Č. 4764

Stavební právo: Regulace šířky tříd a ulic, kterou se nemění i i jich poloha, směr a niveau, může se podle § 6 stav. řádu mor. z 16. června 1894 č. 63 z. z. státi i mimo kokretní projekt parcelační nebo stavební bez provedení řízení podle § 4 stav. řádu usnesením obecního zastupitelstva (Brno).
(Nález ze dne 3. června 1925 č. 11061.)
Věc: Elesa G. v Brně proti moravskému zemskému výboru (zem. rada Dr. Boh. Mouček, za zúč. obec vrch. mag. rada Dr. Eduard Král) o určení šířky ulice a stavební čáry.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka je majitelkou domu č. 2 Třídy L... v Brně, ležícího na nároží této třídy a F... ulice; fronta tohoto domu, jakož i sousedního domu č. 4 vystupuje u srovnání s frontou další řady domů č. 6—12 o několik kroků do Třídy L...
Usnesením měst. zastupitelstva ze 16. června 1922 byla k podnětu obce na základě komisionelního šetření určena pro uvedený dům — stejně jako pro sousední dům č. 4 — z důvodů regulačních stav. čára v přímém prodloužení průčelní čáry domů č. 6—12 v Třídě L... (resp. domů č. 7—17 ve Třídě F.), tak aby šířka Třídy L. podél obou uvedených domů činila stejně jako v trati hoření 39 m. Nař. rozhodnutím bylo usnesení to v cestě instanční potvrzeno, v podstatě s odůvodněním, že se jedná o úpravu šířky ulice ve smyslu § 6 stav. ř., bez porušení směru, polohy a niveau její, stanovených v plánu polohy, a úprava ta že vzhledem k daným poměrům je účelná.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Vzhledem k § 2 stav. ř. platného pro zemské hlavní město Brno nelze ovšem pochybovati, že regulace tříd a ulic a tedy i určení jejich šíře je předmětem plánu polohy resp. plánu regulačního. Z toho neplyne však ještě, jak stížnost míní, že může regulace taková se státi výhradně jen plánem polohy a v řízení pro stanovení plánu polohy předepsaném. § 6 cit. stav. ř. pod nadpisem »Rozhodování od případu k případu, na základě stanovených plánů polohy« stanoví, že bez újmy směrodatných ustanovení plánů polohy, uvedených v § 5 — t. j. směru, polohy a niveau veřejných tříd a náměstí — regulace šíře ulic (§§ 2, 13, 16—19), kanálů a potrubí, která se objeví nutnou, a důsledkem toho také nutné rozhodnutí od případu k případu o určení stav. čáry je vyhrazeno usnesení obec. zastupitelstva podle § 128 stav. ř. Předpis tento — jak vysvítá z jeho znění v souvislosti s předchozím §em 5, — chce stanoviti protivu proti §u posléz uvedenému. Kdežto § 5 stanoví, že změna a rozšíření schváleného plánu polohy, pokud se jedná o směr, polohu a niveau v něm zakreslených veř. tříd a náměstí, může se státi toliko způsobem normovaným v § 4 stav. ř., chce § 6 zřejmě říci, že naproti tomu pouhá regulace šířky tříd — pokud se tím nemění poloha, směr a niveau jejich — nevyžaduje provedení tohoto řízení, nýbrž může se státi usnesením obec. zastupitelstva. A cituje-li při tom nejen §§ 13, 16—19, nýbrž i § 2, dává tím jasně na jevo, že nemá na mysli toliko úpravu šířky ulice při parcelaci (§ 13) resp. při stanovení stav. čáry pro konkrétní stavbu (§§ 16 a 19), nýbrž i programatickou regulaci šířky ulic bez ohledu na konkrétní projekty parcelační nebo stavební, jak o ní mluví § 2 stav. ř., a že tedy připouští, aby ob. zastupitelstvo i mimo řízení o plánu polohy a mimo určitý projekt parcelační nebo stavební svým usnesením regulovalo šířku ulice co do směru, polohy a niveau v plánu polohy zakreslené, kdykoli regulaci takovou uzná za potřebnou. Tím je však vyvrácena první námitka stížnosti, že totiž usnesená regulace šířky Třídy L. mohla se státi toliko řízením předepsaným v §§ 1—5 stav. ř., když jinak stížnost netvrdí, že by regulace ta dotýkala se nějak směru, polohy nebo niveau jmenované třídy, jak jsou stanoveny v platném plánu polohy.
Nař. rozhodnutí výslovně zjišťuje, že jde v daném případě o úpravu šíře ulic a následkem toho též o ustanovení staveb, čar po rozumu § 6 stav. ř. Nejednalo se tedy o určení konkrétní stav. čáry pro staveniště st-lčino ve smyslu §§ 16—19, nýbrž o úpravu šíře ulice a stanovení regulační čáry pro budoucnost. Úprava taková podle § 6 ve spojení s předchozími předpisy nepřipíná se na určitý stav. projekt a je zůstavena počinu obce. jeví se proto bezdůvodny také námitky, které v tom směru stížnost pronáší sub 2) a 3).
§ 6 stav. řádu vyhrazuje ob. zastupitelstvu regulace šířky ulic, které se stanou nutnými. Poněvadž sám nestanoví, kdy jest regulaci takovou pokládati za nutnou, dlužno soudit, že uvážení a posouzení této nutnosti ponechává rozhodnutí ob. zastupitelstva. Které ohledy jsou pro rozhodnutí to podle intence zákona směrodatny, o tom nemůže býti pochybnosti. § 6 jak svým umístěním, tak i výslovnou citací §u 2 dává zřejmě na jevo, že regulaci šířky ulice, o jakou tu jde, pokládá za jeden případ regulací uvedených v § 2. Budou tedy tytéž ohledy, které podle tohoto § 2 jsou směrodatný pro regulace vůbec, rozhodny také pro regulaci šíře ulic ve smyslu § 6. § 2 stanoví v tom směru, že jest při všelikých nynějších i budoucích regulacích vždy bráti zřetel na místní poměry a dokonale vyhověti potřebám zdravotnictví, bezpečné a snadné komunikace, požadavkům krasocitu a stavebního rozvoje města i předměstí, jakož i účelného vzájemného jich spojení. Tím jest nejen řečeno, kterými ohledy má se prováděná regulace říditi, nýbrž zároveň dán i poukaz, aby k regulaci se přistoupilo, jestliže veřejné zájmy v § 2. uvedené toho žádají. Z toho, že zákon žádá, aby veřejným zájmům tam uvedeným vyhověno bylo dokonale, plyne, že podmínkou regulace není naprostá nutnost její, jak míní stížnost, nýbrž že stačí, jestliže dotyčná regulace se zřetelem k oněm zájmům jeví se i jen účelnou a vhodnou. Je-li tomu tak čili nic v konkrétním případě, jinými slovy čeho ony veřejné zájmy vyžadují a jakými opatřeními bude jim vyhověno, to posouditi přísluší však výhradně úřadu stavebnímu. Nejde při tom o aplikaci norem právních, nýbrž o úsudky skutkové, které s hlediska jurisdikce nss-u tvoří pouze součást skutkové podstaty nař. rozhodnutí a podléhá tedy přezkoumání nss-em toliko po stránce formální ve směrech uvedených v § 6 odst. 2. zákona o ss, nikoli však také po stránce věcné. Stížnost nějakých vad ve smyslu § 6. odst. 2. zák. o ss nevytýká, a brojí toliko proti věcné správnosti závěru žal. úřadu, stavíc proti jeho úsudkům o účelnosti a vhodnosti usnesené regulace úsudky svoje. Po této stránce však — jak řečeno — nař. rozhodnutí vymyká se kognice nss-u. Tím jsou vyřízeny námitky stížnosti sub 4, 5 a 6.
Namítá-li st-lka, že usnesenou regulací bude jí způsobena hmotná újma, která eventuelní náhradou dle § 21 stav. ř. nebude vyvážena, sluší na to odvětiti, že majitel pozemku je podle § 364 o. z. o. oprávněn využíti ho stavebně toliko v mezích určených stav. řádem, a že musí se tedy podrobiti také všem omezením svého vlastnického práva, která mu z veř. ohledů stanoví v mezích stav. řádu stav. úřad, aniž může — pokud opak ze zákona neplyne — za hmotné újmy jemu tím způsobené požadovati náhrady. — — —

Citace:

č. 4764. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1082-1084.