Č. 4315.

Obecní statek. — Administrativní řízení: I. Je výbor podílníků obecního lesa legitimován k rekursu do usnesení obecního zastupitelstva podle § 70 ob. zříz.? — II. Jak jest zjišťovati, zda určitý majetkový objekt jest obecním statkem?
(Nález ze dne 13. ledna 1925 č. 304).
Věc: Marie V. a společníci ve Z. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec adv. Dr. M. Eckstein z Plzně) o právní povahu užívacích práv starousedlíků k obecním lesům.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty se nepřisuzují.
Důvody: K vyzvání dohlédacích úřadů usneslo se městské zastu- pitelstvo ve Z. dne 30. dubna 1921, že užívací práva obecního lesa města Z. pro starousedlíky do knih vložená jsou právy veřejnými dle § 70 ob. zříz.
Z tohoto usnesení podali st-lé, mezi nimi také výbor podílníků ve Z. zastoupený předsedou Aloisem V. odvolání, které byle osk-í ve Zbiroze usnesením z 23. června 1921 zamítnuto. Další odvolání podané těmito osobami zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí odmítlo odvolání, pokud bylo podáno výborem lesních podílníků z toho důvodu, že tento výbor není samostatným právním subjektem a neuplatňuje žádného svého práva, nýbrž vystupuje jako zmocněnec podílníků, aniž prokázal nějakého zmocnění těmito osobami jemu uděleného. Stížnost podaná Marií V. a společníky, mezi kterými je také výbor podílníků, vytýká, že výboru příslušela legitimace k podání odvolání, ježto jest jej považovati za samostatnou associaci práva soukromého, která reklamuje pro sebe podíl na užitcích obecního lesa.
Avšak zsv neměl ve správních spisech žádného podkladu pro to, že jde tu skutečně o takovýto soukromoprávní útvar.
V opravném řízení správním nikdy nebylo tvrzeno, že by lesní výbor uplatňoval nějaké vlastní své právo jako samostatný právní subjekt. Positivní průkaz o právní existenci lesního výboru jako samostatného právního subjektu nebyl v řízení správním vůbec podán. Naproti tomu jest z výslechu pamětníků patrno, že výbor byl zvolen podílníky (měšťany) ke správě lesů a že jeho funkce také záležela v této správě a v rozdílení podílů na jednotlivé oprávněné uživatele, čili jinými slovy, že lesní výbor fungoval jako jakýsi správní orgán veškerenstva podílníků. Opak nedokazuje ani okolnost, že v pozemkových knihách jest zapsáno užívací právo k jednomu podílu lesa lesnímu výboru, neboť zápis tento nedokazuje sám o sobě ani právní osobnost lesního výboru, ani vlastní uživatelská práva jeho členů, jež by ostatně s ustanovením § 70 ob. zák. nebyla srovnatelná. Zápis tento nasvědčuje spíše jen tomu, že lesní výbor ve své funkci správního orgánu podílníků nějak na užitcích participoval, takže jeví se jen jako summární označení všech podílníků, kterým jako celku nějaký požitečný podíl ať právem, ať neprávem akreskoval. Mohl proto žal. úřad lesní výbor právem považovati za pouhý orgán podílníků a neměl příčiny s ním nakládati jako se samostatným subjektem právním.
Ve věci vytýká stížnost, že žal. úřad nezjistil, zda obec byla v roce 1864 vlastnicí lesa. Okolnost tato nebyla sice od počátku nesporná. Avšak již osk vyslovila, že práva st-lům příslušející jsou práva veřejná, vyplývající z užívání obecního statku podle § 70 obec. zříz. a kvalifikovala takto les jako obecní statek ve smyslu uv. zák. ustanovení. Primárním pojmovým znakem obecního statku je však, že jeho podstata je ve vlastnictví obce, kteréž je obmezeno požívacími právy určitých Členů obce, vyplývajícími z jejich veřejnoprávního vztahu k obci. Bylo tedy již nižší stolicí vysloveno, že jde o les, který jest a byl již v době rozhodné, t. j. v době vydání obec. zř. vlastnictvím obce.
V instančních rekursech však st-lé ani nepopírali vlastnictví obce k spornému lesu, nýbrž uplatňovali toliko, že mají právo služebnosti, jehož objektem jest obecní les, čímž vlastně i sami vlastnické právo uznávali. Mohl tedy žal. úřad otázku vlastnictví obce k spornému lesu v době svého rozhodování považovati za nespornou a jest proto bezdůvodnou námitka stížnosti, jež vytýká, že žal. úřad neprávem pokládal otázku vlastnictví lesa v roce 1864 za nespornou. Pokud však st-lé námitku, že obec v uvedené době nebyla vlastnicí, obnovují teprve ve stížnosti k nss-u, jde o nepřípustnou novotu, ke které soud podle § 5 zák. o ss nemohl přihlížeti.
Ostatně měl žal. úřad, považoval-li otázku vlastnictví lesa v r. 1864 v tom smyslu za nespornou, že je dostatečně zjištěna, pro prejudicielní posouzení této otázky, k němuž jedině může býti povolán, vskutku ve spisech dostatečný podklad. Knihovní vklad práva vlastnického do vl. č. 374 v Z. stal se na základě protokolu okr. soudu ve Z. z 18. ledna 1873 a není ze spisů patrno, a nebylo st-li nikdy tvrzeno, že by se od r. 1864 do roku 1873 byla stala nějaká změna v právu vlastnickém. Naopak vyplývá ze zprávy okr. výboru ve Z. ze 4. října 1888, podané zemí. výboru, že stav knihovní nemovitosti obce Z., jaký byl v době podání zprávy, byl týž jako již před zakládáním pozemkových knih, a že zápis knihovní vyjadřuje stav právní, který byl formalisován rozhodnutím min. vnitra z 1. února 1853. Tímto rozhodnutím z r. 1853 bylo však vysloveno, že má zůstati při dosavadním způsobu rozdělování užitků z obecního lesa z-ského.
Tento materiál listinný není zeslaben ani výpovědmi pamětníků, z nichž pouze Václav M. uvedl, že lesy ode dávna patřily majitelům usedlostí, avšak byv tázán, z čeho tak soudí, odpověděl, že se jeho domnění zakládá jen na tom, že brali z lesů užitky. Pouhé faktum braní užitků nemůže však vzhledem k ustanovení § 70 obec. zříz. samo o sobě vlastnictví obce činiti pochybným. Naproti tomu uvedli pamětníci Josef K. a Josef H., že lesy byly pokládány za lesy obecní a patřily k majetku obce.
Předpoklad žal. úřadu, že jde o vlastnictví, jež přináleželo v r. 1864 obci, srovnává se tedy i s obsahem spisů.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 4315. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 208-210.