Š., t. j. od 1. října 1922.
O stížnosti uvážil nss takto:
1. Pokud jde o celou dobu spornou před 1. říjnem 1922, tvrdí st-l, že nebyl vůbec nikdy pravoplatně ze služby propuštěn, poněvadž cit. propustný list nebyl ministrem s plnou mocí podepsán.
St-l ve stížnosti sám uznává, že mu dne 10. listopadu 1919 byl doručen shora zmíněný propustný list. Jest pravda, že tento propustný list, jehož originál je ke stížnosti připojen, není opatřen vlastnoručním podpisem ministra pro Slov., nýbrž že na něm jméno tehdejšího plnomocníka vlády čsl. jest vytištěno.
Pokládal-li snad st-l list tento z tohoto důvodu za vadný, byl by ovšen mohl ve lhůtě 60 denní, stanovené § 14 zák. o ss, vadnost tu vytýkati stížností na nss.
To však neučinil a nemůže proto teprve v nynější stížnosti domnělý nedostatek tento vytýkati. Že by pak uvedená okolnost činila onen propustný list aktem absolutně zmatečným, takže by propustný list ten nemohl vůbec míti právní závaznosti, nss neshledal, poněvadž st-l z propustného listu zcela správně seznal, od kterého úředního orgánu pochází resp. poněvadž onen propustný list zcela zřejmě pochází od orgánu k jeho vydání podle §§ 14 a 2 zák. č. 64/1918 příslušného.
Za tohoto stavu věci nemůže se nss také ani zaměstnávati otázkou, zda a jaký význam v tomto směru měla ta okolnost, že st-l podle tvrzení stížnosti v srpnu 1919 tehdejším školským referentem byl správou školy v D. pověřen, když právě později byl uvedeným propustným listem služby zproštěn a proti tomuto propustnému listu stížnost na nss včas nepodal.
Byl tedy st-l pravoplatným aktem příslušného orgánu svého dřívější vládou uherskou uděleného postavení zbaven a stal se zaměstnancem čsl. republiky teprve doručením dekretu referátu min. škol. z 1. září 1922.
Že by pak st-li — ač byl ze služeb propuštěn — za dobu po tomto propuštění určité požitky příslušely, resp. že by mu po dobu od 1. listopadu 1918 až do 15. ledna 1920 bylo na požitcích náleželo více než kolik dostával, stížnost ani netvrdí, resp. blíže neodůvodňuje. V tomto směru jest tedy stížnost bezdůvodnou.
2. Stížnost dále tvrdí, že st-li náležely plné požitky alespoň již od 1. září 1922 a nikoliv teprve od 1. října 1922.
Ani v tomto směru neshledal nss stížnost důvodnou a to z těchto úvah:
Dekretem referátu min. škol. z 1. září 1922, jehož originál je stížnosti přiložen, byl st-l ustanoven za odborného učitele na stát. měšť. škole. Dekretem tím byl tedy založen jeho služební poměr jako čsl. učitele na čsl. státní škole. Pro služ. poměr tímto dekretem založený platí proto podle vl. nař. z 26. března 1920 č. 181 Sb. ustanovení zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. Podle § 2, odst. 3 tohoto zák. č. 274/1919 »počíná učitel požívati platů, pokud v dekretu není nic jiného stanoveno, při novém neb opětném dosažení v úřad od prvého dne měsíce následujícího po začátku služební doby ...« Podle odst. 1 téhož § 2 »počíná se služební doba po rozumu tohoto zák. při novém neb opětném dosazení v úřad dnem, kdy služba byla skutečně nastoupena... «
Těmito předpisy je tudíž nahrazeno odchylné ustanovení § 5 zák. čl. XXVI: 1907, podle něhož služné náleželo ode dne nastoupení služby.
V daném případě nastoupil st-l skutečně službu, jak sám ve svém podání z 23. ledna 1923 uvedl — dne 18. září 1922, po případě — jak uvádí ve stížnosti a jak stvrzeno též na zmíněném dekretu z 1. září 1922 — dne 19. září 1922. Jeho služ. doba ve smyslu § 2 zák. č. 274/1919 počala tedy teprve tímto dnem, na čemž nic nemůže změniti výrok shora zmíněného jmenovacího dekretu z 1. září 1922, že »ustanovuje se za odborného učitele od 1. září 1922«.
Dle toho měl tedy st-l podle shora cit. předpisu odst. 3 § 2 zák. č. 274/1919 nárok na služ. požitky teprve od 1. října 1922, a bylo by lze přiznati mu nárok ten od termínu dřívějšího jen, kdyby dekret v tomto směru výslovný předpis obsahoval. Takovým předpisem však není shora zmíněný obrat, že se ustanovuje od 1. září 1922, když — jak z uvedeného zřejmo — v dekrete není výslovně uvedeno, že se mu přiznávají požitky rovněž již a bez ohledu na to, kdy službu nastoupí, od 1. září 1922; naopak chtěl žal. úřad uvedením tohoto terminu patrně jenom vyloučiti případnou účinnost tohoto jmenování na dobu minulou, ležící před 1. zářím 1922.
Za tohoto právního a skutkového stavu nelze shledati nezákonnost v nař. rozhodnutí žal. úřadu v žádném z obou uvedených směrů, pročež stížnost byla zamítnuta.